Combined ShapeSlice 1Slice 1Fill 9icon-phone

Plavba na Britských Panenských ostrovech 2015

19. 8. 2015

Plavba na Britských Panenských ostrovech 2015

Již delší dobu pokukuji po exotičtějších destinacích na jachting, než je obligátní Chorvatsko či Řecko, a tak myšlenka na Karibik se v podstatě sama nabídla. Od zkušenějších jachtařů jsem slyšel, že ideálním rájem jachtařů jsou Britské panenské ostrovy, bývalá britská kolonie se svými zhruba šedesáti ostrovy, z nichž je většina neobydlených. Stačilo zadat příslušné slovní spojení do vyhledávače a pročítat stránky, z nichž se informace o této nádherné destinaci začaly skládat v přesnější představu. Náhodou jsem narazil na oficiálních britskopanenských stránkách v české mutaci na podzimní setkání s tematickým povídáním o Karibiku, které pořádal Yachtcharter Zindulka spolu s dalšími zkušenými jachtaři. Společný večer byl inspirativní v mnoha ohledech a na nezávaznou poptávku jsem brzy v příštích dnech po konání večera obdržel hned několik lákavých nabídek - zejména katamaránů k pronájmu. Vysněná cesta již začala získávat na reálných obrysech, stačilo nadchnout rodinné příslušníky napříč generacemi, složit zálohu, objednat letenky a těšit se na únor.

Únor je z hlediska jachtingu na Britských panenských ostrovech (BVI – British Virgin Islands) dle všech dostupných zdrojů a informací hlavní sezonou a ideální pro „easy sailing“ s rodinami i menšími dětmi. V tomto ohledu tedy byla volba jasná a byť se jednalo o nejdražší období na pronájem z důvodu místní „top season“, nebylo z našeho pohledu co řešit.

Objednal jsem katamarán Lagoon 400 S2 r.v. 2014, který je konstruován pro 10 plus 2 a naší devítičlenné posádce by měl bohatě stačit. Jak se posléze ukázalo, byla to skvělá volba, leč 12 lidí bych si asi reálně představit nedokázal.

Čtyřměsíční čekání jsem si ještě zpestřil doplněním jachtařských znalostí na dobrovolném kurzu pořádaném Yachtcharter Zindulka a složením zkoušek na průkaz „C“ u MDČR, neboť jsem nechtěl spoléhat pouze na teritoriálně omezenou licenci „B“ z Chorvatska, se kterou jsem si zatím vystačil od roku 2005.


Odlétáme

Letecky se na BVI nelze dostat přímo, nejkratší cesta vede přes Saint Martin, Holandsko -  francouzský ostrov známý zejména slavnou Maho beach, přes niž přistávají malá i obří letadla přímo nad hlavami zvědavých přihlížejících. Nejběžnejší kombinace letů bývá s Air France po trase Praha – Paříž – Saint Martin nebo s KLM Praha – Amsterdam – Saint Martin, které létají každý den. Část naší posádky absolvovala dokonce trasu Praha – New York – Portoriko – Saint Martin a nakonec byli včas na místě také. Z tohoto ostrova je pak nutné nasednout do malého vrtuláku, námi interně nazývaného „čmelák“, o kapacitě cca 12 až 15 míst a absolvovat ještě jeden krátký asi třičtvrtěhodinový, místy adrenalinový, přelet na letiště Beef Island v těsné blízkosti hlavního ostrova BVI, Tortola. Po dosednutí na runway, transportu do mariny a vstupu na palubu lodi nám teprve začalo docházet, že Karibská párty se stává skutečností.

Maho beach

Brzy ráno jsme v celku bez problémů absolvovali podrobné předání lodě z rukou místního sympatického španělského manažera charterové společnosti Tonyho, nechali si poradit pár tipů a vyrazili vstříc první destinaci. Již při předání lodě však několikrát Tony utrousil něco ve smyslu, „It´s a little bit windy today“ a rezignoval například na vytáhnutí plachet pro kontrolu, zda jsou v pořádku. Působil ale solidně, a tak jsme se domluvili, že když mu do 24 hodin zavolám, že nebude něco s plachtami v pořádku, bude to brát jako kdyby se tak stalo při předání.

