Combined ShapeSlice 1Slice 1icon-phone

Jachting pod kouřícími vulkány

Do bájné oblasti Liparských ostrovů se vydal před několika lety i Jirka se svou posádkou. Jak vypadá jachting v této tektonicky nejčinnější části Evropy, se dozvíte v tomto článku.

Do bájné oblasti Liparských ostrovů se vydal před několika lety i Jirka se svou posádkou. Jak vypadá jachting v této tektonicky nejčinnější části Evropy, se dozvíte v tomto článku.

Chorvatské pobřeží je z jachtařského hlediska bezesporu jedno z nejkrásnějších na celém světě. Přesto si někdy říkám, že je škoda, když se většina českých jachtařů stále plaví převážně pouze zde. Řekli jsme si tedy s kamarádem Vlastou, že uspořádáme takovou sportovní offshorovou rallye, která se bude každý rok konat někde jinde, abychom tím pomohli českým jachtařům objevovat nová, jachtařsky zajímavá místa.

A jako první jsme si vybrali Liparské ostrovy. Tato bájná oblast Eolských ostrovů, nazvaná po bohu větrů Eolovi je tektonicky nejčinnější část Evropy a bývá také pořádně větrná. Námořníci ji nazývají Bermudským trojúhelníkem Středozemního moře, a to její přitažlivost ještě zvyšuje. Dost důvodů pro to, vydat se sem na plachetnici a objevovat její krásy.

Stylová rallye začíná

Stylová rallye Liparské ostrovy začínala v sobotu 24. 3. 2007. Naše posádka se rozhodla přicestovat o den dříve v pátek. Přiletěli jsme z Prahy do Neapole a na letišti si nás vyzvedla sympatická Rafaela, jež nás pak provázela při všech našich přejezdech. Při cestě do Salerna jsme se na pár hodin zastavili v Pompejích a žasli jsme nad krásou tohoto města, zasypaného v roce 79 výbuchem Vesuvu.

Během několika hodin celé město zmizelo pod několikametrovou vrstvou popela a bahna. Zůstalo tak v neuvěřitelně zachované podobě až do dnešních dnů. Nástěnné obrazy ve Villa dei Misteri jsou jedny z nejzachovalejších a nejkrásnějších maleb, které z doby Římské říše zůstaly zachovány. Na návštěvu Pompejí jsme měli pouze několik hodin, ale potřebovali bychom několik dní. Rozhodně jsme zde nebyli naposledy. Z Pompejí jsme již pokračovali přímo do Salerna.

V sobotu přijely i ostatní posádky a proběhlo převzetí lodí. Naše posádka klubu Yachting Styl &Chase Pullman se nalodila na loď Grand Soleil 40 a na několik hodin vyplula vyzkoušet si loď a procvičit si manipulaci s genakrem. Počasí se nám snažilo trénink znepříjemnit, a tak když nepršelo, alespoň padaly kroupy. Hory nad Salernem zdobily sněhové čepice a vůbec to nepřipomínalo příjemné středomořské jaro.

V sobotu večer proběhl zahajovací večírek, při kterém hlavní rozhodčí Karel Luksch seznámil posádky se systémem startů a s pravidly rallye.

Na déšť jsme připraveni. :-)

Nedělní rozjížďky

V neděli po 10. hodině proběhl start první rozjížďky. Foukal SW 14-20 kn a utěšeně pršelo. Z moře se valily velké vlny a nás čekalo křižování proti větru a vlnám. Vypluli jsme směrem na jih podél pobřeží a posádky začala rychle kosit mořská nemoc. Vybrala si daň i v naší posádce a jeden její člen plynule přecházel ze zvracení do blití. A ani ostatním nebylo úplně nejlépe. Prokřižovali jsme se do večera, kdy se vítr stočil k západu a my jsme tak mohli plout přímo k ostrovu Ustica vzdálenému 160 Nm, kde byl otočný bod.

Celá první etapa k ostrovu Vulcano měřila 230 NM a byla nejdelší ze všech. Několik hodin po půlnoci vítr ustal a bezvětří vydrželo celé pondělí. Za celý den jsme upluli pouhých 28 NM a touto rychlostí bychom pluli první etapu týden. V 11 hodin večer proto hlavní rozhodčí rozjížďku zrušil a lodě se k ostrovu Vulcano vydaly na motor. Při plavbě kolem ostrova Filicudi proběhl v úterý ráno v 6.20 hod. přímý telefonní vstup kapitána lodi Grand Soleil 40 Jirky Zindulky do vysílání Dobrého rána na ČT1, kde o svých jachtařských zážitcích vyprávěla Tereza Duchková a Jirka pro změnu povyprávěl o zážitcích ze Stylové rallye.

