Combined ShapeSlice 1Slice 1Fill 9icon-phone

MUDr. Jan Hnízdil: "Lékař léčí, moře uzdravuje."

26. 5. 2014

MUDr. Jan Hnízdil:

Mohl to být rozhovor, jako každý jiný, ale nebyl. Neprobíhal totiž v žádné anonymní kavárně, ale u Hnízdilů doma, doslova v kruhu rodinném, nepopíjelo se u něj italské presso z bílých unifikovaných šálků, ale bylinkový čaj z vlastnoručně vypěstovaných a nasušených léčivek servírovaný v nádherných ručně dělaných hrníčcích a při tom se povídalo o zážitcích vskutku nevšedních.

MUDr. Jan Hnízdil

MUDr. Jan Hnízdil i jeho žena Lucie vyprávěli o svých objevitelských plavbách na lodi tak sugestivně a poutavě, že se zdálo, jako by uprostřed pražského bytu na chvíli zavonělo moře...

Pane doktore, co Vás, jako ryzího suchozemce, vyhnalo na moře?

MUDr. Hnízdil: Moře jsem objevil díky kapitánovi Jirkovi Zindulkovi. Už je to spoustu let, co jsme se náhodně potkali na rodinné zimní dovolené v Krkonoších. Já zjistil, že je námořní kapitán, on zase, že já doktor. Organizoval tehdy mezinárodní regaty v Chorvatsku. Podle regulí na nich musí být doktor. Nabídl mi, jestli bych to nechtěl zkusit. Tak jsem to zkusil. Vůbec jsem netušil, co mne čeká. Měl jsem strach z mořské nemoci, ze ztráty pevné půdy pod nohama, ze všeho. Okamžitě mne to chytlo. Pak se přidala manželka s dcerou. Dneska si neumíme představit, že bychom aspoň jednou za rok nevypluli.

 

Na moře se tedy dostanete jednou ročně?

MUDr. Hnízdil: Díky Jirkovi jsem se seznámil s řadou dalších lidí, kteří se točí kolem jachtingu. Získal jsem pověst člověka, který toho hodně obeplul a má s jachtingem zkušenosti. Já si to sice nemyslím, ale ochotně se nechávám najímat na různé přeplavby a regaty. Dělám, jako že tomu rozumím.

 

Držíte se na lodi vždy striktně své role lékaře?

MUDr. Hnízdil: Jen sedět a „dělat“ doktora by mne nebavilo. Rád si vezmu na starost nákupy, vaření, úklid. Dělám, co je potřeba.

 

Vaší první zkušeností s jachtingem byla regata v Chorvatsku, co následovalo?

MUDr. Hnízdil: Další a další regaty v Chorvatsku. Pak jsme se s Jirkou domluvili na společných rodinných dovolených. Jirka vždycky do poslední chvíle tajil, kam poplujeme. „Počítejte se dvěma týdny na přelomu srpna a září, ještě nevím kam, záleží, kde budou lodě, za kolik a jaké bude počasí.“, řekl nám. Pak zavolal: „Je to Turecko!“ S manželkou jsme protáhli obličeje. „Turecko??? Turecké hospodářství! Turecký záchod! Turecký med! To bude hrůza!“, pomysleli jsme si. Byla to naše nejkrásnější plavba. Malebné jižní pobřeží, stálé počasí, vlídní lidé, minarety, muezíni. Po antických památkách v moři jsme doslova šlapali. V Turecku jsme už byli třikrát a chceme zas.

 

Rozhodoval Jirka vždycky sám o tom, kam poplujete?

MUDr. Hnízdil: Pokaždé se nám snažil vyhovět. Obepluli jsem Elbu, Sardinii, Korsiku, Černou horu až k Albánii, Řecko, Kypr, Rhodos, … S Jirkou jsem zažil svou nejúžasnější plavbu. Nějaký podnikatel si koupil na Malorce starou plachetnici a Jirku požádal, aby mu s ní odplul na Brač, kde má domek, že se bojí létat letadlem. Jirka mi tehdy zavolal, že potřebuje dva lidi do posádky. Jako druhého najal léčitele Romana Kindla. Z Berlína jsme odletěli na Malorku, Jirka převzal loď a vypluli jsme na nonstop plavbu podél severního pobřeží Afriky, kolem Sardinie, Sicílie, Kalábrie, do Chorvatska. Několik dní úplně mimo civilizaci. Hned po vyplutí se zvedly vlny, spustil déšť, byla hrozná zima. Okamžitě jsem dostal mořskou nemoc. Dva dny jsem nonstop zvracel. Kdyby byla možnost vystoupit, tak bych to udělal. Široko daleko ale jen a jen moře. Manželce jsem po prvním dni poslal SMS, že je mi hrozně, že se už asi neuvidíme.