Jak již bylo uvedeno, měl nás v tomto období čekat pohodový „easy sailing“ se stabilními východními pasáty o rychlosti kolem 15 až 17 kn. Velmi brzy po vyplutí se však tyto představy začaly rozplývat, po výjezdu z chráněné zátoky začaly náš katamarán bičovat místy třímetrové vlny a rychlost větru kolísala kolem 35 kn, místy v poryvech atakovala 40 kn!!! To rozhodně nebyly ideální podmínky pro rodinný jachting, o kterých jsem si četl ve všech publikacích a na všech webových serverech. Namířeno jsme měli do zhruba hodinu vzdálené zátoky Machionelly Bay na ostrově Cooper Island, kde bychom, dle jednoho z tipů Tonyho, měli nalézt pohodlné stání na vyvazovací bóji. Jelikož bylo něco kolem jedné hodiny odpoledne, nepochyboval jsem o tom, že volnou bóji nalezneme. Po příjezdu se však ukázalo, že všech několik desítek bójí je zřejmě kvůli silnému větru beznadějně plných a na kotvu jsem si za daných podmínek, s danou posádkou a se zcela pro mne novým katamaránem netroufal. Nezbylo tedy než narychlo kouknout do pilota a vybrat alternativu.


Dávka adrenalinu hned první den

Tou se nám nakonec stala zátoka Great Bay na ostrově Peter Island, kde jsme měli štěstí na dvě volné bóje vedle sebe. Po krátkém rozhodování jsem dal pokyn posádce k zachycení první, bližší, z nich. Dopředu na bóji nebylo vidět, a tak jsem spoléhal na to, že si chlapi nějak poradí. Když mi však zahlásili, že bóje je nějaká divná, nemá žádné oko, jímž by mohli příďová lana provléci, rozhodl jsem se pro druhou bóji. Jak se později ukázalo, bylo to prozíravé rozhodnutí, které nám zachránilo mnoho starostí. I když nás Tony ujišťoval, že bóje jsou na celých BVI velmi bezpečné a v dobrém stavu, na „divnou“ bóji se za námi vyvázal za pomoci improvizované smyčky uvázané zespodu bóje katamarán o velikosti zhruba 45 stop, avšak nezůstal na ní dlouho. Ve větru stále kolem 25 kn i v zátoce se asi po dvaceti minutách ozval obrovský šplouch.

Nejprve jsme si mysleli, že zde zalovila nějaká obrovská dravá ryba. Vzápětí jsme si však povšimli, že mezera mezi námi a katamaránem za námi je zhruba dvakrát tak velká, než byla před malou chvílí. Důvod byl jasný, lano pod bójí se přetrhlo a katamarán odplouval ve větru i s bójí na další zaparkované lodě. Jeho posádka byla zrovna na svém dinghy mimo palubu a na základě našeho volání si stihli vše po chvíli uvědomit. Srážce s jinou zakotvenou lodí sice nezabránili, ale alespoň ji dokázali zmírnit tak, že se vlastně nic vážnějšího nestalo. Na první den to tedy byla celkem slušná porce adrenalinu a ani v noci jsem o ni jako kapitán neměl nouzi. V kvílícím větru jsem neustále chodil vybaven čelovkou kontrolovat uvázání na bóji, vyděšen předchozí zkušeností a doufal, že to byla jediná vadná bóje na celých BVI. Sám jsem si v duchu děkoval, že jsem ji duchapřítomně odmítl.


První šnorchlování

Druhý den ráno jsme po obligátním ranním „slejváku“, kterých je v těchto oblastech i několik denně, prostudovali naše možnosti a ve stále silném větru vyrazili na miniostrov Marina Cay, který dle internetu a pilota sliboval jedno z nejhezčích míst této lokality. Vítr byl o něco klidnější než předchozí den, foukalo „pouhých“ 25 kn, a tak jsme si zkusili první vytáhnutí plachet. Po zhruba dvou hodinách jsme dorazili k vytyčenému cíli a v klidu nalezli volnou bóji. Po vypnutí motorů jsem dal posádce pokyn k prozkoumání místa a ke šnorchlování na korálových útesech, které tento ostrůvek obklopují. Domorodci se chovali přátelsky, jeden z nich dokonce vyhověl naší prosbě a vyšplhal na palmu, utnul mačetou pár kokosových ořechů a mistrně nám je připravil ke konzumaci.