Po odvysílání krátké reportáže se trochu rozfoukalo, a tak jsme až na ostrov Vulcano pokračovali na plachty. Řekové ostrov nazývali „Hiera Hephaistou“ neboli Hefaistova svatyně, římané mu později dali jméno Vulcania podle římského protějšku boha Hefaista – Vulcana. Odtud také pochází i výraz pro sopku ve většině západních jazyků: vulkán.

Překrásný pohled na ostrov Vulcano.

Konečně na Vulkánu

Odpoledne po přistání proběhl obávaný výběh na Velký kráter do výšky 391 m. Po dvoudenním sezení na palubě to bylo vítané protažení těla a posádky se s nadšením do běhu zapojily. Na vrchol vyběhly tou nejkratší a nejstrmější cestou-necestou. No a na vrcholku byl nejdříve fotograf, aby mohl zachytit vítěznou dvojici z dvou různých posádek. Nebylo tedy jasného vítěze a nebylo ani poražených. Zvítězili všichni, kteří se vyškrábali až na vrchol. Odměnou jim byl nádherný výhled na všechny velké ostrovy souostroví – Alicudi, Filicudi, Salina, Lipary, Panarea a Vulcano a pohled do kráteru, ze kterého stoupaly sirné výpary.

Běh na vrchol Vulcana nám dal zabrat...

Vnitřek kráteru i jeho hrana silně evokovaly představu pekla. Horké vulkanické výpary nutily ke kašli a vzbuzovaly strach z udušení. Nicméně několik jachtařů sestoupilo až na dno kráteru a ze sirných kamenů zde postavily jako připomenutí letošního ročníku nápis SR07. Večer proběhly velké nákupy a na přístavní navigaci se začala chystat velká párty pro všechny účastníky. Na vypůjčených motorkách přivážel Šimon s Mytosem a Zdeňkem maso, gril, víno a další potřebné věci včetně velkého kinder vajíčka, o kterém jsme vůbec netušili, k čemu by se mohlo hodit. A přece se hodilo.

Po návratu zpět k lodím přišel obecní blázen a chtěl nás zkasírovat za stání lodí. Zaplatili jsme, ale když viděl, že chystáme párty na molu, začal něco velmi neodbytně italsky opakovat a vypadalo to tak, že se nám bude snažit v naší párty zabránit. Naštěstí dostal Radim spásný nápad, popadnul veliké kinder vejce a dal ho našemu milému výběrčímu. Ten se celý rozzářil, vzal si do náručí veliké vajíčko, šťastně ho objímal a v mžiku se stal naším věrným a vděčným kamarádem. Z okolních stánků jsme si půjčili stoly a židličky a večírek mohl začít. Na grilu opékal obětavě Šimon s Mytosem steaky pro všechny posádky a zábava plynula při italském vínu až dlouho po půlnoci.

Nové logo rallye v kráteru.

Část naší posádky se ještě v noci šla vykoupat do přírodního, neustále bublajícího sirného termálního jezírka kousek od pláže. Do obyčejného studeného moře (teplota vody na jaře se pohybuje kolem 13 °C) se nám nechtělo možná také proto, že sopečné plyny vyvěrají z mořského dna v jezírku a voda je tu teplejší. Dno je místy tak horké, že se na něm nedá sedět. No odolali byste? Odměnou nám byl sirný odér ještě několik dní, než jsme se dostali do sprch. Léčivé vlastnosti této termální vody dostatečně ospravedlnily naši dvoudennísmrdutost. Navíc jsme tak na lodi smrděli všichni, takže to nikomu nevadilo.

Plavíme se na Stromboli

Ve středu ve 12:15 jsme odstartovali další krátkou rozjížďku z Vulcana na Stromboli. Vítr foukal NE 2 - 3 Bf, což bylo téměř přesně proti. Vlny však byly malé, a tak se křižovalo dobře a brzy jsme po našem levoboku minuli největší ostrov Lipary, po kterém získalo své jméno celé souostroví. Tento ostrov je správním střediskem souostroví a je známý těžbou sopečné pemzy a obsidiánu. Jeho rozeklané pobřeží je přerušované malými oblázkovými plážemi obklopenými vysokými skalami. Na východním pobřeží se nachází jedna ze dvou jachtařských marin souostroví.

Poklidné práce při plavbě na Stromboli.

