Combined ShapeSlice 1Slice 1icon-phone

Jak jsem lovil ryby na Bora Bora - 1. díl

9. 10. 2015

Jak jsem lovil ryby na Bora Bora - 1. díl

Dobrodružství začíná

V 9 hodin ráno si nás tady vyzvedl člun nazývaný Marona a vzal nás na celodenní výlet kolem Motu-atolu. První zastávka byla v laguně s prohlídkou lagunových malých žraloků a rejnoků. Vezli jsme si od kuchaře 2 krabice masa a já jsem rejnoky i žraloky krmil. Rejnokům jsem dával z ruky. Bylo to úžasné. Jeden mne trochu kousnul. Kolem byla spousta malých ryb a žraloků asi metr dlouhých. Potápěl jsem se mezi nimi a točil jsem a fotil. Bylo to super. Potom jsme se přesunuli na coral garden, korálovou zahrádku se spoustou barevných rybiček. Podle plánu jsme pak měli plout pasáží ven na otevřený Pacifik, ale Mario, řidič Morany nechtěl kvůli velkým vlnám, které by pro nás byly potenciálně nepříjemné. Tím bychom přišli velké citrónové žraloky a o žraloky černoploutvé. Ukecal jsem ho a pluli jsme tam.

Pacifik byl úplně v pohodě. Kolem lodi kroužili malí černoploutví žraloci a u dna asi v hloubce 10 m byly velcí, asi 3 m dlouzí žraloci šediví, neboli citrónoví. Ptal jsem se Morany, jestli jsou nebezpeční a říkal, že ne, pokud je nebudu krmit z ruky a pokud se nebudu potápět pod ně. Naplnil jsem si ruce masem a potopil se asi do 5 metrové hloubky. Tam jsem maso vysypal a sledoval jsem, co se bude dít. Vrhli se na to malé ryby a žraloci černoploutví. Vzal jsem další dávku masa a vysypal jsem ji hlouběji. Teď se na ně vrhli i šediví žraloci. Potopil se ke mně Mario, chytil toho největšího žraloka za hřbetní ploutev a mával na mne. Potopil jsem se za ním a chytnul jsem se ploutve. Držel jsem se žraloka a ten se mnou plul. Neuvěřitelný pocit. Vynořil jsem se a Mario na mne mával a byl šťastný, že jsem na žralokovi jezdil. Smál se jako malé dítě.

Potopil jsem se znovu a chytil jsem se jiného žraloka. Ten sebou mrsknul a evidentně se mu to nelíbilo. Vynořil jsem se a Mario mi řekl, že se mám držet pouze toho největšího žraloka. Ponořil jsem se ke dnu, chytil jsem se za ploutev největšího žraloka a plul jsem s ním. Plul jsem s ním mockrát. Nahoru a dolů. Podplouval jsem ho a žralok na mně koukal vždy jedním okem. Ten pohled nebyl moc pěkný :-) Posádka byla nadšená. Zážitek, který se Vám jen tak nepoštěstí vyzkoušet a budete si jej pamatovat celý život. Pak jsme pluli na malý Motu-korálový ostrůvek, kde nás čekalo grilování. Servírovali na palmových listech snad všechny možné místní druhy ovoce a masa. Nesmím zapomenout na nesmírně sympatičtí Tahiťany. Pak jsme pluli na velké rejnoky Manty. Ty jsme zahlédli pouze na chvíli. A taky byli nádherní.

Tahiťanky to umí

V sobotu večer jsem se přesunul za posádkou do hotelu Sofitel. Pěkný resort u pláže. Večer byly na programu tahitské tance. Místní ženské umí úplně úžasně rozvlnit své boky. To jsem ještě neviděl. Egyptské břišní tanečnice jim nesahají ani po kotníky. To se mi tedy fakt líbilo. A tančily první hezké Tahiťanky, které jsem viděl. Pokoj jsem sdílel s Felixem, který se jmenuje Libor. Každý tu má několik přezdívek, a tak stále tápám, jak se kdo jmenuje J V hotelu se mi spalo zatím nejhůř. Čím lepší hotel, tím horší spánek.   