MUDr. Jan Hnízdil

 

Jako lékař jste ale přece přesně věděl, co se děje.

MUDr. Hnízdil: Byla to naprosto nepoznaná situace. Nepoznané útrapy. Nebyl jsem schopen jíst, ani pít. Co jsem vypil, zase jsem jako teplou vodu vyzvracel. Připadal jsem si jako průtokový ohřívač. Úplně jsem se obrátil naruby.

Manželka Lucie: Zprávy byly tak zoufalé, že jsem si vyčítala, jak jsem ho povzbuzovala, ať jede, že to bude dobrodružství. Pak vypluli ze signálu a na čtyři dny se odmlčeli.

 

Co se mezitím dělo na palubě?

MUDr. Hnízdil: Po dvou dnech se to zlomilo. Utišilo se moře, utišil se žaludek, snědl jsem suchý brambor, napil se hořkého čaje. Najednou připluly desítky delfínů, dva černí kulohlavci, měsíčník. Naprostý klid. Úžasná energie. Nikdy bych ji nepoznal, kdybych si neprošel očistcem. Všechno negativní jsem vyzvracel: stres, ordinaci, pacienty, život v Praze. Jako bych se znovu narodil.

 

Byl to největší zážitek, jaký jste na moři zažil?

MUDr. Hnízdil: Určitě. Během plavby jsme zakotvili pod úpatím sopky Stromboli. Každých deset minut erupce, po svahu se valily kameny a tekla láva. Jako bychom kotvili na prahu pekla.

Manželka Lucie: A mně přišla SMS: „ Je půlnoc. Kotvíme pod Stromboli. Pijeme campari. Nádhera!!!“.

 

Takže jste během jedné plavby zažil to nejhorší i to nejlepší zároveň?

MUDr. Hnízdil: Tak už to chodí. Člověk musí zažít to špatné, aby si mohl vychutnat to dobré.

 

Ne každý chce ale projít očistcem zvaným mořská nemoc. Dá se proti nevolnosti nějak bránit?

MUDr. Hnízdil: Zázračný recept neexistuje. Někomu uleví Kinedryl, někomu homeopatika, jinému alkohol. Čínští námořníci používali zázvor. Mně nepomohlo nic. Musel jsem si tím projít. Nejlepší je přijmout to a užít si to. Zvracet uvolněně, s radostí.

Manželka Lucie: Vypozorovala jsem, že když se loď houpe, stačí na chvilku vejít do podpalubí, ztratit z očí horizont a v tu ránu je mi zle. Pak už se to strašně špatně utišuje. Lepší je držet se na palubě, na vzduchu.

 

Nebojíte se těchhle útrap před cestou?

MUDr. Hnízdil: Když už člověk ví, co mořská nemoc obnáší, že vždycky nakonec skončí, už se tak nebojí. Neříkám, že se na ni těším.

 

A co moře samo, toho jste se někdy báli?

MUDr. Hnízdil: Při přeplavbě ze Sardinie na Korsiku nás zaskočila bouře. Vlny byly tak veliké, že se paluba ztrácela pod vodou. Byly s námi tři malé děti.

Manželka Lucie: Nejdřív jsme si mysleli, že chce Jirka dětem ukázat dobrodružství, že to je jen hra. Vyplouvali jsme totiž z klidné zátoky. Najednou zavelel: „Okamžitě si vezměte vesty, pojďte na palubu a připoutejte se lany“. Přesně věděl, co přijde, až vyplujeme ze zátoky, odkud bude foukat, jak bude foukat, že budou pětimetrové vlny.

MUDr. Jan Hnízdil a Jiří Zindulka

 

V takové chvíli vám asi nebylo do skoku...

MUDr. Hnízdil: Možná nám šlo o život. Když jsem se ale podíval na Jirku, byl naprosto soustředěný, vydával jasné a klidné rozkazy. Věděl, v jakém jsme nebezpečí. Mistrně ale ovládal sebe, loď i nás.

