Combined ShapeSlice 1Slice 1icon-phone

Lubomír Brabec: „Chci poznat svět ze všech stran.“

23. 7. 2014

Lubomír Brabec: „Chci poznat svět ze všech stran.“

Muž sladkou i slanou vodou křtěný, múzou políbený, bohem obdařený. Tak by se snad dal ve veliké zkratce charakterizovat kytarový virtuóz Lubomír Brabec, který mimo hudebního talentu dostal do vínku i neposedně zvídavou a objevitelskou duši. Ta mu nedala spočinout a prohnala ho kusem světa, kde při svých putováních hodně zažil a mnohému se při tom naučil. O nepatrný kousíček svých životních dobrodružství se s námi tento charismatický umělec podělil prostřednictvím rozhovoru.


Lubomíř Brabec

Dlouhé rozevláté vlasy, dýmka, v uchu náušnice – to je vizáž dobrodruha a bohéma. Odpovídá tento Váš popis i Vašemu charakteru?

Možná, že ano. (úsměv)

 

Jak se snáší svobodomyslná duše prahnoucí po dobrodružství s uhlazeným světem nablýskaných koncertních sálů?

Já myslím, že dobře. Život totiž není jen o práci, ale také o zábavě, o tom, trochu si užít a poznat, jaký je velký svět z různých úhlů pohledu. Když člověk jezdí po koncertech, bývá jako v bavlnce. Vybírá si nejdražší hotely, chce, aby o něj bylo perfektně postaráno, aby bylo vše bezchybně zorganizováno, aby ho všude vozili a on nemusel nikde nic hledat. Oproti tomu, když se vydávám na svoje soukromé cesty, vezmu si na záda bágl a všechno si zařizuji a organizuji sám. V tom je asi to mé bohémství, v touze poznat svět i z jiné strany.

 

Co je pro Vás větší dobrodružství, vyrazit do světa na vlastní pěst nebo obléci smoking a usednout na pódium před obecenstvo?

Pravda je, že každý koncert je dobrodružství. Každý je v něčem jiný, napínavý a právě proto lidé na koncerty chodí. Mě občas obtížná místa skladby připomínají chvíle, kdy jsem ještě jezdil na kajaku divokou vodu. Tam, když přijedete k těžkému úseku, musíte se rozhodnout a vletět do toho na plné pecky. S těžkou pasáží na koncertě to mám úplně stejně. Musím se rozhodnout, jít do toho na plné pecky a buď to dopadne, nebo se vysekám. (smích)

 

Ovšem na koncertě to asi tak nebolí, jako na vodě.

Já myslím, že na koncertě to bolí možná i víc. Když zkazíte koncert, už si Vás příště nikdo neobjedná. Samozřejmě ale, že při koncertě nejde o život.

 

Mluvil jste o divoké vodě, kterou jste dříve jezdil, v současnosti se zase věnujete jachtingu. Byl jste vždycky vodní živel?

Vždycky. Od šesti let jsem plaval, později dokonce závodně za Slávii, ve 13 letech jsem začal s vodním polem a hrál i za juniorský národní mančaft. Pak přišlo mezidobí, kdy všechno přebila muzika a já se k vodě vrátil až zase ve svých dvaceti, kdy jsem objevil malé lodě. Když jsme prvně sjeli Lužnici, byl jsem hrozně nadšený a předsevzal jsem si, že se to musím pořádně naučit. Začal jsem tedy trénovat. Nejdříve jsem jezdil na double kanoi, pak na singl kanoi, na stáří jsem přešel na kajak, protože na kajaku jezdí jenom holky a starý chlapi. (smích). Moc mě to ale bavilo. Na kajaku jsem projezdil mnoho řek u nás a v podstatě i celou Evropu. Všude bylo hezky, ale vůbec nejkrásnějšími destinacemi pro kajakáře jsou podle mě Korsika a Norsko.

 

Kdy se Vám zalíbily plachetnice?

