Combined ShapeSlice 1Slice 1Fill 9icon-phone

Plavba na Liparských ostrovech - 2. díl

V minulém příspěvku jsme s Jirkou navštívili ostrov Vulcano, koupali jsme se v sirném bahňáku a vypluli do Paraney. Z Panarey jsme pokračovali v plavbě na Stromboli.

V minulém příspěvku jsme s Jirkou navštívili ostrov Vulcano, koupali jsme se v sirném bahňáku a vypluli do Paraney. Z Panarey jsme pokračovali v plavbě na Stromboli.

(Tento článek je pokračováním Jirkovy plavby na Sicílii. První díl si můžete přečíst zde.)

Objevujeme kouzlo činné sopky

Kotvení na Stromboli je obtížné a dá se stát více méně pouze na mělčině směrem k útesu Strombolicchino na severovýchodě ostrova. Na Stromboli místní obyvatelé doslova sedí na soudku se střelným prachem. Občas jsou evakuováni, když se čeká nějaká obzvláště silná erupce a jinak využívají toho, že tato povedená činná sopka láká mraky lidí a Ti zde utrácejí peníze.

Městečko S. Vincenzo je postavené ve strmém svahu a má tak úzké uličky, že jimi projede pouze motorová tříkolka. Pokud se chcete vydat nahoru na Stromboli, tak se připravte na výstup do výše 900 m nad mořem. Nejlepší čas na výpravu je 3 hodiny před západem slunce. Na sopku není dovolené jít individuálně, pouze s místním průvodcem. Cena za výstup je 28 EUR/osobu a můžete si zapůjčit i boty, hůlky a nebo čelovku. Zapůjčený materiál se platí extra.

Výstup na sopku je úžasným zážitkem a západ slunce z vrcholu také. Po setmění začne být vidět záře sopky a jednotlivé erupce, probíhající již několik tisíc let přibližně každých 15-20 min, vykreslí na obloze ohnivý gejzír. Jak je tento ohnivý gejzír silný záleží na momentální vulkanické aktivitě. Zpět dolů se jde již za tmy. Pokud byste chtěli na Stromboli vyrazit bez průvodce, tak je to ilegální a na vlastní nebezpečí. Musíte zvolit jinou cestu, nežli jdou všichni, nejlepší je to vzít z městečka téměř přímo nahoru.

Pro případ, že byste trochu bloudili (což se zejména při návratu nejkratší cestou stává poměrně často), doporučuji vzít si dlouhé kalhoty, protože pokud se dostanete do vegetace mimo cestu, tak budete do krve poškrábaní. Ilegální výstup na sopku má také své kouzlo. Vždy je ale dobré se dole informovat, kam až se chodí, aby to náhodou nebyl Váš výlet poslední.

Nahoru si s sebou nezapomeňte vzít pevnou obuv, vodu a větrovku na cestu zpět, případně ještě dýchací roušku, pokud budete chtít strkat nos do kráteru zrovna v okamžiku, kdy bude plivat prach a kamení. Po návratu ze sopky můžete zůstat do rána na kotvě a hlídat si, kdy se z kotvy utrhnete (já jsem se tu z kotvy utrhnul snad vždy, pokud zrovna nebylo úplné bezvětří) a nebo vyrazit na romantickou noční plavbu.

Místo nevšedních zážitků

Obeplujte Stromboli ze severu a na půl hodiny zastavte na sevrozápadním konci, kde je kráter nejnižší a kde můžete v noci sledovat jednotlivé erupce. Pokud se Vám podaří zažít lávu vytékající z kráteru do moře, což se děje zřídkakdy, budete z toho mít zážitek na celý život. Ale i když zrovna láva neteče, je pohled na opakující se erupce, zabarvující vršek sopky do ohnivého oblaku, úžasný.

Ne každému se chce zpocenému trmácet nahoru do kopce, aby si mohl vychutnat sopečné erupce. Pokud patříte do této skupiny lidí a máte dost peněz, můžete si pronajmout vrtulník, který pro Vás přiletí na heliport vedle přístavu, zvedne se s vámi ke kráteru Stromboli a proletí se s Vámi nad všemi hlavními ostrovy. A to vše pouze za 2.500 EUR za 40 min. Je to tak trochu jiný, ale velmi silný zážitek.

Noční plavbu natáhněte až k ostrovu Salina, kde můžete přistát v přístavu Santa Maria, poskytujícím veškeré jachtařské zázemí. Za 15 m plachetnici se zde platí 80 EUR. Salina již z dálky zaujme dvěma sopečnými kužely čnícími do výše 962 m. Obě sopky již nejsou činné a tak jsou jejich komolé kužely zelené a úrodné. Pokud máte rádi túry do vnitrozemí, tak doporučuji právě Salinu.

