Combined ShapeSlice 1Slice 1icon-phone

Regata Jabuka 2011

16. 10. 2013

Regata Jabuka 2011

Start regaty je v noci před přístavem Vodice s otočným bodem Jabukou - vulkanickým ostrovem, vystrčeným do Jadranu severovýchodně od Visu. Každoročně kouzlu této regaty podléhá více nežli 70 lodí a letos se lodí přihlásilo dokonce 81. V loňském roce jsme na Saloně 45 obsadili skvělé 11 místo a letos naše ambice byly ještě vyšší.

Nutnou podmínkou našeho úspěchu je náš skvělý chorvatský kormidelník Nikola a tak jsme si ho včas zarezervovali i pro tento ročník. Nikola si s sebou přivedl svého bratra Jureho, který je mu k nerozeznání podobný. Nikola doporučil loď IMX 45 a tak jsme si ji pronajali. Ukázalo se to být jako velmi dobré rozhodnutí. Ve Vodici jsme se si dali sraz ve středu v noci, abychom se na čtvrtek vyspali a odpočinuli si na náročný trénink.

Jabuka 2011 posádka

Do Vodice jsme přijeli ve 2 hod. ráno a hned jsme šli spát. Ráno jsem se probudil a Nikola, který spal v salonu na jedné posteli s Jurou už byl vzhůru. Říkám mu dobré jutro Nikolo a když se zvedl Jure, také ho zdravím. Nato mi Nikola odpověděl, že je Jure a Jure, že je Nikola. Začalo kolo neustálých záměn těchto dvojčat. Všimnul jsem si ale, že Nikola, na rozdíl od Juřeno, je oholený, a tak jsem si už dával pozor, abych si je nepletl. Čtvrtek jsme začali bohatou snídaní, abychom tak vytvořili dostatečnou energetickou rezervu. Poté proběhla příprava lodi a rozdělení jednotlivých činností na lodi. Jelikož pojedeme nonstop, na každou pozici, mimo piána, byli přiděleni dva muži. Po loňské zkušenosti, kdy nám to na přídi moc dobře nefungovalo, jsem si přidělil funkci bowmana - budu mít na starosti přední plachty a spinakr. Vyplouváme ze starého vodického přístavu asi ve 13 hod. a začínáme s tréninkem. Zkoušíme výměny předních plachet a pak trénujeme rychlé obraty proti větru. Po několika hodinách taháme spinakr a trénujeme obraty po větru. Naše loď se jmenuje DSK a je po jachtařské stránce velmi dobře vymyšlená. Je vidět, že se s ní neustále závodí, a vše tu má svou logiku. Nikde nic nepřekáží a vše výborně funguje. Přestože je dost velká a spinakr má asi 160m2, tak není problém při jeho tahání ani při obratech. Postupně odstraňujeme chyby posádky a zrychlujeme obraty, ale Nikola není spokojený s rychlostí lodi. Asi bude poměrně dost zarostlá, přestože majitel lodi nás ujistil, že ji přes dvěma týdny čistil. Trénink končíme již za tmy a vracíme se do přístavu. Jdeme na večeři, rozebíráme chyby a jdeme brzy spát, abychom byli připraveni a další náročnou noc.

Jabuka 2011

V pátek ráno jsme absolvovali kontrolu lodi a přihlášení do závodu. Po vyřízení všech formalit jsme z lodi vynosili všechno zbytečné, abychom byli co nejlehčí a odpluli jsme na Prvič na bóji, kde jsme si s Milošem navlékli neoprény a potápěčské vybavení a ponořili jsme se pod loď, abychom ji očistili pod čarou ponoru. Předpokládal jsem, že loď bude čistá za chvíli, ale to jsem se zatraceně spletl. Spodek lodi vypadal jako dlouho neposekaná zahrádka, plná trávy a malých lasturek. Loď nebyl čištěná minimálně 2 měsíce a pochopil jsem, proč Nikola říkal, že loď vůbec nepluje. Hodinu a půl jsme drbali loď, nežli byla čistá a oba jsme u toho vydýchali 15litrovou lahev. Po očištění trupu jsme pokračovali až do soumraku v tréninku manévrů a v procvičování situací, o kterých jsme předpokládali, že by nás mohly potkat. Posádka se již pěkně sehrála a loď přidala na rychlosti téměř 2 uzle po očistění trupu. Tak výrazným způsobem ovlivňoval zarostlý trup naši rychlost.