Ty se mi líbily vždycky a pokaždé, když jsem se dostal k moři, v přístavištích jsem je obdivoval. Měl jsem obrovskou chuť se na některou alespoň podívat, kdyby mě tam někdo pustil, ale nikdy jsem nesebral odvahu se někoho zeptat. Až jednou mě vzal s sebou kamarád na moře do Chorvatska. A mně to tak vzalo, že jsem se to chtěl naučit pořádně. Já toho měl tedy hodně nastudovaného už dopředu, než jsem tam jel, ale všechno jsem znal jen v angličtině a teoreticky.

 

Tedy, Vy jste skutečně precizní. Snažíte se být vždy dobrý ve všem, co děláte? Jste ambiciózní?

Neřekl bych ambiciózní, spíš perfekcionista. Když už něco dělám, chci to dělat pořádně. Neříkám, že se mi to vždycky podaří, ale snažím se. V životě jsem měl obrovské štěstí, že když jsem s něčím začal, narazil jsem záhy na špičkové lidi v oboru a ti mi velmi pomohli a hodně mě naučili. Na kajaku jsem například jezdil s naší extrémní partou, od které člověk hodně pochytil. Když jsem začal jezdit na koni, poznal jsem pana Záliše, ředitele kladrubského hřebčína, který mi také mnohé řekl. Měl jsem i úžasnou instruktorku, která mě učila jezdit. Při potápění jsem se zase setkal s Láďou Toufarem, majitelem firmy Olson, což je největší společnost, která se u nás potápění věnuje. No a když jsem začal dělat jachting, měl jsem to štěstí, že jsem narazil na Jirku Zindulku. Ten mě k mnohým věcem nasměroval a byl to také on, kdo řekl: „ Dáš dohromady posádku slavných lidí a budete závodit na plachetnici, já Vás to naučím.“ Dal jsem tedy dohromady posádku, ve které byl Vašek Vydra, Daniel Hůlka, Lucie Výborná, Jana Boušková, Janek Ledecký, Veronika Fenclová, jezdil s námi i Ondra Soukup a společně jsem začali jezdit a závodit. Náš tým jsme pojmenovali See Of Stars.

Luboš Brabec na závodech

 

Hrdé jméno.

No, když jsme to dali do zkratky, vzniklo SOS, takže to bylo takové dvouznačné. (smích)

 

Podařilo se Vám s touto závodní partičkou sehrát a tak říkajíc naladit na jednu notu?

Já myslím, že ta parta byla strašně fajn, že to klaplo i když občas se mezi nás dostal ryzí umělec, který neměl základ ve sportu a tak nevěděl, že ve sportu se řve a nadává a proklíná, ale že je to v zápalu boje, jen pro tu chvíli a že to není nijak špatně myšleno. Jinak se mi ale hrozně líbilo, že jsme to nikdy nebrali tak, že se jedeme jen tak projet, ale že jsme šli do závodů sportovně s tím, že chceme vyhrát. Jednou se nám dokonce podařilo udělat 5. místo na MČR, což byl obrovský úspěch v konkurenci profesionálů, kteří na nás koukali jako na skupinku komediantů, co si vyjeli na závod z rozmaru, či pro legraci.

 

Jste vyloženě soutěžní typ? Baví Vás regaty víc, než běžné rekreační plavby?

Mě úplně nejvíc baví opravdové dálkové plavby. Závody beru spíš jako něco, kde se člověk hodně naučí, protože když jedete na moři, spinaker taháte tak jednou za den, zatímco během závodu třeba 10x. Všechno se při tom musí dělat velice rychle, všechno musí perfektně klapnout, vše musí být přesně naplánované, takže závoděním se učím.

 

Když vše musí být velmi rychle, hrozí asi i větší riziko zranění. Nebojíte se někdy o své ruce, které jsou Vaším „výrobním“ prostředkem?

Na ruce si musím dávat pozor, takže na plachetnici pořád pracuji v rukavicích, ale myslím si, že nedělat nic, jen aby se člověk nezranil, je nebezpečnější.

Kytarista Luboš Brabec

 

Berete si s sebou kytaru na moře?