Jirka sice pochází z Podještědí, je to ale rodilý námořník. Takový Francis Drake. Na jedné straně odvážný, zkušený a spolehlivý kapitán, na druhé straně pirát. Na moři si umí poradit v každé situaci. Když se roztrhly plachty, tak je sešil. Když se nám při přeplavbě z Malorky do Chorvatska zastavil na volném moři motor, vlezli jsme v noci do podpalubí, já mu celou noc svítil čelovkou. On motor rozebral a zase do posledního šroubku složil. Když se rozbilo kormidlo, nahradil ho lávkou. Když nám klekla navigace, řídil loď podle hvězd.

 

S takovým kapitánem se člověk nebojí, ani když moře bouří. Jak tahle dramatická situace dopadla?

MUDr. Hnízdil: Asi čtyři hodiny jsme se probíjeli vlnami mezi Sardinií a Korsikou. Skoro jsme stáli na místě. Jirka pak zavelel k ústupu. Vrátili jsme se do klidné zátoky a dva dny počkali, až se moře utiší. Jirka umí, jako správný pirát, riskovat, ale zase má pokoru, zná meze, za které nejde.

 

Vaše plavby vypadají jako velká dobrodružství. Je to právě dobrodružství, co na moři hledáte?

Manželka Lucie: Mně se nejvíc líbí chození bez bot, pocit volnosti a spojení s přírodou.

MUDr. Hnízdil: Jakmile vstoupíme na loď, odložíme obleky, telefony, počítače, natankujeme vodu, nakoupíme jídlo a pak už se snažíme vracet do civilizace co nejméně.

 

Jsou tyhle plavby vaší soukromou cestou, jak se nestát pacientem?

MUDr. Hnízdil: Energie, kterou tam načerpám, mi vydrží dva tři měsíce. A když začínají síly docházet, volám Jirkovi: „Nebyla by nějaká přeplavba, kapitáne? Už mám zase absťák.“

 

Nebylo by dobré, kdyby na takové ozdravné plavby přispívala zdravotní pojišťovna? Možná by ušetřila za léčbu a vyšetření.

MUDr. Hnízdil: Zdravotní pojišťovny jdou nezadržitelně ke dnu. O takový zážitek se člověk musí postarat sám. Můžu to jen doporučit. Lékař léčí, moře uzdravuje.

MUDr. Jan Hnízdil uzdravuje

 

Plavba ale nemusí být jen ryzí pohoda, když si ji pokazí lidé navzájem. Nehrozí na tak malém prostoru ponorka?

MUDr. Hnízdil: Když si lidé nesednou, je to na lodi velký problém. Posádku je potřeba vybírat jako manželku. Na lodi už může být pozdě. Pak jsou z toho zbytečné stresy a zkažená dovolená.

 

A utéct jen tak nejde...

Manželka Lucie: Máme osvědčený způsob. Než se účastnit dohadů ostatních, raději skočíme do vody a odplaveme pár kilometrů.

MUDr. Hnízdil: Na žádné plavbě jsme se nenudili, tedy ani nehádali. Jirka vždycky něco vymyslí: potápění, vodní pólo, rybolov, vlečení za lodí na laně, lyžování na kajtu, … Má předem prostudované pobřeží, ví, kde jsou jaké památky, umí o nich zajímavě vyprávět. Díky Jirkovi jsme navštívili potopené antické chrámy, vraky lodí a vodní hroby, místa, kam bychom se s normální cestovkou nedostali. Když nás při plavbě z Malorky na Brač provázely desítky delfínů, uvázal Jirka pod příď horolezecký sedák a hladili jsme je po čumáku. Delfíni i my jsme pištěli radostí. Jako malé děti.

MUDr. Jan Hnízdil za kormidlem

 

To musel být ohromný zážitek. Zkoušel jste s delfíny mluvit?

MUDr. Hnízdil: Jarda Dušek, kterému jsem dal DVD z naší plavby, tvrdí, že delfíni jsou vyšší inteligence. Také si je zamiloval a každý rok si s nimi jezdí povídat. On je ale náčelník Toltéků. Povídá si i s kameny. Já jim tiše naslouchám.

 

Kdy je moře podle vás nejkrásnější, kdy si ho nejvíc užíváte?