Marina Cay z letadla

Marina Cay

Ostrůvek se dá projít celý během pár minut a jediná stavba, která na něm stojí je bar. Krom posádek zakotvených jachet není na ostrůvku žádných dalších turistů, a tak pláže z běloskvoucího písku a tyrkysovou vodou jsou, k našemu údivu, úplně prázdné. Zvláštností tohoto jachtařského místa je benzinová stanice s typickou červenou britskou telefonní budkou. Večer jsme strávili rybařením při sklenkách místního rumu s kolou. Žádný zvláštní úlovek nás nepotkal až na jeden adrenalinový záběr žlutoploutvého snappera, kterého než stačil náš rybařící člen posádky vytáhnout, skončil v čelistech daleko většího dravce a nám na háčku zůstala pouze hlava s rozervaným tělem od opravdu velkých čelistí (že by žralok???). No nic, rybářský nezdar, byť nezapomenutelný, jsme zapili poslední sklenkou místního rumu Pusser´s a šli jsme si lehnout.

Třetí den jsme se z Marina Cay vydali příčně přes průliv Sira Francise Drakea na druhý největší ostrov BVI nazvaný Virgin Gorda, a to konkrétně do jeho hlavního města Spanish Town. Cestou se poprvé na přívlač povedlo ulovit modroploutvého tuňáka, náš vysněný rybářský cíl. Lovení ryb byla naše poměrně častá činnost, které mnohdy ustupovaly i plachty. Na své si přijdou jak zkušení rybáři, tak i ti příležitostní, mezi které se také počítáme. Název ostrova Virgin Gorda dal přímo sám Kryštof Kolumbus a to protože mu připomínal ležící ženu, „tlustou pannu“.

3. den

3. den

Přírodní whirlpool

Ze Spanish Townu jsme se pomocí místního asi dvanáctimístného taxi dopravili do přírodní rezervace „The Baths“, která je tvořena nespočtem granitových balvanů a tvoří jedinečný přírodní útvar. Specifikem jsou přírodní whirpooly vytvářené vlnami, protékajícími skrz balvany do přírodních tůní, od čehož vzešel právě název této přírodní rezervace. Po krásném zážitku a návratu na loď kontroluji obligátně úvazy bóje, zapalujeme grill a pochutnáváme si na čerstvém tuňákovi, a ačkoliv se to původně nezdálo, bohatě si na něm pochutnala celá posádka. S vyhlídkou na zítřejší plánovanou plavbu na sever ostrova zapíjíme západ slunce v pozadí zakotvených jachet naší oblíbenou kombinací, tedy rumem s colou.

Plavba po BVI

Plavba po BVI

U velkého psa

Čtvrtý den naší plavby se nesl ve znamení celodenního jachtění, neboť vítr nám přál. Foukalo 20 až 25 kn a plachty jsme stahovali pouze jednou, a to na polední obědovou a šnorchlovací pauzu na ostrůvku Great Dog, na němž jsou vyhlášené korálové útesy. Po skutečně nádherném potápění v místě, kde je nepřeberné množství korálů různých tvarů a barev a v nich se hemžících hejn překrásných exotických ryb a živočichů, vyrážíme k cíli naší cesty. Tím je marina Leverick Bay na severní straně ostrova Virgin Gorda.

Dnes si můžeme dát na čas, marinu máme rezervovanou až na 17 hodinu, jinak totiž v tomto období hlavní sezóny je zcela typické, že je potřeba na bójku spěchat již maximálně do 13 či 14 hodin, jinak hrozí, že bójku neseženete. Samozřejmě v přívětivých větrných podmínkách by šlo i kotvit, ale za našich nestandardně silných východních větrů, typických pasátů, jsem kotvení nechtěl riskovat.