Kytaru si s sebou beru od jistého věku pořád a všude. Čím je člověk starší, tím víc musí cvičit, takže zatímco dřív jsem mohl být klidně měsíc na moři, nebo někde na vodě bez kytary a za týden jsem byl zase v kondici, teď už to nejde a prsty, aby neztuhly, musím procvičovat pořád. Dobře jsem je procvičil i po všech našich regatách, jelikož po každé z nich jsme uspořádali koncert, který byl, myslím, zážitkem pro všechny zúčastněné. Jirka Zindulka totiž k tomu účelu vždy vybral nějakou hezkou zátoku, kde jsme všichni zakotvili, počkali, až se setmí a pak se koncertovalo na jedné velké plachetnici při světle motorového člunu. Atmosféra je to úžasná, nic podobného se při běžném koncertě nezažije.

 

Tak těžko asi najít krásnější koncertní sál, než malebnou mořskou zátoku s hvězdným nebem.

Tak hrát pod hvězdami je vždycky krásné. Je to podobné, jako když hrajete v kostele. Jste tam blíž k Bohu a Vy najednou cítíte tu božskou přítomnost. Musím ale přiznat, že u táboráku nehraji, na to jsou, myslím, jiní kytaristé. Když si chce někdo poslechnout moji klasickou kytaru, je lepší si zajít do koncertního sálu. Na koncert se totiž člověk připraví, hezky se oblékne, učeše, navoní, v neposlední řadě zaplatí za vstupenku - to vše dělá z koncertu výjimečnou slavnostní událost, kterou si člověk také ve stejném duchu užije.

Luboš Brabec hraje tučňákům na Andarktidě

 

U táboráku nehrajete, zato tučňákům na Antarktidě jste zahrál. Jak se to přihodilo?

To jsme se potkali jednou v rádiu, kam jsem si zval zajímavé hosty, s Jaroslavem Pavlíčkem, polárníkem a majitelem české polární stanice na Antarktidě, a on se mě zeptal, co kdybychom tam udělali koncert? V tu chvíli jsem si myslel, že se asi zbláznil. Přesně jsem si představoval, jak tam budu hrát někde ve sněhu, kolem tučňáci ve fraku, uprostřed já, s kytarou, rukavicemi a v péřové bundě. Bylo mi ale vysvětleno, že v Antarktidě se nachází mnoho stanic, na kterých žijí lidé a nemají žádný styk s živou kulturou, takže by na nich živý koncert určitě zanechal veliký dojem. Rozhodli jsme se tedy, že koncert uděláme a opravdu jsme ho uskutečnili.

 

Hráli jste tedy na té české polární stanici?

Bylo to trochu složitější. Ačkoli Antarktida je území nikoho a nikdo si na ni nesmí vznášet územní nároky, když si koupíte mapu v Chile, najdete na ní takový trojúhelník, kde je napsáno Antartica Chilena, když si zase koupíte mapu v Argentině, u stejného trojúhelníku najdete napsáno Antartica Argentina. No a když vyšlo najevo, že by náš koncert měl být vůbec prvním koncertem na území Antarktidy, začali se Chilané i Argentinci dohadovat, na které z polárních stanic by se měl koncert konat. Nakonec jsem se tedy rozhodli využít neutrální území a koncert jsme uskutečnili na lodi Greenpeace, která tam právě kotvila. Tam jsme pozvali lidi ze všech polárních stanic a já koncert odehrál regulérně ve smokingu v lodní jídelně. Byl to můj první koncert, na který posluchači přijeli nejen lodí, ale také přiletěli vrtulníkem.

 

To opět musela být velice zajímavá akce pro všechny zúčastněné.

Ve všech polárnících to myslím zanechalo velký dojem. Říká se, že Antarktida je tzv. bez podmětové prostředí. Když Vás tam tedy někdo naštve, vydrží to ve Vás hrozně dlouho. Když Vás někdo naštve v Praze, vyjdete ven, uvidíte hezkou holku a hned je Vám líp. Jenže v Antarktidě tu hezkou holku nepotkáte (smích). Na druhou stranu Vám tam hodně dlouho vydrží i hezký zážitek. Možná proto mě tam za dva roky, při výročí Antarktické smlouvy, pozvali znovu i když při této cestě šlo spíš o to zásobit stanici.