V neděli při snídani jsem volal kapitánovi Michelovi, který nám převážel loď z Raiatey. Říkal, že bude na BorBora asi v 11.30. Domluvil jsem se s ním, že si loď převezmeme v Bora Bora Yacht Clubu, kde jsem byl večer před tím s Frantou a líbilo se mi tam. Majitelem je sympatický Turek, a tak jsem se vytasil s několika svými tureckými frázemi, čímž jsem zabodoval. Sbalili jsme si kufry a s taxíky jsme přejeli do Yacht Clubu. Michel tam již byl a já jsem si spolu s Petrem jel převzít loď. Asi dvě hodiny nám předával loď a vysvětloval místní specifika. Především mne zajímalo, co je kde pěkného. Trochu jsem si to nastudoval a připravil jsem si dvě varianty trasy plavby. Asi 100 NM západně od BB je atol Maupihaa. Mluvil jsem s několika lidmi, ale nikdo tam nebyl. A každý říkal, že je to moc pěkný korálový ostrov s nádhernou lagunou, kde žije asi 60 lidí. Pasáž do laguny je v nejužším místě (podle Pilota) široká pouze 9 m (pasáž je úzký kanál mezi korály) a při SE větrech, které teď foukají, je tam proud až 5 kn. A pořádná příbojová vlna na vjezdu a zpěněná voda. Prostě úplně super příjezd. Ptal jsem se Michela na tento ostrov. Pluje tu jako kapitán už asi 15 let, ale ještě tam nebyl. A nedostali bychom tam povolení. Oblast plavby je zde velice striktně stanovená a pokud bychom chtěli plout mimo tuto oblast, musíme mít povolení od charterovky. Tak jsem tuto variantu zavrhnul jako neproveditelnou. Přeci jenom zabít 3 dny z týdenního pobytu plavbou na ostrov, vůbec tam nepřistát a pak plout zpátky, je pěkná pakárna.

Nautitech 441

Hotel

Posádka byla zklamaná, že nebudou noční plavby, a tak jsem přemýšlel, jakou další variantu s noční plavbou připravit. Další plán byl navštívit ostrov Maupiti vzdálený asi 27 NM západně od BB. Pasáž do laguny je z jihu a příboj před pasáží je vyhlášený. Viděl jsem na Youtube video, jak tam pluje trajekt z BB a ten, kdo to točil, při průjezdu příbojovou vlnou spadnul a ztratil kameru. A bylo slyšet děsný řev, jako by se loď potápěla. Tento ostrov mne láká, protože to tam prý je tak, jak to bylo na BB před 60 lety. Místní obyvatelé nemají moc rádi turisty a před týdnem řekli, že už nechtějí, aby tam jezdil trajekt z BB, a tak už se tam z BB nedá dostat. To by bylo navštívit takový ještě nedotčený ostrov.  Dnes ráno jsem volal do charterovky, jestli můžeme plout na Maupiti a oni volali svému známému, který tam bydlí, aby jim řekl, jak vypadá vjezd. Povolení jsme nedostali. Vjezd je otevřený na jih a dnes foukalo 16 – 20 kn SE, takže téměř do pasáže.

Když jsme si převzali loď, nalodil jsem posádku a pluli jsme na korálovou zahrádku vzdálenou asi 3 NM. Zakotvili jsme kus od korálového útesu a potápěli jsme se tam. Já jsem v neděli už trochu mluvil, ale pořádným chraplákem. Přemýšlel jsem nad tím, jestli mám jít do vody a samozřejmě jsem šel. Vzal jsem si i kalhoty, a tak mi nebyla zima. Připadal jsem si, jako když strčím hlavu do akvárka. Desítky barevných rybiček byly všude kolem mne.  Vzal jsem si i harpunu, ale žádnou rybu jsem nestřelil. Tady je to o dlouhé harpuně s dostřelem několik metrů a ne o té mé hračce na střílení ryb ve skalách.