Jachting Britské Panenské ostrovy

Po klidné noci u mola, dočerpání vody a potravin jsme se následujícího dne přesunuli jen o malý kousek směrem k ostrůvku Saba Rock, který většina posádky prohlásila za cíl našeho putování, někteří dokonce prohlásili, že už dále nemusejí a že zůstávají po zbytek našeho pobytu právě zde. Ostrůvek je skutečně velmi romantickým místem. Je zcela neobydlený krom vystavěné luxusní restaurace, v níž můžete ochutnat řadu místních specialit.

Vychutnali jsme si pohoupání ve volných sítích, natažených mezi palmami s výhledem do volného Atlantiku a sledovali přitom bezstarostnou jízdu několika místních „kiterů“, kteří skutečně uměli. Dech se tajil z jejich sebejistých kousků. V pět odpoledne jsme si nemohli nechat ujít každodenní krmení divokých Tarponů, asi metr až metr a půl velkých dravých ryb, které jsou naučené připlout k molu v počtu desítek kusů a jsou atrakcí, kterou rozhodně doporučuji vidět. Stojí to za to.

Pelikán, plavba po BVI

Tarpon ryba

Po stopách pirátů

Další den, již pomalu ztrácím pojem o dnech jak jdou za sebou - což je nesmírně uvolňující pocit, se přesouváme na západní stranu hlavního ostrova Tortola do zátoky Cane Garden Bay, abychom při večerní sklence vína, rumu a obligátním rybaření plánovali další přesun na ostrov Jost Van Dyke, pojmenovaný po holandském pirátovi, který se na ostrově usídlil.

Na ostrově si někteří členové posádky již předem domluvili potápění za asistence místního diving centra. Užili jsme si pohledu na kýčovitý západ té velké ohnivé koule přímo do moře a ráno jsme se vydali vstříc ostrovu JVD. Cestou jsme zvolili polední přestávku a strávili pár hodin na zcela neobydleném ostrově Sandy Cay, který je z jedné strany obklopen písečnou pláží a z druhé skalnatým útesem. Uprostřed ostrova, který byste obešli pěšky za pár minut je přitom celkem bujná vegetace a spousta malých krabů poustevníčků. Takový ostrůvek jako vystřižený z nějakého mořeplaveckého románu. Před odplutím do předem vyhlédnuté a vyhlášené zátoky White Bay na JVD jsme ještě zkontrolovali pod vodou pár rejnoků a baracud a vyrazili vstříc našemu večernímu kotvišti.

Západ slunce BVI

Jachting Britské Panenské ostrovy

Do zátoky White Bay vedou pouze dvě úzká a mělká místa, jinak je kompletně zatarasena podvodními korálovými útesy. Některé charterové společnosti dokonce nedovolují svým zákazníkům v této zátoce kotvit. Při vjezdu těmito dvěma místy, velmi chabě označenými, je potřeba dávat velký pozor, neboť místy je pod kýlem (trupem) pouze 1 metr. Nakonec jsme ale stejně zjistili, že je zátoka plně obsazená, a tak jsme se přesunuli do zátoky Great Bay, kde jsme v pohodě našli bóji. Část posádky šla spát a druhá část včetně kapitána se sice vlažně, ale přeci jen, odhodlala k výsadku na pevninu a průzkumu okolí. To se ukázalo být jako skvělý nápad, neboť jsme měli možnost navštívit vyhlášený místní taneční bar Foxy´s, seznámit se s posádkou veselých kanaďanů a odnést si s sebou trofej v podobě registrační značky z barmanova vozu (s jeho souhlasem samozřejmě a za úplatu). Návratem na loď za bujarého veselí jsme vzbudili většinu spící posádky, vypili poslední rum a šli si také lehnout.

Jachting BVI

Máte mokré peníze?