Později jsem se rozhodl pro cestu do Antarktidy ještě do třetice, tentokrát jsem se tam ale vydal z Argentiny přes Drakeův průliv na 16m plachetnici jménem Pelagic, při čemž jsme se stali nejjižněji proniknuvší plachetnicí s českou posádkou. Právě při této plavbě jsem si vysloužil svoji náušnici. Každý námořník, který projede Drakeův průliv má totiž právo nosit náušnici v levém uchu, dále pak může plivat po větru a pít v hospodě s nohama na stole.

 

Myslíte, že by to tady v kavárně Slávia věděli?

Myslím, že tady bych si to nedovolil (smích).

Luboš Brabec

 

Antarktidu jste tedy navštívil celkem třikrát. Bylo to tím, že na Vás zanechala větší dojem, než jiná místa, která jste navštívil?

Víte, ona Antarktida je magický kontinent. Nejdřív Vás nechce přijmout, vždycky je dost složité se tam dostat a když už se tam dostanete, tak vás zase nechce pustit. Také tam zažíváte podobné pocity, jako když vylezete na velký kopec. Najednou se Vám zdá, že všechna špína zůstala pod Vámi, a to nejen smog, ale i špína z lidí, a Vy máte pocit obrovského čista. Na Antarktidě zažíváte to samé, ale v plošné verzi. Navíc tam platí úplně jiná pravidla, než kdekoli jinde. Když přijedete na jakoukoli tamní stanici, zeptají se Vás, jestli nepotřebujete benzín, jestli nepotřebujete naftu, nebo jestli nemáte hlad a všechno případně dostanete bezplatně. Tam vlastně peníze nemají žádnou cenu, tam je hlavně důležité mít jídlo. Každopádně mnoho z mých kamarádů, kteří byli na Antarktidě, se tam vrátilo, a většina z nich si přeje, aby se tam mohla vrátit.

 

Máte kromě Antarktidy i jiné oblíbené destinace, kam se dá dojet lodí?

Mám velmi rád Baleárské ostrovy, protože tam jde o opravdové plavení na moři s vlnami, ne jako když se jezdí na „rybníku“ kolem Chorvatska. Krásnou destinací je pro mě i Řecko, kde se musí počítat s většími vzdálenostmi, ale místní přístavy jsou ještě takové nevybavené a surové, což mám radši, než připravené mariny, kde je všechno pintlich a všude stojí připravený výběrčí, který vás za to náležitě zinkasuje.

 

Vím o Vás, že máte i kapitánské zkoušky. Jako kapitán zodpovídáte při plavbě za loď i za posádku, děláte rozhodnutí. Nemáte problém s tím vzít na sebe zodpovědnost?

Odpovědnost mi nevadí, dělám rád rozhodnutí, ale je příjemné mít možnost věci konzultovat s někým, kdo tomu také rozumí, abychom našli co nejlepší řešení. Nemám problém přistoupit na jiný názor, stejně tak dokážu šlapat jako hodinky, když se dostanu pod jiného, opravdu zkušeného kapitána. Problém ale nastává, pokud bych se dostal pod někoho, o kom bych nebyl přesvědčený, že ví, co dělá. Tam pak už začínám zlobit. (smích)

 

Musel jste jako kapitán řešit na moři nějaký větší oříšek?

Na moři musíte neustále řešit nějaké oříšky, ale člověk by se měl vždycky snažit, na moři, jako v tom koncertním sále, aby byl připravený. Tudíž, aby se vše dělo správně a nedocházelo k průšvihům.

Luboš Brabec

 

Moře je ovšem živel leckdy nepředvídatelný, takže ne na vše se dá připravit ...

