Combined ShapeSlice 1Slice 1Fill 9icon-phone

Na cestě po Andamanském moři - I. díl

2. 11. 2015

Na cestě po Andamanském moři - I. díl

Cesta na Langkawi

V sobotu 13. 2. odlet z Prahy. Na letišti tradiční odlepná – pivo a pár fernetů. Letíme přes Amsterodam do Kuala Lumpur, odtamtud místním spojem na turisticky věhlasný ostrov Langkawi v Malajsii.

Zdržení z Amsterdamu se nepodařilo dohnat. Přílet do Kuala Lumpur opožděn o dvě hodiny. Bylo nám zcela jasné, že let na Langkawi nemůžeme stihnout. Z obav nás vyvedl agent s cedulí Langkawi, který nás protáhl mraveništěm letiště a projel s námi podzemkou (podobnou mají na Heathrow v Londýně) na příslušný terminál. Po pasové a celní kontrole jsme byli přivítáni usměvavými letuškami a usazeni v letadle, které na nás celou dobu čekalo. Ihned jsme vylétli. Z letadla na Langkawi jsme vystoupili do dusného tropického vedra. Očekával nás již řidič z maríny, který nás odvezl do naší báze – přístavu Telaga Harbour k naší lodi, 38 stop dlouhé SADE.

 

Křížem krážem po ostrově

První dva dny jsme věnovali poznávání ostrova, vyřizování formalit a výměně peněz. Eura i dolary tady mění bez problémů banky i soukromníci. Vyměnili jsme si i peníze do Thajska, které se mělo stát stěžejní oblastí naší výpravy. Pro úplnost dodávám, že je zde dostačující množství bankomatů, kde lze vybírat s našimi běžnými Eurocard a Visa. Kartou lze platit v řadě restaurací.

Langkawi

Ostrov jsme projeli křížem krážem autem z půjčovny. Cena zapůjčení i ceny benzínu jsou velmi výhodné a výrazně nižší než u nás. Na severovýchodní straně ostrova jsme objevili nádhernou pláž. Poprvé v životě jsme se koupali v mořské vodě teplé nad 30 °C, později nám to zevšednělo. Ve vzdálenosti zhruba kilometr od břehu vystupovaly z moře kuželky skalisek a tvořily typickou kulisu, se kterou jsme se potom setkávali pravidelně u řady ostrovů. Okružní cestu autem jsme dokončili průjezdem správním střediskem Kuah. Příští den jsme podnikli výlet lanovkou na nejvyšší bod ostrova. Modře zamlžené „letecké“ pohledy z této výšky byly lahůdkou pro každého fotografa. V dálce na severozápadě jsme zahlédli i náš nejbližší cíl, souostroví Adang.

 

Místní restaurace

Večer jsme strávili v restauraci, které jsme přezdívali „U Číňana“. V Malajsii vlastní Číňané většinu stravovacích zařízení i potravinářských obchodů. Žijí zde řadu generací a tvoří nedílnou součást malajské společnosti. Menší část stravovacích zařízení s docela chutnými jídly provozují Malajci muslimského vyznání. Nevýhodou je, že k jídlu nepodávají alkoholické nápoje, ani pivo, což je ve vedrech kolem 45 °C u naší posádky zcela diskvalifikovalo. Za zmínku stojí i zcela vážně míněný ruský restaurant ozdobený na vývěsním štítu rudou hvězdou a důvěrně známým nářadím. Autor článku a kapitán lodi nepřekonal jízlivou zvědavost a povečeřel zde bivštěk Stroganow, za což byl odměněn dvěma dny neovladatelného vyměšování vrchem i spodem a pojídáním živočišného uhlí.

 

Vyplouváme směrem na thajský ostrov Ko Lipe

Ráno 18. února vyplouváme za téměř měsíčním dobrodružstvím z naší domovské Telaga Mariny. Výjezd je poměrně mělký a dost komplikovaný. Přístav byl téměř zničen vlnou tsunami v prosinci 2004. Se stopami této živelné pohromy se budeme setkávat po celou plavbu. Míříme na severozápad. Pasátní vítr fouká předpisově ze severovýchodu, jak je tady v tuto roční dobu zvykem. Moře je lehce zvlněné, začínáme se oddávat plavbě. V pozdních odpoledních hodinách přistáváme na ostrově Ko Lipe v souostroví Adang, již v Thajsku. Odliv byl ve své polovině a s ohledem na rozdíl 2,2 m mezi přílivem a odlivem toho dne, kotvíme na 6 metrové hloubce, poměrně daleko od pobřeží.

