Combined ShapeSlice 1Slice 1Fill 9icon-phone

Na cestě po Andamanském moři - II. díl

16. 11. 2015

Na cestě po Andamanském moři - II. díl

Plavba Míly Křížka a jeho posádky po Andamanském moři pokračuje, přečtěte si, co dále zažili při své plavbě...

Ráno, po doplnění nafty a vody jsme začali obeplouvat západní pobřeží Phuketu. V hrubých rysech se dá říci, že jsme opustili hrdlo Malackého průlivu s nesčetnými ostrovy a dostali se na otevřenější Andamanské moře. Jižní část Phuketu si se svými bizardními skalisky, průlivy a vodními slujemi ve své kráse nezadá s ostrovy, které jsme dosud míjeli. Ta krása tady ale byla koncentrovanější. Kolem šesté hodiny večerní jsme míjeli zátoku Patong Bay. Protože noc zde padne rychle, raději jsme našli příhodné místo mezi několika plachetnicemi a zakotvili na přibližně 6 metrové hloubce. Všichni jsme byli dychtiví po výsadku na břeh. Podle suchého konstatování pilota (denní i noční kotvení, možnost stravy, nocleh, ne čerpání pohonných hmot) jsme očekávali spíše menší turistické středisko. To, co před námi vyvstalo, se dá přirovnat k turistické fabrice: rozzářené pobřežní hotely, restaurace, diskotéky, koncentrace neřesti, směsice hluku a vůní. V noci tady začíná život. Neustále něco nabízejí ke koupi.

 

Okružní cesta po Phuketu

Sedáme si na zasloužené pivo. V mžiku nám malé děti dávají květinové věnečky kolem krku a samozřejmě chtějí zaplatit. Zvláště rafinovaný, ale milý trik. Nejsme ovšem v Polynézii. Kolem procházející dámy se chichotají a volají na nás „Ladie´s men“. V noci je šílené vedro. Na palubě 30°C a hluk z diskoték, vevnitř 40°C a o něco menší hluk z diskoték. Příliš nepomáhá ani noční koupel kolem lodi, protože voda má přes 30 °C. Ráno si půjčujeme auto a vyrážíme na okružní cestu po Phuketu, samozřejmě ve zvládnutelném rozsahu, protože ostrov je poměrně velký. Boční cesty jsou v příšerném stavu a stejně tak zapůjčený vůz. Nakonec jsme našli to správné rozmístění, pátý člen posádky seděl v kufru, pro jistotu zapřený zády i nohama, kdyby se pod ním propadlo zcela prorezivělé a děravé dno.

 

Pokračujeme na sever

Ráno je pondělí 1. března a my jsme právě v polovině našeho pobytu. Po rychlé snídani pokračujeme v plavbě na sever, kolem západního pobřeží Phuketu. Ráz krajiny a pobřeží se pozvolna mění. Kuželovitá skaliska zmizela, krajina zploštěla, pobřeží lemují několik kilometrů dlouhé pláže s bílým pískem střídající se s pásy mangrov. Za nimi až k obzoru džungle. I po letech je patrný drtivý dopad tsunami, dosud viditelný jako šedivý pás na křovinách a palmách. O její síle svědčí i 30 metrová na boku ležící vojenská loď odnesená zhruba 2 km do vnitrozemí v severozápadní části ostrova.

Varování před Tsunami v Thajsku

 

Téměř dvoumetrové vlny

Kotvíme velmi nevýhodně na Mai Khao Beach, několik kilometrů dlouhé pláži asi 150 m od břehu na hloubce necelých 5 metrů, navíc moře se začíná vlnit. Na rozdíl od minulých dnů je, kam až oko dohlédne, pouze jediný stánek. Majitelka byla zvyklá spíše na denní motorizované turisty, ale velmi ráda kvůli nám otevřela a my jsme se výborně najedli a napili. Zpáteční cesta s „dinghym“ k lodi byla dramatická, ale zvládnutá. Příbojové vlny dosahovaly skoro 2 m. Nejlehčí člen posádky šel dovnitř k motoru, ostatní do vody, aby zabraňovali podélnému překlopení člunu. V intervalu mezi příbojovými vlnami jsme člun odtlačili co nejdál na vodu. Muž na člunu nastartoval motor a v pořádku nás odvlekl k lodi.