Pobřeží Francouzské Polynézie

Krátce před západem slunce jsme zvedli kotvu a přepluli jsme do nedaleké zátoky k restauraci Bloody Mary. Je to asi nejvyhlášenější místní jachtařská restaurace. Bohužel měli v neděli zavřeno. Posádka stopnula nějaké auto, které jelo kolem (na ostrově je pouze jediná silnice, která vede kolem ostrova a jíž vybudovali Amíci během války v roce 1942). Byl to taxík a zeptali se taxikářky (tlusté Tahiťanky), kde je nějaká nejbližší hospoda. Taxikářka doporučila Matira resturant a pak nás tam i odvezla. Nejprve si rychle zamknula auto, když zjistila, kolik nás je, ale pak otevřela dveře, vyklopila sedačku v kufru a všechny nás naložila. Asi polovina členů posádky má přes 100 kg. Auto dostalo trochu zabrat, ale do restaurace nás dovezlo. Večeře byla příjemná a zpátky na loď nás odvezl taxík patřící k restauraci. Po příjezdu jsem šel spát. Byl jsem děsně unavený a měl jsem trochu zimnici. Posádka ještě zakalila a ráno to na ní bylo vidět.


Už můžeme na Maupiti?

Vyspal jsem se nádherně. Svítá zde asi kolem půl šesté a vstával jsem asi v půl sedmé. Bory z posádky již byl vzhůru, tak jsme nahodili motor a vytáhli kotvu. Pluli jsme k hlavnímu přístavu Vaitepe (jedno molo, pár domů, kostel, supermarket, škola a dvě banky), kde jsme nakoupili pečivo, ovoce a zeleninu. Zavolal jsem do charterovky a ptal se na možnost plout na Maupiti. Povolení jsme opět nedostali, a tak jsme vypluli pasáží ven na Pacifik a pluli jsme na ostrov Tahaa na východě, asi 15 NM od BB. Byla to plavba ostře proti větru a dost to s námi houpalo. Během hodiny se polovina posádky odebrala do postelí a utrápeně se ptali, kdy to skončí. Musel jsem se smát nad svým plánem, že bychom pluli 100 NM po větru na atol Maupihaa a pak 100 NM proti větru zpět. Během této plavby by mne část posádky proklela do desátého kolena. Pochopil jsem, že maximální náročnost může být tak 15 NM na otevřeném Pacifiku denně. Náš katamarán nestoupe proti větru nijak úžasně.

Nechal jsem první ref na hlavní a plnou kosatku a pluli jsme si 6 kn tak 55 - 60 stupňů na vítr. Stoupání nic moc, ale rychlost plavby dobrá. Asi 2 m vysoké vlny s námi pohupovaly, bouchaly do trupů a trápily posádku. PPřipluli jsme ke korálové bariéře ostrova, za kterou je tyrkysově modré moře a malé ostrůvky (Motu) plné palem. Nádherný pohled. Na motor jsme pluli kolem korálové bariéry až k pasáži do laguny u ostrova Tahaa. Pasáž je široká, a tak průjezd byl bezproblémový. Zalamující se vlny na korálové bariéře ale vypadaly hrozivě.

Bungalovy na Tahiti

Přistáli jsme v hluboké zátoce s plantážemi na břehu. Oproti BB je Tahaa kultivovanější a zelená. Bujná vegetace se pne po úbočích kopců až na jejich vrcholy. Vypadá to tu jako v tropické džungli. Zakotvili jsme na poměrně velké hloubce. Odpoledne jsme po průjezdu severozápadní pasáží připluli k ostrovu Baie Hurepiti. Domy na břehu jsou výstavní, všude jsou vidět farmy nebo pole a plantáže se táhnou po úbočích kopců. Hory jsou zde nižší. Na první pohled vypadá Tahaa příjemněji, nežli Bora Bora. Potřebovali jsme připravit oběd a jako klidné kotviště se nabízel konec zátoky Hurepiti. Propluli jsme tam mezi korálovými reefy a zakotvili jsme na 16 m hloubce. Voda byla dost zakalená, pravděpodobně blátem vzniklým vlivem zemědělské produkce. Kousek od nás bylo molo „vanilkové farmy“, která pořádá výlety na plantáže s výkladem, jak se které plodiny pěstují. Druhou možností je výlet do vnitrozemí ostrova opět s výkladem o místní bujné vegetaci. Připluli jsme už dost pozdě, a tak jsme se výpravy na plantáže nezúčastnili. Posádka začala chystat oběd (dříve na to neměli náladu) a já jsem si šel zašnorchlovat. Moře bylo teplé, a tak jsem si nasadil pouze šorta. Kvůli zakalenosti vody jsem velké ryby a opět jsem nic neulovil. Posádce začínám být s harpunou pro smích.