Dalšího dne se část posádky šla potápět a zbytek navštívil původně zamýšlenou nádhernou pláž White Bay pěšky po souši. Tato pláž je vyhlášená nejen nádhernou přírodní scenérií, ale i barem Soggy Dollar Bar, který nese název podle namočených dolarů, kterými zde jachtaři platí. Pláž není totiž vybavena dinghy dockem (molo k uvázání nafukovacích člunů), a tak posádky většinou do baru doplavou včetně bankovek v kapsách. Tento bar je známý i tím, že zde poprvé namíchali místní specialitu, rumový drink Painkiller, který musí každý návštěvník BVI povinně ochutnat.

Z ostrova JVD jsme podnikli v celku nezajímavou plavbu do mariny Sopers Hole, kde jsme dotankovali nádrže s vodou a nakoupili větší nákup potravin. Jedno z nejhezčích míst na šnorchlování nás ale čekalo následující den cestou na ostrov Norman Island, když na dohled před zátokou The Bight doslova trčí z vody čtyři skalnaté výběžky nazývané The Indians a spolu s nimi větší výběžek, Pelican Island. Tyto skály vyčuhující z vody jsou pod vodou rájem pro hejna ryb, korálových útesů a spoustu podmořských živočichů. I když byl zrovna silný vítr a při šnorchlování nás příboj mnohdy skoro vrhl na skaliska, bylo to rozhodně nejhezčí šnorchlování, jaké jsme na BVI zažili. Zážitek ještě umocnil rybolov na zbytky vařených kolínek, který iniciovala ženská část posádky a obstarala tak během pár minut dostatek ryb na večerní grilování.

Na katamaránu po BVI

Indians, BVI

Po odpoledním uvázání se na bóji v zátoce The Bight jsme se člunem vydali do nedalekých jeskyní, v nichž se měl natáčet jeden z dílů Pirátů z Karibiku, abychom záhy zjistili, že je to zřejmě jedna z nejvíce vyhledávaných turistických atrakcí, takže jsme v podstatě v jeskyních byli spolu s několika desítkami převážně amerických či kanadských turistů. Velmi zábavné bylo pak pozorovat prostorově výraznější turisty při snaze nalézt zpět do dinghy přímo z vody. V tomto nelehkém úkolu se jim snažili sice pomoci ostatní členové výsadku, leč mnohdy marně.


Tří až čtyř metrové vlny

Dalšího dne jsme při pravidelném ranním slejváku posnídali a vyrazili jižní stranou kolem ostrova Peter Island k ostrovu Salt Island, na němž v roce 1863 při hurikánu ztroskotal Britský poštovní parník RMS (Royal mail steamer) Rhone. Místo jeho ztroskotání je vyhlášeno za národní podmořský park. Vrak stometrového parníku se přitom rozkládá v hloubce od 6 metrů do asi 20 metrů, tedy lze se k němu potápět pohodlně jak bez přístrojů, tak i za jejich použití. Cesta byla divoká, absolvovali jsme několik hodin proti větru a 3 až 4 metrovým vlnám, chvílemi se zdálo, že loď snad stojí, jak rozrážela jednu vlnu za druhou. Uvázání na bóji při RMS Rhone marine parku tak bylo pro mnohé vysvobozením a žaludek tak bylo možné zklidnit krásným šnorchlovacím zážitkem.

Jakmile jsme se nabažili, přesunuli jsme se do zátoky Machionelly Bay na ostrově Cooper Island, kterou jsme pro její obsazenost museli minout první den naší plavby. Navštívili jsme místní povedený bar a jelikož měli zrovna happy hour na Painkillery, neodolali jsme a této nabídky jsme bez ostychu využili. Ráno jsme si na přilehlých korálech zaplavali s místními želvami a vyrazili do další destinace, a sice mariny Maya Cove, neboť opět docházela voda.