Ráno měli dva členové posádky žaludeční problémy, které přisuzujeme spíše než stravě kumulaci jiných vlivů, zejména horka. Vyplouváme v 08,30. Brzy míjíme nejsevernější bod ostrova Phuket. Tady vidíme, že slovo ostrov je diskutabilní, protože mezi ním a pevninou vede průliv vhodný pouze pro malé motorové čluny. Navíc je ostrov s pevninou spojen dvěma mosty, z nichž jeden je tak nízký, že loď s naším ponorem a výškou stěžně nemá vůbec šanci proplout. Pokračujeme dále na sever teď už podél thajské pevniny. Charakter pobřeží je obdobný, jako severní Phuket, džungle sestupuje až na břeh, mangrovy se střídají s drobnými skalisky i známek civilizace jako by ubylo.

 

Na nejsevernějším bodu naší trasy

Moře je mělké, plujeme raději v půlmílové vzdálenosti od linie břehu a pomalu nám začíná dělat starost najít vhodné kotviště. Při ranním plánování trasy jsme vytypovali jako potenciální variantu kotevní přístav Ban Thap Lam. Teď je poledne, do cíle nám zbývá dobrých 15 Nm a vítr začíná být čím dál menším pomocníkem. S pomocí motoru – stejně musíme nabít baterie – se kolem 4. hodiny odpolední dostáváme na dohled přístavu. Protože se již od zítřka musíme vracet, jedná se zároveň o nejsevernější bod naší trasy.

 

Lodě na suchu v Thajsku

 

Vjezd do přístavu Ban Thap Lam byl poměrně obtížný i když byla trasa dobře vybójkovaná. Plavební dráha se esovitě proplétala kolem rífů a v závěrečné části byla i poměrně mělká, kolem 12 stop. Levobokem jsme proplouvali kolem vojenské části přístavu, kde kotvily klasické šedé lodě pobřežní stráže v délce kolem 30 metrů. Ve vlastním přístavu kotvily pouze tři plachetnice podobné kategorie jako ta naše, zato množství rybářských lodí. Po čase jsme viděli zase jinou, neturistickou tvář Thajska a byli jsme rádi. Náš výsadek na břeh nám dojem potvrdil. Kolem 7. hodiny večerní byl největší odliv. U břehu stály řady lodí zcela na suchu. Je to zřejmé, rozdíl mezi přílivem a odlivem (range) byl toho dne podle tabulek 2,9 metru.

 

Vydáváme se na zpáteční plavbu

Večeřeli jsme patrně v jediné restauraci v místě a navíc jsme tam byli sami. V noci jsme se moc nevyspali. Štípali nás komáři, tak jsme leželi pod prostěradly zalití vlastním potem. Naštěstí se horečka Dengue nevyskytuje ve větší míře v pobřežních oblastech. Ráno se ke dvěma členům posádky se zažívacími potížemi přidal další. Vypadá to, že nemáme dost lidí na obsluhu plachet. Nakonec jsme to zvládli a s čerstvým levým zadobokem se vydáváme na zpáteční plavbu, na které se snažíme navštěvovat ostrovy a přístavy, kde jsme dosud nebyli. Jsou však záležitosti nezbytné a jednou z nich je odbavení se z Thajska. Tak ve čtvrtek 4. března jsme opět vyvázáni na bóji v Cha Long Bay.

Historie s kotvením se opakuje, v noci jsme opět odvázáni, ale za plechovku piva nás uživatel bóje navazuje k sobě. Dopoledne se odbavujeme z Thajska, nabíráme naftu a vodu a opouštíme Phuket. Po 4 hodinové plavbě jižním směrem kotvíme v severní zátoce překrásného ostrůvku Ko Racha Yai. Všichni se těšíme na výsadek, ale pasátní vítr se točí, fouká z moře rovnou do zátoky a postupně sílí. Zúžený vjezd působí jako dýza, narůstá výška vln a my zjišťujeme, že uskutečnit výsadek již není v našich silách a co víc, ocitáme se v pasti. V bezprostřední blízkosti kotví další dvě lodi a boční pohled na ně ukazuje, že vlny již dosahují poctivé dva metry.