Po obědě jsme zvedli kotvu, prokličkovali jsme mezi reefy ven ze zátoky a přesunuli jsme se na kotviště u motu Tautau. Moře bylo dost zvlněné jižním větrem a hodně jsme se tam houpali. Část posádky začala mrmlat, že to houpe a že chtějí plout jinam. Dal jsem hlasovat a zůstali jsme. Hodili jsme kotvu asi na 8 metrech. Větší část posádky naskákala do vody a dva kluci si vzali kajaky a pádlovali na nádherný malý palmový ostrůvek vzdálený asi 0,5NM od lodi.

Zábava na lodi

Pohoda na lodi

Já jsem si nasadil neoprén, vzal jsem harpunu a potápěl jsem se kus od lodi. Nádherné korálové hlavy v hloubce od 5 asi do 9m. Spousta barevných rybiček, viděl jsem i Nema a jeho kamarády. Na chvíli jsem zahlédl Mantu, jak se majestátně vznáší nade dnem a mizí v dáli. Manty jsou moc plaché a moc rychlé na to, abych stíhal s nimi plout. Vždy to ale zkusím. Kluci se vrátili se úplně nadšení - prokřehlí a přivezli několik kokosových ořechů. Nabrousil jsem si nůž a začal jsem ořechy loupat. Bez mačety je to dost náročná práce. Byla mi ale po potápění zima, alespoň jsem se touto prací pořádně zahřál. Vyloupal jsem dva ořechy a připravil mléko a kokos.

Na noc se moře uklidnilo a já jsem spal úžasně. Někteří členové posádky ale tak dobře nespali. Šplouchání a stále nějaké zvuky je neustále budili. Ráno jeden kluk zvažoval, že poletí domů. Po snídani se ale část posádky rozhodla, že poplují člunem do nedalekého resortu na kafe. Odvezl jsem je tam a pak jsem se s dalšími kluky vydal k malému palmovému ostrůvku – motu. Příjezd k ostrůvku bylo obtížné kličkování mezi korálovými hlavami v malé hloubce. Vytáhli jsme člun na běloskvoucí písčitou pláž a dali jsme se do prohlídky ostrova. Zdálky vypadal ostrůvek lépe nežli z blízka. Byla na něm spousta odpadků a na první pohled bylo jasné, že je to vyhledávané piknikové místo.

Ve světě plném kokosů

Zem byla provrtána dírami od krabů. Některé díry byly tak velké, že krabi v nich bydlící museli být velcí jako malý pes. Na Bora Bora jsem pár krabu viděl a musím říci, že když se postaví na zadní a zvednou klepeta, že vypadají opravdu hrozivě. Naštěstí jsou hodně plaší a žádní kolem nás nevylézali. Některé palmy na ostrůvku mohly být vysoké i 15 m. Kdyby nám kokosový ořech z nich spadnul na hlavu, tak by bylo po nás. Ročně prý zemře na následky zásahu padajícím kokosem asi 2 500 lidí po celém světě. Takže taková obyčejná procházka pod palmami může být i dost adrenalinový zážitek. Palmy kolem hotelových resortů se několikrát za rok češou, aby padající ořechy nezranily turisty. A ani srážení kokosových ořechů nemusí být žádný med, protože v korunách palem prý žijí krysy, které se živí kokosovými ořechy. Představa, že při srážení kokosových ořechů mi na obličeji přistane vypasená krysa, které se v žádném případě nechce spadnout až na zem a zuřivě zatíná drápky do mé tváře, není vůbec lákavá.