Celodenní trek Vás zavede z přístavu St. Maria na vrchol vyšší hory Monte Fossa a túru ukončíte ve městě Malfa, odkud se vrátíte autobusem do přístavu. Další trek Vás zavede z Malfy na nižší vrchol Monte del Porri vysoký 857 m. Z vrcholu pak můžete sestoupit do vesnice Pollara vyzařující klid a odloučení od okolního světa i v dnešní době.

Pod Pollarou je malá, kouzelná pláž. Toto místo musíte navštívit. Přestože víte, že Vás tam čeká něco neobyčejného, jeho krása Vám stejně vezme dech. Pitoreskní tvary skal nad mořem, skalní brána, tyrkysová barva moře a pláž na skále. Dá se zde za klidného počasí také zakotvit, což doporučuji všem, kteří nesdílejí mé nadšení pro všechny možné túry. A nebo si můžete v Santa Marii vypůjčit silniční skútry za 30 EUR a přijet sem po dobrých ostrovních silnicích.

Na skútrech buďte opatrní. Je to sice malá motorka, ale není radno ji podceňovat. Půjčovna motocyklů nemá žádné havarijní pojištění (má pouze povinné ručení) a veškeré škody, které na skútrech způsobíte, půjdou za Vámi. Smlouvu na pronájem mají pouze italsky a tak si ji nikdo nepřečte. A každou škodu po Vás pak budou chtít zaplatit. Prý se dá motorka i havarijně pojistit, dopředu Vám to ale nenabídnou, a když jsem se jich ptal dodatečně, kolik pojištění stojí, tak mi to nedokázali říci. Zůstalo to tedy pro mne tajemstvím. I přes tuto drobnou komplikaci můžu zapůjčení skútrů vřele doporučit. Projížďka po ostrově za to rozhodně stojí.

Ze Saliny zamiřte na západ na ostrov Fillicudi, kde doporučuji přístav Pecorini. Pokud budete mít štěstí, vejdete se na krátké molo (přídí na kotvu a zádí na molo) anebo musíte hodit kotvu západně od mola. Také můžete zakotvit východně od mola a přivázat se zádí lanem na skály. Přístav Pecorini je nejméně turistikou zasaženým přístavem na Liparech a vychutnáte si tam tu nejautentičtější atmosféru starých časů.

Pokračujte plavbou podél jižního pobřeží na západ až k jeskyni Blue Marino a od této jeskyně zamiřte ke skalnímu falusu, strmě čnícímu z moře do výše 70 m. Prý je zde dobrý rybolov, my jsme ale na ryby štěstí neměli. Možná za to může nedostatek trpělivosti, anebo nemá význam rybařit v pravé poledne. Pohled na skálu čnící z moře je ale velmi impozantní.

Tam, kde se zastavil čas

Z Fillicudi můžete zamířit západním směrem k Alicudi, nejodlehlejšímu z Liparských ostrovů. Turistický ruch tento ostrov dosud téměř nezasáhnul. Nejsou zde žádné silnice a žádná auta. Jediným dopravním prostředkem jsou oslíci. Na Alicudi si vychutnáte původní atmosféru odloučenosti a také podnikněte výlet na 675 m vysokou vyhaslou sopku Filo dell´Arpa neboli Struna harfy. Alicudi doporučuji všem milovníkům odlehlých míst bez turistů.

Z Alicudi vyplujte směrem východním na ostrov Lipary, správní středisko celého souostroví. Žije zde nejvíce obyvatel, nejlépe zde nakoupíte a užijete si nočního života a turistického ruchu, pokud po něm toužíte. Asi nejvýhodnějším místem pro přistání je marina La Buona Fonda, nacházející se vedle trajektového přístavu a do starého města je to pouze pár minut chůze.

V marině nejsou toalety ani koupelna, ale mají zde wifi. Za stání tu necháte za 15m plachetnici 60 EUR. V přístavu to dost houpe díky trajektům, připlouvajícím celou noc. Pokud budete chtít klidnější místo, vyberte si jednu z dalších marin směrem z města. Staré město a citadela nad přístavem přímo dýchají historií a vypráví o dřívějším významu a bohatství ostrova. Na ostrově se těží kvalitní sopečná pemza (již několik tisíc let) a obsidián.

Při troše štěstí narazíte v oblasti Liparských ostrovů na delfíny, při větší dávce štěstí na mořské želvy a jednou jsme západně od Stromboli potkali vorvaně.

Kdy vyplout?

Nejlepší období pro plavbu na Liparech je specifické a záleží na Vašich požadavcích. Na jaře během dubna, května a června je nejméně větrná část roku, v červenci a v srpnu je zde šílené množství turistů, v září a v říjnu je ještě příjemně teplé moře a pěkně fouká, někdy až moc. Listopad je větrný, stále ještě teplý a již téměř bez turistů. Den je ale už hodně krátký.

Tak to je ode mě vše. Mějte se krásně.
Jirka

Sledujte nás