Thajsko - typické ostrovy

V průběhu plavby jsme zjistili, že obecně je západní pobřeží Thajska mělké, proto jsme občas s ohledem na odliv museli kotvit dost daleko od břehu. Bylo to nevýhodné pro výsadek a nebezpečné kvůli možné noční bouřce a zvýšenému vlnění. Piloty těchto oblastí to řeší ikonkou s poznámkou „místo vhodné/nevhodné pro noční kotvení“. Samozřejmě, s ohledem na obrovské množství ostrovů, zátok a jiných potenciálních kotvišť není v lidských silách vše zaznamenat. Večer trávíme na lodi. U kapitána kulminuje Stroganovowa pomsta a posádka je solidární. Konečně, máme své bohaté zásoby na lodi. V noci vidíme na obloze unikát, tedy alespoň my se toho neustále nemůžeme nabažit a to Velký a Malý vůz se Severkou současně s Jižním Křížem. Po loňské plavbě v Polynésii už umíme všichni Jižní Kříž bez problémů najít.

 

Kotva nás neudržela

Ve 04.00 ráno se rozfoukal velmi silný vítr. Kotva nás neudržela, začali jsme splouvat a bokem, naštěstí narychlo opatřeným fendry jsme lízli bok lodi, která večer trošku nešťastně zakotvila za námi po větru. Několikrát jsme se pokusili v silném větru a tmě zakotvit, ale žádné místo se nám nezdálo dostatečně bezpečné. Rozhodli jsme se proto předčasně vyplout. Zprvu příznivý vítr se později otočil tak, že foukal přímo z protisměru. Poslední část trasy jsme proto museli poměrně nevýhodně křižovat. Na tu noc máme ještě jednu vzpomínku: poprvé a naposledy za celou plavbu jsme na sobě měli „štormáky“, protože nám byla zima. Později, ve vnitrozemí řady ostrovů, v téměř padesátistupňových vedrech, kdy z nás cákal pot, při každém pohybu jsme tomu ani nechtěli věřit.

Thajsko - laguna

Thajsko - pláž

Po zhruba 15 hodinové plavbě jsme zakotvili v zátoce na jihozápadě ostrova Talibong. Poměrně rychle padla noc, jak je v tropech zvykem. Po krátké přípravě provedla posádka předpisový výsadek, aby zodpověděla otázku, zda-li objekt na břehu, který již z dálky vypadal jako hospoda, je hospoda. Já jsem raději, po zkušenosti z minulé noci, zůstal na lodi, protože moře bylo nezvykle rozvlněné.

 

Thajské masáže na nejvýchodnějším bodě plavby

Následujícího dne vyplouváme poměrně pozdě. Po sedmi hodinách plavby kotvíme na ostrově Ko Lanta Yai. Tímto nevelkým ostrovem jsme ze zeměpisného hlediska dosáhli nejvýchodnějšího bodu naší plavby. Večer na břehu jsme si všichni dopřáli dobrodiní thajské masáže. U nás je opředena určitým erotickým oparem, ale jako vždy v podobných případech je to pouze nedostatek informací. Je to ryze zdravotní záležitost a masérka s hlubokou znalostí lidské fyziognomie se vám v přepočtu za 100 až 300 Kč dle destinace a použitých ingrediencí věnuje celou hodinu a je to velmi tvrdá práce. Bolí vás i svaly o jejichž existenci nemáte ani tušení, ale celkový pocit je skvělý a rozhodně to doporučujeme. Někteří si pak poprvé v životě dopřáli pedikúru a neradi připouštíme, že v této oblasti péče o vlastní tělo nás Asiaté s velkým náskokem předčí.

 

Na ostrově Koh Phi Phi Le

Příští ostrov, na který se těšíme, se jmenuje Koh Phi Phi Le. Je to onen známý ostrov, na kterém se točil film „Pláž“ v hlavní roli s DiCapriem. Laguna Maja s azurovou vodou je obklopena strmými skalními stěnami. Dovnitř vede jeden nevelký vstup, kudy se dá vplout. Na vzdálenějším konci je bílá, filmem proslavená pláž. Svým vzhledem mi laguna trochu připomínala vnitřek ostrova z Verneovy knihy „Vynález zkázy“. Když jsme připluli, bylo tam velké množství lodí s turisty snad ze všech okolních ostrovů. Měli jsme velký problém najít dobré místo k zakotvení.