Plavidlo 1

Plavidlo 2

Plavidlo 3

U malé chatrče u pláže jsme našli hromady všech možných mušlí a pár krásných jsme si jich vybrali. Ležely tam také dvě špičaté tyče určené na loupání ořechů. Jednu jsem vzal na loď a otevírání ořechů se tím velmi zrychlilo. Voda v laguně kolem ostrůvku byla prohřátá jako ve vaně a korálové hlavy všude kolem vytvářely neuvěřitelnou korálovou zahrádku. Připomínalo to jedno obrovské akvárium. Po návratu na loď začali kluci vařit oběd (pečená kuřata s bramborami) a já jsem jel do resortu pro část posádky, která si to užívala zase jiným způsobem.

Story z nákupů

Našel jsem je v obchůdku s černými perlami. Udělali tam pořádný nákup a až na odchodu si všimnuli, že jedna perla chybí na účtu a že ji mají zadarmo. Byla to perla za 350 EUR. Vrátili se do obchůdku a řekli prodavačce, že se spletla a že ji nezapočítala. Prodavačku to tak dojalo, děsně jim děkovala a byla úplně hotová z jejich poctivosti. A začala druhá nákupní vlna. Prodavačky byly rázem jako vyměněné a mnohem příjemnější. Jel jsem ještě na loď pro zbytek posádky, aby si také mohli nakoupit. Udělali jsme tam asi velmi dobrý obchod. Při odchodu z obchodu ještě přišel manager restaurace a pozval posádku na kafe a na večerní program s tanci. Což mělo super efekt v tom, že jsme zůstali na nádherném kotvišti a mohli jsme dále objevovat krásy okolí.

Po obědě jsem sednul na mořský kajak a plul jsem korálovou zahrádkou mezi malými motu-ostrůvky směrem ke vnějšímu korálovému valu. Prokličkoval jsem mezi korálovými hlavami, chvílemi jsem musel kajak táhnout, protože nešlo plout, až jsem se dostal ke korálovému valu. Korálový val, oddělující lagunu od Pacifiku je jako 20 – 30 m široká lavice čnící asi 20 – 30 cm nad hladinu. Vlny z Pacifiku se valí na tuto lavici, tříští se o ni a proud vody přetéká přes val jako přes jez do laguny. Chtěl jsem obeplout na kajaku palmové ostrůvky z pacifické strany. Kličkoval jsem mezi korálovými hlavami, ale většinu času jsem musel kajak táhnout za sebou. Asi v polovině cesty mne napadlo, že bych mohl přes korálový val přetáhnout kajak, nasednout na něj a plout po volném oceánu. Pacifik byl velmi klidný, a tak to nevypadalo jako špatný nápad.


Přes korálový val na otevřený Pacifik

Chvíli jsem sledoval vlny, tříštící se o korálový val, pak jsem dotáhnul kajak na začátek valu, počkal jsem na nejmenší vlny a sednul jsem si do kajaku. Pár mohutných záběrů a byl jsem na volném oceánu. Plavba po klidném Pacifiku byla mnohem příjemnější a rychlejší, nežli kličkování mezi korály v laguně. Za chvíli jsem doplul na konec ostrovů a potřeboval jsem se přes atol dostat zpět. Chvíli jsem sledoval vlny a vyčkával jsem asi 20 m od atolu. Pak jsem se na větší vlně zvednul a rychle pádloval, abych se udržel na vrcholku vlny. Vlna měla snahu mne stočit bokem, ale udržel jsem se a vlna mne vynesla na atol. Rychle jsem vyskočil a podržel kajak, aby ho odcházející voda neodnesla. A byl jsem zpátky z Pacifiku. Byl to zážitek plout na kajaku na druhé straně korálové bariéry po majestátním Pacifiku.

Dopádloval jsem zpátky na loď a hned jsem vysypal posádce, že to musí vyzkoušet, že je to úžasné. Zblbnul jsem 4 kluky, sedli jsme do člunu, přivázali jsme kajaky za člun a pluli jsme ke korálové bariéře. Vzal jsem si neoprén, brýle se šnorchlem a ploutve, abych se mohl potápět na volném Pacifiku a lovit ryby. Když jsme připluli k bariéře, vysvětlil jsem klukům, jak mají na kajaku odjet na oceán, aby se jim nic nestalo. Zvládli to perfektně a vesele si pádlovali na volném oceánu. Já jsem si zatím oblékl neoprén a zjistil jsem, že jsem si zapomněl vzít harpunu. Bez té toho moc neulovím. Navadí. Vzal jsem si kajak od kluka, co už se vrátil a vypádloval jsem na Pacifik.