Jabuka 2011 posádka

Po návratu do přístavu jsem vynesli zbytek věcí do aut a šli jsme na skipper meating v 19 hodin, kde jsme se dozvěděli, že start bude v 11.11 v noci. Pěkný čas, když datum startu bylo 11.11.2011. Noční start 81 lodí před Vodicí byl úžasný zážitek. Během noci neplatila klasická závodní pravidla, ale pouze Colreg, což znamená přednost z prava. Startovalo se na zadní vítr a měli jsme v úmyslu startovat s Genou 2 a krátce po startu vytáhnout spinakr. Foukalo asi 18kn a předstartovní manévry byly velmi rychlé, i když jsme měli pouze hlavní plachtu. Kolem nás bylo plno červených a zelených pozičních světel a vypadalo to trochu jako světýlka na vánočním stromečku. Asi minutu před startem náš kormidelník Nikola zavelel spinakr nahoru. Spinakr bleskurychle vyletěl na stěžeň a my jsme vyrazili vpřed. Po vytažení spinakru jsem si udělal pořádek na přídi a připravil vše na obrat a pak jsem se zeptal, za jak dlouho bude start.

Jabuka 2011 loď

Ani jsem si v tom fofru se spinakrem nevšimnul, že už je po startu a my vedeme celé startovní pole. Nikola odstartoval na čistý vítr se spinakrem na levé straně startovní čáry a dostal nás do vedení. Pluli jsme na čele a za námi bylo všech 80 lodí. Pluli jsem plnou rychlostí a náš náskok se pomalu zvětšoval. Doháněly nás pouze závodní speciály - 18m dlouhý WILD JOE a 16,5m dlouhá MARINA KASTELA. Tyto závodní mašiny, plující s genakrem, se dostaly během několik mil před nás a ještě další dvě lodě byly rychlejší. Když nás míjela 12m dlouhá loď FULCRUM, bylo úžasné sledovat, jak s každým poryvem vyrazí vpřed, jako by sešlápli plynový pedál. Od břehu foukala Bora a kolísala od 19 do 26kn. Měli jsme ji dost z boku a nebylo jednoduché držet se spinakrem správný kurz. Celá posádka seděla na zádi, abychom odlehčili příď a naše loď letěla po vlnách. Několikrát ani náš skvělý kormidelník neustál poryv větru a šli jsem trochu do spinautu a spinakr nám divoce zaplácal. Ale za moment již byl spinakr nafouklý a my jsme v duchu našeho hesla „Pedal to the metal“ letěli dál. Lodě za námi měly se spinakrem výrazně větší problémy a několik lodí o spinakr přišlo. Za necelou hodinu jsme točili první točný bod , 8NM vzdálený ostrov Komorica a na rovný zaďák jsme pokračovali se spinakrem na Jabuku. Postupně se začaly zvedat vlny, loď letěla po vlnách občas i rychlostí kolem 15kn, většina lodí za námi se nám pomalu vzdalovala a pár lodí před námi se k nám trochu přiblížilo.