Po vykřižování podél ostrova Lipary jsme po našem pravoboku minuli ostrov Panarea, nejmenší obydlený ostrov souostroví a postupně se přibližovali ke komolému kuželu 924 m vysoké sopky. V dobách starých Řeků také ostrov dostal jméno podle svého kuželovitého tvaru (trombos). Ostrov Stromboli je nejaktivnější sopkou v Evropě a je jednou z mála sopek, jejíž erupce probíhají pravidelně v intervalech 10 - 20 minut. A to po celou dobu několika tisíc let lidské přítomnosti na ostrovech!

Cíl etapy byl před přístavem na severovýchodě ostrova, a pak jsme přepluli na severozápadní pobřeží, kde teče láva z kráteru přímo do moře. Z nejnižšího místa kráteru ve výši asi 600 metrů nad mořem vytéká jedna ohnivá řeka lávy a postupně se z ní oddělují dvě menší a s velikým hučením a syčením se rozžhavená lává vlévá do moře, přičemž se odpařuje gigantické množství vody, vytvářející hustý mrak páry. Pluli jsme s lodí asi 50 -100 metrů od místa, kde se láva vlévá do moře a bylo to magické divadlo, ve kterém jsme seděli v první řadě.

Divadlo, kde je v hlavní rolí příroda a její nezměrná síla. Diváci jsme byli my, lidé, plní úcty, bázně a obdivu. A taky plni díků, že nám to bylo umožněno. Málokdy máme příležitost si tak dobře uvědomit svou titěrnost. V záři Stromboli jsme postupně potkali všechny lodě a po prostudování počasí jsme rozhodli, že další rozjížďku budeme startovat hned pod sopkou hodinu před půlnocí.

Silná noční sopečná erupce na Stromboli. Jedinečný zážitek.

Předpověď na noc byla dobrá, ale další den měl vítr postupně slábnout až do úplného bezvětří. A před námi bylo dalších 90 Nm do přístavu Agropoli. Po rychlé večeři jsme odstartovali další rozjížďku a na zadní vítr jsme s genakrem začali křižovat po větru. Za námi zůstával obrovský přírodní maják a ještě po 25 Nm jsme ho za sebou viděli svítit. Maják, který slouží mořeplavcům od prvních lodí, jež se tu kdy plavily.

Vítr postupně sílil až na 30 kn a tak jsme pluli velmi rychle a noční plavba dobře ubíhala. Přestože každá loď zvolila jiný směr plavby po větru, při svítání jsme se setkali a dělilo nás asi půl míle. Během dne vítr postupně slábl, až téměř ustál a vpřed jsme se plazili rychlostí 1 kn. Posunuli jsme cílovou čáru na mys Licosa, kterého jsme dosáhli kolem 16 hod. a na motor jsme již dopluli do přístavu Agropoli. Zde pro nás bylo připravené místo, takže přistání bylo velmi rychlé. Na molu jsme si pak vyprávěli zážitky z noční plavby kolem Stromboli a všichni jsme se shodli na tom, že to byl jeden z nejsilnějších dojmů z celé plavby.

Buvolí pochoutky na scénu

Další den byl pátek a na ten jsme si naplánovali výlet na buvolí farmu a do antického a starého římského města Paesta. Ráno si nás vyzvedla naše oblíbená řidička Rafaela a ve dvou autobusech odjely všechny posádky na výlet. První zastávka byla na buvolí farmě, kde se vyrábí pravá buvolí mozarella. Buvolí mléko je tučnější nežli kravské a každý, kdo jednou ochutnal buvolí mozarellu, tak tu kravskou už jí pouze, když jiná není. Prošli jsme si celou farmu a nejvíc nás asi zaujala informace, že na padesát buvolích samic připadá jeden buvolí býk. Neuvěřitelný nepoměr!

Navštívili jsme buvolí farmu. Byla to výtečná exkurze. Navštívili jsme buvolí farmu. Byla to výtečná exkurze.

Na závěr exkurze jsme ochutnali buvolí mozarellu právě vyrobenou a ještě teplou. Pravá lahůdka i pro neznalce. A před odjezdem jsme navštívili místní kavárnu a tam ochutnali téměř vše včetně jogurtů a sladkých i slaných zákusků a zapíjeli jsme to kávou s buvolím mlékem. Z buvolí farmy následoval přesun do Paesta, kde jsme pokračovali prohlídkou nejzachovalejších řeckých chrámů na italském území.

Paestum bylo nejprve římské město Poseidonia, které převzali Římané a dále jej rozvíjeli. Vybudovali jej Sibarianové, jejichž bohatství a rozmařilý život byl příslovečný v celé římské říši. Krása a sláva města byla tak veliká, že bylo nebezpečí, aby svou krásou nepředčilo Řím. Proto vládce nařídil zmiňovat se o Paestu pouze jako o místě s nejkrásnějšími růžemi. A tak za římských dob bylo město známo především díky svým nádherným růžím.