Vklouznul jsem do vody a hned jsem uviděl asi metr dlouhou barakudu. Plula ve vodě jako nebezpečný stín a nechala mne připlout asi na půl metru, nežli zmizela. Pak za mnou šel ještě Bory z posádky, který se rád potápí. Šnorchlovali jsme asi půl hodiny a mimo spousty barevných rybiček a korálů, jsme také viděli nádherného rejnoka. Po šnorchlování jsme nasedli na kajak a vrátili se zpět přes korálový útes. Na loď jsme dopluli až za soumraku. Na lodi se rozjel večírek a já šel asi v 9 hodin spát. Nad hlavou nebe neuvěřitelně plné hvězd, které od nás neznám. Pohled do hvězdné oblohy je zcela fascinující. Mám pocit, že mne obloha vtáhne dovnitř a pohltí.

Západ slunce Bora Bora

Kde lišky dávají dobrou noc

Ráno byl budíček za svítáni v 5.30. Vypluli jsme brzy, protože jsem chtěl přeplout na vedlejší ostrov HUAHINE, což je 22 NM, co nejdříve ráno, aby oceán byl co nejklidnější. Nejprve jsme museli obeplout ostrov, nežli jsme se dostali k pasáži ven. Pobřeží ostrova Tahaa (což prý znamená nahá) vypadalo v nízkém ranním slunci nádherně. Vypluli jsme na Pacifik a ten byl poměrně klidný. Foukalo téměř přesně proti. Vytáhnuli jsme obrovskou hlavní plachtu, přitáhnuli ji úplně na střed a na motor jsme pluli k ostrovu HUAHINE. Huahine je ostrov nejméně zasažený turistickým ruchem. Při plavbě jsem si prostudoval Pilota a letáky, které jsem posbíral.

Název ostrova HUAHINE je složenina dvou slov HUA, což znamená plodnost nebo sex a VAHINE, což je žena. Dohromady to znamená těhotná žena. Ostrov svým obrysem z dálky připomíná ležící těhotnou ženu. Polynésané měli ženy ve zvláštní úctě. Během plavby posádka tak nějak ležela a pospávala a ani snídani neudělala. Musel jsem si ji udělat sám. Za hukotu motorů jsme se za 3 hodiny přiblížili k Huahine a já jsem si udělal přípravu, co vše tam navštívíme.

Pasáž k ostrovu byla široká a bezproblémová a my jsme jí prosvištěli k ostrovu. Hned naproti vjezdu je největší přístav na ostrově, kde jsme nakoupili a doplnili vodu. A pak jsme pluli podél ostrova na jih na nejhezčí kotviště. Míjeli jsme nádherné kokosové háje, banánové plantáže, krásné a výstavné domy a nad tím vším se vypínaly neskutečně zelené a svěží kopce plné stromů. Na hřebenech kopců se větvoví stromů spojuje do jakési pavučinové klenby. Pohled na ostrov Huahine je rozhodně nejhezčí. Tady to opravdu vypadá jako v ráji. Dopluli jsme do zátoky na jihu ostrova, kde jsme hodili kotvu asi na 2m hloubce. Tyrkysová barva moře je zcela uchvacující. Místo jsem vybral s ohledem na to, že na břehu je malý hotýlek, kam se mohla část posádky přesunout a užívat výdobytků civilizace.

Tyrkysové moře Bora Bora

Jdeme surfovat na kajaku

Já jsem si sednul do kajaku a vzal jsem s sebou Dana, opileckého srandistu a sympaťáka. Pádlovali jsme hodně daleko, až na korálovou bariéru. Stoupnuli jsme si na ní a sledovali jsme vysoké vlny, jak se zalamují a tříští se o korálový val. Šířka útesu tu byla o hodně větší, nežli včera na Tahaa. Asi proto, že jsme byli na jihu, kde je pobřeží vystavené jižnímu pasátu. Stáli jsme na korálovém valu, sledoval jsem valící a tříštící se vlny a cítili jsem tu obrovskou velikost a sílu oceánu. Úplně mne to uchvacovalo. Stáli jsme tam asi 20 min a pak jsme pádlovali dál.