Manželka Lucie: Jsme oba skřivani. Moře si užíváme už ráno. Třeba v pět hodin.

MUDr. Hnízdil: Spíme na palubě. Začne svítat. Z dálky je slyšet zpěv muezína. Jen se svalíme z paluby do moře a třeba dvě hodiny mlčky plaveme. Pak se válíme na opuštěné pláži. Jako kytovci.

 

A nebojíte se mořských potvor?

MUDr. Hnízdil: Ty máme moc rádi. Murény, tuňáky, chobotnice, dorady, … Jirka je naloví, Lucka vykuchá a připraví.

Do místnosti nakoukne dcera...

 

Johanko, co tobě se nejvíc líbí na moři?

Dcera Johanka: Moře.

 

A máš nějaké kamarády, kteří také vyplouvají?

Dcera Johanka: Na lodi jsem nejradši s Myšákem a Kryštofem Zindulků.

Manželka Lucie: Než jsme k jachtingu čuchli poprvé, připadal nám jako zábava pro vybranou společnost. Rozmazlenost. Ono to ze břehu tak vypadá. Ve skutečnosti je to dost drsný skautský tábor. Malý prostor, musí se šetřit vodou, houpe se to, věčně ucpaný záchod, žádné velké pohodlí.

MUDr. Hnízdil: K tomu se vám občas udělá špatně a když ještě musíte být na hlídce, ani se nevyspíte.

MUDr. Jan Hnízdil a Jiří Zindulka s rodinou

 

Na hlídce musíte být i když je vám zle?

MUDr. Hnízdil: Když jde do tuhého, jako třeba při naší přeplavbě z Malorky na Brač, tak nikoho nezajímá, co děláte ve volném čase. Jestli si jdete lehnout, nebo zvracíte. I když jsem měl mořskou nemoc, vyplazil jsem se na můstek a čtyři hodiny hlídal kurz, přístroje, nastavení plachet. Jirka s Romanem by to dva týdny sami nezvládali.

 

Takže se vyznáte i v technických záležitostech?

MUDr. Hnízdil: Základ je poslouchat kapitána Zindulku. Něco málo jsem od něj pochytil. Když se plavím s jiným kapitánem, mám sklon srovnávat. Říkám si: „Chlapče, uvázat se tak blízko skály na jedno lano, to by Jirka neriskoval.“ nebo naopak „Neříkej, že tohle jsou nebezpečné vlny, že musíme zůstat v přístavu. To by Jirka dal na plnou plachtu“. Jako když člověk srovnává manželku s maminkou.

 

A co uzly, umíte?

MUDr. Hnízdil: Nejvíc mi jde gordický. (smích)

Manželka Lucie: Každý rok se je učí znovu.

MUDr. Hnízdil: Kapitán se mnou má svatou trpělivost. I když jsem s ním obeplul kus světa, do uzlů se vždycky zamotám. Ve vypjatých situacích se mi ale dračák nakonec nějak povede. Ještě jsme se z něj neutrhli.

 

Takže i uzly nakonec zvládáte. Vaší hlavní úlohou na lodi je ale ošetřovat a léčit. Stávají se na lodi úrazy a případně jaké?

MUDr. Hnízdil: Na moři ani tak ne. Tam si lidé dávají pozor. Nejvíc času trávím taháním ježků z chodidel. Horší je to na podnikatelských regatách, na večírcích na souši. Když se lidé odvážou a napijí. To někdy teče krev i nervy. Brávám si na ně do jedné kapsy obvaz a do druhé pár tablet na uklidnění.

 

Rčení Pije jako námořník tedy platí?

MUDr. Hnízdil: To k moři patří. Jakmile regata skončí, snažím se raději nasednout do auta a zmizet.

 

Abyste mohl netrpělivě vyhlížet, kdy zase vyplujete. Dozvěděl jste se o sobě na moři něco víc, než jste věděl před tím?

MUDr. Hnízdil: Dozvěděl jsem se, co všechno je ve mně špatného. A že se cítím nejlíp, když se z toho vyzvracím. (smích)

 

A na závěr asi zbytečná otázka. Kdo je váš nejoblíbenější kapitán?

MUDr. Hnízdil: Francis Drake!

MUDr. Jan Hnízdil stav beztíže

Autor: Lucie Žemberyová

Sledujte nás