Ostrov Koh Phi Phi Le

Zhruba kolem 18. hodiny večerní nastal všeobecný úprk plně obsazených lodí všech typů, snad, jak jízlivě poznamenal náš zásobovací důstojník, aby hosté neprošvihli večeři ve svých hotelích. Když se setmělo, kotvili jsme tam už jenom tři. Pokud budeme chtít ostrov nafotit, musí to být ráno, dříve, než se přihrnou turisté. Po rozednění vstáváme a s „dinghym“ se přepravujeme na pláž. Fotíme krásné záběry prázdné laguny. Na písku spí několik batůžkářů, stánek s nápoji je dosud uzavřen a pláž uhrabávají dva Thajci, kteří tu někde přespali. Vzpomněl jsem si na film a hledám v bujné zeleni za pláží průchod do další části ostrova a k vodopádu. Marně, nic takového tam není.

Po vykoupání přeplouváme na dvě menší boční plážičky a jsme zděšeni. Rozbité lahve a naplavené odpadky všeho druhu. Samozřejmě, pro turisty je zajímavá pouze pláž z filmu. Vracíme se na loď a snídáme. Je asi osm hodin. Z dálky slyšíme přibližující se hukot. Do laguny přijíždějí první tři motorové lodě s turisty, vzápětí desítka dalších. Během dvaceti minut je laguna plná lodí, hluku a smradu ze spálené nafty, u pláže není skoro místo na vykoupání. Nemá to již pro nás cenu. Vytahujeme kotvu a mizíme.

 

Zbytek dne se věnujeme šnorchlování

Plujeme k severu a po několika mílích se uvazujeme k bóji v přístavu ostrova Ko Phi Phi Don. Dokupujeme potraviny, opětně vyplouváme a asi 4 míle severně kotvíme u ostrůvku s poetickým jménem Mai Phai. Zbytek dne se věnujeme „šnorchlování“ a focení života pod vodou. Protože místo, kde kotvíme je v pilotu popsáno jako „nevhodné k nočnímu kotvení“, vracíme se na do přístavu Ko Phi Phi Don. Brzy ráno jsme vyrušeni majitelem bóje, který se vrátil z nočního rybolovu a prostě nás z místa vyhodil. Jak s odstupem vzpomínáme, patřil k těm slušnějším, protože nás alespoň vzbudil. Později se nám stalo, že nás v noci odvázali a ponechali osudu. Bóje zde nejsou většinou nijak označeny. Nepoznáme, zda-li je soukromá nebo k volnému použití.

Adamantské moře - podmořský svět

 

Odvázali nás od bóje a víc se o nás nestarali

My jsme již toho rána nové místo na zakotvení nehledali a rovnou jsme vypluli k ostrovu Phuket. Neptun nám však nebyl příliš nakloněn. Vítr se točil, sílil, utichal a znovu sílil, museli jsme křižovat a některé pasáže plout na motor. Alespoň jsme dobili baterie. Po přibližně osmi hodinách plavby jsme dopluli k Phuketu a vyvázali se na bóji v Cha Long Bay, největším přístavu a dá se říci i správním středisku ostrova.

Večer trávíme v úžasné restauraci, někteří členové posádky s úvodní thajskou masáží. Při návratu na loď potkáváme Thajce, který si na rikše veze celý stánek s potravinami i s ohništěm, na kterém dogrilovává buřty na špejli. Fascinovalo nás to tak, že každý z nás si buřt zakoupil. Byly výtečné a bez „následků“. V noci nás probudily nezvyklé zvuky, tření a bouchání. Majitel, či uživatel bóje nás odvázal a dále se o nás nestaral. Spluli jsme a opřeli se o cizí loď. Novou bóji jsme hledali asi hodinu, což byl ve tmě v přeplněném přístavu slušný výkon.

 

Vstupní řízení na celnici

Příští dopoledne jsme dostáli své povinnosti a absolvovali vstupní řízení na celnici a immigration office. Víza jsme měli vyřízená již z Prahy, ale i tak to byla úmorná dvouhodinová záležitost. Mimochodem, jako kapitán jsem potřeboval 4 kopie pasu (stránky s fotkou) a členové posádky po třech. Při odbavování z Thajska je počet kopií obdobný. Tuto skutečnost jsme neznali. Na celnici Cha Long Bay, kde jsme oba úkony prováděli, kopírku neměli. Po delším pátrání nám vyhověli v kanceláři jedné soukromé firmy na místě od celnice dost vzdáleném, což celou záležitost významně prodloužilo. Doporučujeme mít to na paměti již před vstupem do Thajska a vybavit se nejméně 8 kopiemi pasu kapitána a 6 kopiemi pasu každého člena posádky.

Sledujte nás