Combined ShapeSlice 1Slice 1Fill 9icon-phone

Perličky z jachtingu v Chorvatsku - 2. díl

28. 7. 2015

Perličky z jachtingu v Chorvatsku - 2. díl

První díl si můžete přečíst zde.

2. příběh: „Natankovali jste správně?"

Je pátek odpoledne a připlouváme k čerpací stanici v zadarském městském přístavu. Končí nám kurz a posádka přistála bravurně přímo u stojanu. Po molu přichází k naší lodi obsluha čerpací stanice. Pumpař je velice přátelský, rozkládá rukama, něco vesele vypráví a stále povídá. Bere pistoli ze stojanu a strká ji do napouštěcího hrdla na lodi. Je mi to divné. Na takovýto přátelský přístup nejsem zvyklý a nezdá se mi to. Ještě, než začne napouštět naši nádrž, vyskakuji z lodi a přibíhám ke stojanu. Na displeji je 24 litrů. Začínám chápat bodrost obsluhy čerpací stanice. Vracím se k pumpaři, a říkám mu, ať vynuluje počítadlo. V tu ránu ztrácím přítele. Zatváří se velmi nepříjemně a štěkne na mě, že počítadlo se nuluje v budce u silnice. Obcházím tedy přístavní bazén, nechám vynulovat počítadlo a začínám napouštět nádrž. Už se musím o všechno postarat sám. Nikdo mi nepomáhá. Píše se rok 2001.

Jiří Zindulka

3. příběh: „Okamžitě odplujte!"

V srpnu 2003 jsem si vzal Sun Odyssey 52.2 ze Splitu a vyplul jsem s rodinou a přáteli na můj oblíbený Vis. Měli jsme před sebou 14 dní plavby a rozhodně jsem se nechtěl honit a trhat rekordy v naplutých mílích. Poslední 2 roky jsem plul především na severu Chorvatska, a tak jsem se na Vis opravdu těšil. První noc jsme strávili na Sv. Klimentu a druhou noc mám naplánovanou v oblíbené zátoce asi půl míle severně od přístavu Vis. Rád tu stávám, protože je tu klid a ráno si můžu jít rovnou zaplavat. S dětmi upřednostňuji klidné zátoky. Připlouváme do zátoky a vidím, že polorozpadlé vojenské molo, u kterého jsem se vždy vyvazoval zádí, je opravené a voní novotou. Předpokládám, že by na něj mohl v noci někdo připlout, proto hážu kotvu z přídě a zádí se přivazuji na boční stranu mola tak, abych nikomu nepřekážel. Kolem 20. hodiny připlouvá můj kamarád se svou 50 stop dlouhou lodí, háže kotvu a vyvazuje se vedle nás - zádí k molu. Je krásný teplý večer a my si ho chceme, jak se patří, užít. Sedíme v kokpitu, povídáme, popíjíme víno a čas krásně plyne.

Kolem půlnoci přichází na molo rybář a říká nám, že musíme odplout, protože sem připluje nedaleko stojící rybářská loď. Odpovídám mu, že se ještě trochu posuneme do boku a že si můžou stoupnout na čelo mola a v pohodě se vejdeme. On však opakuje, že musíme odplout. Já zase opakuji, že jim nijak nepřekážíme a že zůstaneme. Na molu není žádný zákaz stání a opravdu nikomu nepřekážíme. Na to mi on říká, že nemáme šetřit, máme plout do města a zaplatit si marinu. Pokouším se mu vysvětlit, že když si pronajímáme velkou loď, tak asi úplně bez peněz nejsme, ale chceme klid, a proto jsme tady. Na to začíná křičet, že prostě máme vypadnout, nazývá mně měkkým *** a vyhrožuje, jestli okamžitě neodplujeme, že nám přeřeže lana. Chtěl jsem pokračovat v této plodné diskuzi, ale můj kamarád Franta, kapitán vedlejší lodi, horká krev a rváč, už to nevydržel. Vyskakuje na záď a začíná na rybáře pokřikovat sprostá chorvatská slova, která zná. A že jich zná docela dost. Rybář křičí zase na něj a je evidentní - bude veselo.

Křik přilákal další rybáře z rybářské lodi a za chvíli je jich na molu pět. Všichni křičí, mávají rukama a vyhrožují. Franta je ve svém živlu. To má rád, manipulovat davem. Jeden rybář se shýbá a háže po nás vyfouknutým fendrem. Franta mu ho háže zpátky a z mola přilétá klacek. Naše ženy začíná popadat hysterie. Křičí, že musíme okamžitě odplout, nebo nás tu podřežou. Prostě taková příjemná prázdninová atmosféra. Letící klacek Frantu ještě víc vytočil. Vyklání se ze zádě a zdá se, že bude chtít vyskočit na molo. Vůbec se mi to nelíbí. Rybářů je přesila a navíc se bojím, aby u sebe neměli nůž. Frantu v tom ale nenechám. Připravuji se ke skoku na molo. V tom se jeden rybář ohýbá a nožem přeřezal záďová vyvazovací lana Frantovy lodě. Když to vidím, odvazuju naše lana dříve, nežli to samé udělají na naší lodi. Tíhou kotevního řetězu se pomalu vzdalujeme od mola a necháváme tam rozzuřené rybáře. Stalo se to nejlepší, co se mohlo stát. Nedošlo k žádné rvačce, pouze Franta má dvě lana o trochu kratší. Zvedáme kotvy a plujeme do nedalekého přístavu Vis, kde se vyvazujeme na noc. Dohromady se nic nestalo, ale jsme o další negativní zkušenost bohatší. A já jsem se naučil několik dalších chorvatských slovíček, která se ale moc nehodí do vybrané společnosti.

Následující třetí díl si můžete přečíst zde.

Sledujte nás