 

Přístav v Thajsku

 

Jediné, co nám zbývá je modlit se, aby vydržela kotva. Kdyby se uvolnila, tak nás motor v žádném případě ze zátoky nedostane. Sedím na palubě, myslí mi probíhá ztroskotání na Trinidadu před pár lety. V lodi je samozřejmě ponurá nálada, nikomu se v té odstředivce nespí dobře. Na chvíli za mnou vyběhne kamarád Franta sdílet chmury. Povídáme si, co už jsme spolu na moři zažili za uplynulých 14 let, co se známe. Vítr ustal kolem sedmé ranní. Snad nikdy jsem nepronesl za jedinou noc tolikrát a tak vroucně Boží jméno. Posádka chtěla uskutečnit výsadek, ale nějak jsem na tento ostrov ztratil chuť, tak jsme vypluli. V naprostém rozporu s bouřlivou nocí teď vítr zcela ustal. Zhruba ve třináct hodin měníme z důvodu absolutního bezvětří cíl plavby a v 16,00 kotvíme na Koh Phi Phi Don. Střevní problémy posádky zmizely již během dne. Večer si to vynahrazujeme, slavíme svátek člena posádky. Kolem naší restaurace prochází zpěvák Štědrý s doprovodem (připomínka pro mladší: Mám malý stan).

Následující tři dny se počasí stabilizuje, fouká pasátní vítr z toho správného směru a my zažíváme opravdu lahůdkový jachting. Postupně jsme navštívili další tři ostrovy Talibong, Ko Bulon Le a konečně Ko Lipe v souostroví Adang, kde jsme před měsícem začínali. Na tomto malém souostroví na pomezí Thajska a Malaysie jsme strávili poslední dny s úmyslem poznat je podrobněji. Na čtvrtek 11.3. jsme si naplánovali výsadek na ostrůvek Ko Rawi, avšak silný vítr a vysoké vlny kazí náš záměr. Jsme nuceni změnit cíl, probíjíme se vlnami a nakonec kotvíme na rybářské bóji u malého ostrůvku Ko Kata. Jak už bývá v tropech zvykem, během chvilky je obloha jako vymetená, vítr ustává a my trávíme překrásné dopoledne a část odpoledne na osamělé bílé pláži. Koupeme se, odpočíváme a já se snažím nafotit něco z podmořských krás. Setkáváme se zde s jevem, se kterým se čeští jachtaři nesetkávají příliš často, totiž s loupeživými opicemi. Musíme si dávat pozor na foťáky i potápěčskou výzbroj.

 

Poslední noc v Thajsku

Poslední noc v Thajsku trávíme na palubě pod hvězdami na jižní části Ko Lipe. Aby nebylo vše bez problémů náhodně zjišťujeme, že nám uplaval dinghy i s motorem a potápěčskou výzbrojí. Posádka je za léta našich plaveb natolik zkušená, že mi po návratu ze břehu nepřišlo ani na mysl zkontrolovat úvaz. To mě ale neomlouvá, je to zanedbání kapitánských povinností. Neptun stál naštěstí opět při nás. Asi po míli plavby přesně po větru jsme jej zahlédli a tentokrát dobře uvázali. Zpět na původní kotviště jsme se vrátili podle GPS. Naši plavbu jsme definitivně ukončili následující den v domovské Telaga Marina na ostrově Langkawi v Malaysii.

 

Za 22 plavebních dnů jsme v této atraktivní části Andamanského moře upluli 563 Nm, navštívili 15 ostrovů a kotvili ve 20 přístavech a kotvištích. Zažili jsme celou škálu větrů od bezvětří do cca 8°B a osvěžili si plavbu v přílivových vodách. Vedle nádherné přírody budeme vzpomínat i na báječné lidi, kteří měli opravdovou radost, pokud nám mohli radost způsobit.

 

Míla Křížek

Sledujte nás