V průvodci bylo uvedeno, že jsou zde i tranzitní bóje, což byla informace bohužel tentokrát mylná. Bóje sice byly, ale privátní, a tak jsme zariskovali a jednu z nich obsadili. Majitel sousední bóje se nás ptal do kdy zde hodláme být? Na naši odpověď, že jen do zítra, mávnul rukou a zalezl si do podpalubí. To jsme pochopili jako souhlas znalce místního prostředí a v klidu jsme zde zůstali. Bohužel až při soumraku dorazil majitel a vcelku služně nás požádal, abychom ji opustili. Nezbylo tedy, než mu vyhovět, omluvit se a vyvázat se ke komerčnímu molu. Vůbec tato destinace byla v celku špatná volba, neboť v marině nic jiného nebylo, tedy ani obchod či restaurace a svým okolím marina rozhodně nezaujala. Rozhodli jsme se tedy vzít si taxi a udělat si výlet do hlavního města Tortoly a celých BVI, Road Townu, kde jsme nakoupili pár suvenýrů, navštívili místní botanickou zahradu a shlédli nově budované molo pro zámořské superparníky.

BVI plavba katamarán

Full moon party = all you can eat a "magic mashrooms"

Jelikož měl být následujícího dne úplněk, namířili jsme si to hned po snídani do zátoky Trellis Bay na východní straně ostrova Tortola. Tato velká zátoka je situována hned u runwaye místního letiště, což jí už samo o sobě dělá zajímavou, ale to hlavní, proč je vyhledávána je její známá úplňková „full moon party“.

Cestu nám zpestřily opět třímetrové vlny a uvolněné popruhy záchranného ostrůvku, který byl uchycen pod cockpitem mezi plováky a neustálým bitím vln vyklouzl z uvolněných popruhů. V tomto vlnobití jsme si nechtěně vyzkoušeli, že zachraňovat man over board (resp. liferaft over board) za takových podmínek je dosti obtížné. Ohledně příjezdu do zátoky jsme byli varováni, že si svou bóji musíme zabrat co nejdříve, a tak jsme učinili už kolem poledního a udělali jsme dobře. V zátoce je slušný přetlak lodí všeho druhu a hned večer jsme se mohli přesvědčit proč.

Živé karibské kapely, místní umělci a tvůrci všeho možného, výborné jídlo formou rautů „all you can eat“, totálně sjetí prodavači místních „magic mushrooms“ a v neposlední řadě velké ohně se šlehajícími plameny na oslavu úplňku. Zvládli jsme na závěr mix místních drinků, zařádit si na pláži i na palubách na břeh vytažených lodí a po skupinkách se pomalu přesouvat na loď k předposlední noci naší dovolené. Podařilo se nám také propíchnout dinghy o místní dinghy dock, z něhož trčely hřebíky. Polovyfouklý dinghy se zajímavě řídí, a tak bylo na cestě k lodi o zábavu postaráno.

Plavba po Karibiku - BVI

Full moon party

Pláž BVI

Párty nikdy nekončí

Posledního dne jsme si vybrali v mapě jedno místo pro poslední šnorchlovačku, ale po zakotvení jsme zjistili, že zde není nic k vidění. Navíc voda byla zakalená z důvodu spodních proudů. Vzali jsme tedy za vděk bóji na ostrůvku Marina Cay, který jsme navštívili druhý den naší plavby a užili si poslední den na tomto krásném místě.

Večer jsme dorazili do naší domovské mariny, pozdravili se s Tonym a vyřešili přátelsky všechny formality, včetně poškozeného dinghy a zachráněného liferaftu.

Ráno jsme vyrazili na letiště a čmelákem přeletěli na ostrov Saint Martin, kde jsme se rozhodli strávit ještě jeden den navíc, netuše, že se na ostrově koná Heineken regata o počtu cca 200 lodí s velkou plážovou párty včetně podia se živými kapelami. Karibskou párty jsme si tak vlastně neplánovaně prodloužili o tuto skvělou událost. Také jsme nemohli vynechat návštěvu světoznámé pláže Maho beach, proslulé nízkými přelety přistávajících letadel nad hlavami přihlížejících. Musím říci, že je to skutečně ohromující zážitek. Nástupem do dvoupatrového Boeingu KLM opouštíme Karibskou půdu a navracíme se zpět do Evropy. Skvělá dovolená končí, ale už nyní víme, že jsme tu nebyli naposledy.

Vítek Lebeda

Sledujte nás