Kus od nás se moře valilo do laguny. Vypadalo to, že je tam nějaká malá pasáž z Pacifiku. Byly tam velké vlny, ale ne tak velké, jako na vnější bariéře. Napadlo mne, že bychom si tam mohli jít zajezdit, ale zavrhnul jsem to, protože Daniel rozhodně nebyl zkušený kajakář. Trochu mne Dan zaskočil, když se mně zeptal, jestli tam nepoplujeme. Nadchlo mne to, protože jsem to od něj nečekal.

Vypluli jsem k pasáži a já jsem vplul do divoké řeky, kterou tu moře vytvářelo. Dan se nenechal zahanbit a vyplul za mnou. Voda se tu fofrem valila, ale dalo se to upádlovat. Makal jsem, co se dalo a pomalu jsem se přes zalamující vlny probíjel dál. Plul jsem proti vlnám vysokým asi 2 m. Vlny se přede mnou zvedaly a když se začaly zalamovat, vždy mne zcela zalily kajak. Otočil jsem se, kde je Dan. Držel se asi 30 m za mnou. Plul jsem pasáží směrem k Pacifiku a tam bylo vlnění děsně rozbité. Raději jsem se obrátil a plul jsem zpět. Potkal jsem Dana, který se otočil za mnou.

Teď nastala velká jízda. Slyšel jsem za sebou syčet vlnu, a tak jsem začal pádlovat ze všech sil. Podběhla mne vlna a mně se dařilo se udržet na jejím hřebenu. Nabral jsem rychlost, ze které až šel strach. Řítil jsem se k útesu a před útesem mne to začalo stáčet bokem. Nedokázal jsem tomu zabránit a na útes jsem přisvištěl bokem. Vlna ale byla tak vydatná, že mne přes útes přenesla a přečkal jsem to bez úhony. Vyskočil jsem z kajaku a čekal jsem na Dana. Ten se přiřítil za chvíli. Nejistě balancoval na vlně, ale nedal se. Sice na útes také najel bokem, ale vlna ho přenesla a přečkal to ve zdraví. Byla to pekelná jízda, ale byli jsme z ní oba nadšení.

Když jsme přestali blbnout v příboji, jsme se vrátili na loď a vyprávěli jsme to zbytku posádky, který to nadchlo. Další tři kluci si to chtěli zkusit. Tak jsem vzal člun, sedli jsme do něj a s kajaky ve vleku jsme svištěli k mořským peřejím. Během krátké plavby slunce kleslo až k obzoru, předvedlo nádherné divadlo v odstínech oranžové a červené až se začalo koupat v moři a pak se v něm během okamžiku utopilo.  Další divukrásný západ slunce. Již za šera jsme dopluli k peřejím a Bory a Romanem jimi začali plout. Byli, stejně jako my, zcela u vytržení. Vlny již byly trochu menší, ale moře stále pěkně řádilo. Velké vlny se valily na útes a kluci v nich pluli až skoro do tmy.


Západ slunce pláž Bora Bora

Slunce v Hotelu

Na loď jsme se vrátili už v hluboké tmě. Kluci byli zcela nadšení z té show. Trochu jsme si odpočinuli a šli jsme na večeři do velmi příjemné a skromné restauraci na břehu, patřící k malému hotýlku sestávajícím pouze z několika bungalovů. Mělo to tu lidsky příjemný rozměr dovolené, žádný obludný resort. Na večeři jsem si dal kokosového kraba (živí se kokosovými ořechy a umí lézt po palmách), pár dalších kluků si také dalo kraba a ostatní si dali langusty. Bylo to dobré, ale dlouho si již kraba nedám. Je to děsná dřina dostat maso z toho jeho pancíře.  Najedli jsme se, vrátili se na loď a šli spát. Všichni teď chodíme spát brzy a spíme více, nežli 10 hodin jako miminka. Snažíme se naspat do zásoby.

Mějte vždy aktuální informace!

Registrujte se do našeho newsletteru a my Vás budeme informovat o aktuálních nabídkách, novinkách a akcích.