Chrám bohyně Athény v Paestu.

Do dnešních dob se ale místní vyhlášené růže nedochovaly, a tak jsme obdivovali hlavně řecké chrámy, postavené v 6. století před Kristem. Chrám bohyně Atény, Apollónův chrám i chrám bohyně Hery byly postavené v dórském stylu a zachovaly se všemi sloupy i s částí kladí. Dodnes udivují svou dokonalostí a architektonickou čistotou, která dokázala přečkat dva a půl tisíciletí. V Paestu jsme také navštívili muzeum, kam jsme se utekli schovat před deštěm. Po cestě z Paesta ještě zastávka na krátký nákup a pak zase hurá na lodě a na start další rozjížďky na ostrov Capri - pouhých 35 Nm.

Odstartovali jsme krátce po páté hodině před přístavem Agropoli. Vítr foukal od břehu a byl hodně rozbitý. Snažili jsme se odplout od břehu na moře, kde jsme předpokládali silnější vítr a asi po hodině jsme ho opravdu dostali. Nebe bylo zatažené a na západě jsme viděli dešťové závěsy spuštěné z mraků do moře, jež nasvěcovalo světlo nízkého slunce. Byla to šedivá poezie všedního jachtařského dne nabitá nevšední energíí vody a větru.

Při plavbě z Agropoli nás zastihl silný vítr, ale bylo fajn.

Po několika hodinách silně proměnlivého větru jako obvykle přestalo foukat. Snažili jsme se do genakru zachytit jakýkoliv závan větru, ale vlny nám naši snahu dost znehodnocovaly. Po hodinovém uspávavém plácání plachet jsme se rozhodli, že etapu předčasně ukončíme, pokud nezačne do půlnoci foukat. Za 2 min. půlnoc se probudil slabý větřík a 5 min. po půlnoci jsme už upalovali pod plnými plachtami. Začalo foukat od severu, takže jsme křižovali. Vítr v poryvech dosahoval až 35 kn a noc byla opět nabitá akcí.

Po ospalosti ani památky. Cílovou čáru před přístavem Marina Grande jsme protnuli o půl čtvrté ráno a při přistání jsme byli překvapeni, když přijela obsluha mariny, ukázala nám, kde máme stát a pomohla nám s vyvázáním lodi.

Míříme do cíle

V sobotu dopoledne jsme si prohlédli ostrov Capri, Tiberiovu vilu a proslulou vilu Anacapri. I přesto, že jsme na Capri byli na konci března, potkali jsme zde veliké množství turistů, mezi kterými nás zaujali především japonci s rouškami na tvářích. Říkal jsem si, že když na tomto svěžím mořském vzduchu nosí dýchací roušky, tak v Japonsku musí asi nosit dýchací masky.

Za zádí plachetnice můžete vidět ostrov Carpi.

Poslední rozjížďku jsme odstartovali ve 12.30 hod. před přístavem Marina Grande. Foukal NW 17-25 kn a do Salerna nám zbývalo 24 NM. Ideální jachtařské počasí, svěží vítr a slunečno. Byla to odměna za všechny bezvětrné hodiny, kdy jsme čekali na každý závan a vyprazdňovali obsah ledničky. Po našem levoboku jsme nechali překrásné pobřeží Amalfi a vzdálenost 25 NM do Salerna jsme překonali za 4 hodiny.

V Salernu jsme již pouze doplnili naftu, předali lodě a odebrali se na závěrečný večírek spojený s vyhlášením vítězů. Restaurace v marině se předvedla skvělým jídlem a tak předávání putovního poháru vítězné posádce probíhalo ve velmi příjemné atmosféře. Putovní pohár si za první místo odnesla naše posádka Yachting Styl&Chase Pullman na lodi Grand Soleil 40 vedená kapitánem Jiřím Zindulkou, na druhém místě se umístila posádka Jachting Libštát na lodi Oceanis 473 vedená kapitánem Pepkem Kinským a na třetím místě posádka Interia Brno na lodi Oceanis 411 vedená kapitánem Milošem Uherkem.

Upluli jsme na plachty celkem 390 Nm a odvážíme si množství zážitků z přátelského setkávání lidí s mořem. Tím nejsilnějším zážitkem bylo bezesporu divadelní představení, které si pro nás připravila Stromboli.

Mějte vždy aktuální informace!

Registrujte se do našeho newsletteru a my Vás budeme informovat o aktuálních nabídkách, novinkách a akcích.