Combined ShapeSlice 1Slice 1icon-phone

Neptun má trojzubec, Středozemní moře čtverzubce

23. 9. 2015

Neptun má trojzubec, Středozemní moře čtverzubce

Na moři Vás může potkat řada nebezpečí i tam kde byste to nečekali. Přečtěte si příběh posádky Aleše Martinovského, kteří se setkali s velmi nebezpečnou jedovatou rybou, která vypadá na první pohled zcela neškodně.

V pátek 4. září 2015 začala naše dlouho připravovaná plavba po řeckých Kykládách. Plán byl na posádku složenou ze začátečníků poměrně ambiciózní, po vyplutí z Lavrionu navštívit Thíru (Santorini) a na cestě zpět se zastavit na ostrovech Amorgos, Paros, Mykónos, Kithnos a pokud to stihneme, tak se podívat na východ slunce na misu Sunion. Vzhledem k malé zkušenosti posádky jsem raději volil zářijový termín, od kterého jsem si sliboval menší intenzitu Meltemi a tím klidnější plavbu. Netušil jsem ale, že největší riziko, které nás během plavby potká, se bude týkat jachtingu jen okrajově.

Plavba začala velmi optimisticky, protože se nám podařilo již v pátek převzít loď a zajistit potřebné zásoby. Nakoupili jsme v největším potravinovém obchodě v Lavrionu, skvěle zásobeném supermarketu velikosti průměrné české „Žabky“, jejíž majitel nám ochotně zavezl nákup do přístavu a sám také odnosil část tašek až k lodi. Cestou se s ním naši šéfkuchaři ještě svezli na předním sedadle do spřátelené masny, kde dokoupili, co nebylo v supermarketu.

Následující ráno jsme vyrazili směr ostrov Serifos. Po Meltemi ani památky. Ani v neděli nesliboval západní tříuzlový vítr žádný adrenalinový zážitek. Posádka se již mírně „skamarádila“ s lodí a tak Petr, jinak výborný kuchař, započal práci s rybářským prutem taháním třpytky za lodí: „Bude něco k večeři...“ V podvečer již bylo jasné, že tahání třpytky za motorující lodí v Řecku je stejně úspěšné, jako stejná disciplína v Chorvatsku. Přibližně v 19:00 jsme v neděli 6. 9. 2015 zakotvilina jižním pobřeží ostrova Ios, v zátoce Manganari. Zatímco dámská část posádky začala s přípravou večeře, Petr pokračoval v experimentech s rybářským prutem. Notně jej povzbudilo asi desetičlenné hejno ryb, při pohledu z paluby tvarem a velikostí podobných pstruhům „talířové“ velikosti. O třpytku nejevily ryby zájem ani na kotvě a tak přišel na řadu chléb. Naděje stoupala a pokud si vzpomínám dobře, v tu chvíli zazněly i požadavky na zastavení přípravy jídla v podpalubí, protože večeřet se budou ryby! Vše potřebné bylo k dispozici, plynová trouba, pekáč, olivový olej, koření... Po chlebu přišel na řadu odřezek kuřecího masa. Ten byl ve vodě jen asi deset vteřin: „Mám jí! Přineste kýbl! Je jich tam ještě asi deset.“ Za pár vteřin stojí Petr s prutem na přídi, Ríša pevně drží v ruce asi dvaceticentimetrovou rybu, snaží se jí opatrně vyjmout háček a volá na mne: „Hele, já jsem tuhle rybu viděl v nějakém článku na webu, není jedovatá?“ No to by byla fakt náhoda, pomyslel jsem si, ale přesto jsem se šel podívat. K mému překvapení byla velmi podobná té, kterou jsem si z webu také pamatoval – zejména tvar úst a oko posunuté dozadu, na konec hlavy. Že bychom měli takové „štěstí“? Zrovna minulý večer jsme se podobným článkům posmívali a rozvíjeli jsme teorie – okurková sezóna, není o čem psát, tak vytahují titulky jako: „Středomořím se šíří jedovatá ryba, otrávení umírají za plného vědomí”. Nicméně mi to nedalo a mezitím co se Petr s Ríšou pokoušeli vyndat rybě z tlamy háček, připojil jsem iPad na kvalitní mobilní signál ostrova Ios. Do minuty jsem byl také na přídi, tentokrát s iPadem, abych porovnal úlovek s fotografií a videem ve zmíněném článku. První dojem – šok. Nebylo pochyb, chytili jsme čtverzubce stříbrnopásého, smrtelně jedovatou rybu. A dalších asi deset kousků se prohání pod naší lodí...

Jako ne příliš zkušený houbař jím pouze houby, které znám a vyhazuji raději i masáky, když nevypadají úplně jako z atlasu hub. Ale ve středomoří jsem doposud žil způsobem – co je na háčku, jde rovnou na pánev - hezká nebo divná, jedlá je přeci každá. Tenhle zážitek mi změnil pohled na obyvatele Středozemního moře docela zásadním způsobem.

Ryba se prý šíří do Středozemního moře přes Suezský průplav z Rudého moře. Je velmi dravá, rychle se množí a šíří. Ve zmíněném článku na iDnes jsem se ještě dočetl, že případy otrav jsou známé například z Turecka, kde čtverzubce poprvé objevili už v roce 2003. Rybář se otrávil také v Izraeli, lékaři jej však dokázali zachránit. Ryba obsahuje jed tetrodotoxin, který způsobuje blokádu nervového systému a ochrnutí, mozek však jed nepostihuje, a tak pacient zažívá postup otravy při plném vědomí. Člověk po požití jedu nejprve pociťuje ztrátu citlivosti v bříšcích prstů, na rtech a na jazyku, když paralýza postoupí dál, nastává dušnost a selhání dýchacích svalů. Popravdě řečeno, nic z toho mne úplně nenadchlo.

Pomocí kleští z lodního nářadí jsme vytrhli čtverzubci háček z tlamy, což byl poměrně obtížný úkol, protože jeho čelisti byly tak silné, že jsme při tom háček ohnuli. Rybu jsme pustili a potom, co si Ríša asi půl hodiny myl ruce, jsme dali na vodu gumák a odjeli do místní plážové restaurace, kde jsme se u piva vzpamatovávali z překvapení a rozvíjeli teorie, co by se asi stalo, kdyby nikdo z členů posádky ten článek nečetl a my jsme šli spát s břichy nacpanými deseti smaženými čtverzubci, zalitými bílým vínem...

Zbytek plavby přinesl dva a půl dne jachtingu ve stabilním větru 22 – 24 uzlů a na závěr ještě den motorování do Lavrionu. Jachtařských zážitků bylo ještě hodně a také několik příjemných setkání s řeckou otevřeností a pohostinností. Setkání s jedovatou rybou v Řecku však považuji za natolik nebezpečnou zkušenost, že jsem se rozhodl o ní napsat a varovat ostatní návštěvníky Středozemního moře.

Aleš Martinovský

Mějte vždy aktuální informace!

Registrujte se do našeho newsletteru a my Vás budeme informovat o aktuálních nabídkách, novinkách a akcích.