No, jednou se nám stalo v Řecku, že jsme jeli kolem pobřeží a foukalo Meltemi. Říkali jsme si, že podle mapy už za chvilku zajedeme za roh, kde už by konečně nemělo foukat. Místo toho nás tam ale překvapil silný padavý vítr a přišlo i několik poryvů, které nás položily a ještě k tomu se nám zasekla kosatka. Byla vybalená a my nebyli schopní ji žádným způsobem sbalit ani spustit. Bylo už k večeru, začalo se rychle stmívat, a my se už těšili, až zakotvíme a odpočineme si a místo toho problém. S vytaženou kosatkou v Meltemi nezakotvíte! Jako kapitán jsem rozhodl, že poplujeme dál, že se pustíme po větru a nějak to vymyslíme. Nahoru se nám v noci lézt nechtělo, protože doopravdy dost fučelo, postavit loď proti větru také nebylo řešením, to by nás kosatka umlátila. Vymysleli jsme tedy, že vždy převážeme jednu otěž a kosatku budeme pomalu pouštět po větru a obtáčet, až ji celou omotáme a dostaneme zpět na rolfok. Ujeli jsme 12 mil, než se nám to podařilo, ale zvládli jsme to a zakotvili o 12 mil níže u jiného ostrůvku. Ráno jsme zjistili, že se nám uvolnila topenta a kosatku nahoře ke stěžni dokonale přišmodrchala. Nezapoměl jsem se potom samozřejmě Jirky Zindulky zeptat, jestli jsem to udělal správně, a byl jsem pochválen.

 

To potěší. Jako muzikanta s vytříbeným sluchem se Vás nemohu nezeptat, zda jste při svých mořských putováních někdy nezaslechl hlasy bájných sirén.

To by bylo asi zajímavé...

 

Takže nic. Na druhou stranu, kdybyste je slyšel, už bychom tu asi spolu neseděli.

Věřím ale, že je něco takového možné. Když je člověk unavený, protože celou noc řídí a třeba už druhou noc nespí, může se stát, že takhle k ránu, když začíná východ slunce, přepadnou ho halucinace. Není neobvyklé, že máte pocit, že někam jedete, že jedete stále stejným směrem a najednou se podíváte na kompas a zjistíte, že jedete úplně jinam. Myslím, že podobné halucinace někdy zažil každý námořník a proto bych se nedivil, kdyby měl někdo při velké únavě i halucinace sluchové.

 

Na lodi jste už zcestoval pořádný kus světa, zbývají Vám ještě nějaké jachtingové sny?

Hrozně rád bych jednou přejel z Evropy do Ameriky, nebo z Ameriky do Evropy, prostě přes oceán, na lodi s malou posádkou 2 – 3 lidí, kde bych kapitánoval. Je to velký sen, na který ale zatím neumím najít čas.

 

Třeba i na to jednou dojde. Co je vlastně pro Vás ten největší důvod, proč toužíte vyrážet na moře zas a znovu? Že se tam zas a znovu vracíte?

Víte, mnoho lidí říká, že mám koníčky, které jsou adrenalinové. Já ale myslím, že jde spíš o sporty, které určitým způsobem rozšiřují obzory. Když se potápíte, objevíte úplně jinou dimenzi světa, stejně tak jako když vzlétnete vzhůru balónem a prohlížíte si svět z výšky. Jiné pohledy a jiné možnosti zase nabízí koňský hřbet a plachetnice zrovna tak. Když se vrátím k tomu, o čem jsme mluvili na začátku – dříve jsem nevěřil, že bych se mohl na nějakou plachetnici byť jen podívat. Dnes ji umím řídit, vyznám se v navigaci, vyznám se v počasí, díky ní se mi otvírá nový svět, svět moře. Takže mě spíš láká objevování nových světů s tím, že se snažím, aby u toho bylo adrenalinu co nejméně.

Autor: Lucie Žemberyová

 

Komentáře

Hééézky :-)))
... byl mi sympatickej vždycky a od něj můžu poslouchat asi všechno co hraje, ačkoliv jsem vlastně hudební analfabet, a le teď by se mi ještě navíc líbilo je s ním někam plavit :-)))

počet příspěvků: 1, poslední 29. 7. 2014 23:02:51

Mějte vždy aktuální informace!

Registrujte se do našeho newsletteru a my Vás budeme informovat o aktuálních nabídkách, novinkách a akcích.