Chvílemi jsme surfovali na vlnách, za zádí se zvedal bílý zpěněný hřeben a jasný, téměř úplný měsíc vytvářel k tomu všemu neskutečnou kulisu. Občas jsme se zvedli, rozeběhli se na pozice, udělali obrat po větru a zase jsme si sedli. Během jednoho obratu po větru si Nikola nestačil všimnout, že Luboš, ovládájící otěž hlavní plachty, zmizel v podpalubí a zavelel na obrat. Mastman Miloš, jak byl zvyklý, při obratu divoce míhal rukama a přitahoval otěž hlavní plachty, aby se ráhno přesunulo na střed lodi a mohlo přeletět na druhou stranu. Šleh, ráno přešlo a přistálo mu u hlavy s trochu větší razancí, nežli obvykle. Ani si nestačil všimnout, že otěž plachty v kokpitu nikdo nedotahoval. Celý obrat s hlavní plachtou udělal sám. Toto asi byl nejkritičtější bod celé plavby. Udělat obrat po větru bez člověka na otěži hlavní plachty při větru 25 uzlů je téměř nemožné tak, aby se něco nepodělalo. A nám se to díky perfektní práci mastmana Miloše podařilo. Dva dny tréninku předcházející regatě přinesly své ovoce. Nikola s Jurem byli dost v šoku, ale vše dobře dopadlo a jelo se plnou rychlostí dál.

Jabuka 2011 posádka

Míjeli jsme se s několika loďmi, až se k nám několik mil před Jabukou přiblížila loď FARR 42, které Nikola říkal Rudí khmérové. Na stěžni jim vlál zbytek roztrhaného top spinakru a pod dalším spinakrem se k nám blížili. Nikola posádku charakterizoval tak, že zosobňují vše špatné. Jeho definice byla přesná. Měli přednost a museli jsme jim uhnout. Postupně jsme začali se spinakrem víc ostřit a čekali jsme, až se dostanou před nás. Pluli ale stejně rychle a neustále, zcela nesmyslně, šli do nás a vytlačovali nás z ideálního kurzu. Oni ztráceli, my také a oni z toho nic neměli, mimo příjemného pocitu, že nám škodí. Jure na ně řval, ať jedou k čertu a nepřekáží. S jednou vlnou se rozjeli a dostali se nám před příď. Nikola okamžitě odpadnul a projel jim za zádí na téměř zadní vítr. Tím jsme se jich zbavili a pokračovali jsme k Jabuce, kterou jsme točili přesně za 5 hodin od startu. Průměrná rychlost v první polovině trasy byla téměř 10 uzlů. Spinakr šel dolů, kosatka III nahoru a celá posádka na bok vyvažovat. A začala muka! Do východu slunce zbývaly ještě 3 hodiny, byla zima a silný protivítr. Asi každou hodinu jsme dělali obrat proti větru a jinak jsme jenom seděli a vyvažovali. Pomalu jsme tuhnuli a stydnuli. Při předchozí plavbě po větru to bylo v pohodě, to byla suchá plavba a nebyla zima.

Ale teď, při plavbě proti větru, to bylo výrazně jiné. Vítr byl více nežli dvojnásobný, my jsme byli ohnutí pod lodním zábradlím a občas nás zalila nějaká vlna. A měsíc, zářící na obloze nás moc nezahřál. Asi za tři hodiny, když začalo vycházet slunce, jsem už byl tuhý a zmrzlý tak, že jsem myslel, že snad dojezd do cíle nepřežiju. Měl jsem velmi dobré oblečení, které jsem měl i na plavbě v Arktidě, ale před chladem mne neuchránilo. Zář vycházejícího slunce ozářila naše dost rezignované tváře, nebo spíše to, co z nich mezi límcem a kapucí bylo vidět. Pluli jsme proti asi 1m vysokým vlnám a dost to houpalo a cákalo. Milošovi se udělalo blbě a v sedě na bortu začal zvracet před sebe. Silný vítr vzal to, co z něj vyšlo, a zavířil tím vzduchem. Všichni, kdo seděli po větru, to schytali. Ti nejbližší to dostali na holínky a na kalhoty nebo na bundu, a Jure, sedící na hraně kokpitu s otěží hlavní plachty v ruce, dostal vířící zásah s obsahem Milošova žaludku přímo do obličeje. Luboš, který seděl k Juremu nejblíž, mu chtěl pomoci a obličej mu utřít, ale akorát mu to víc rozmazal. A tato příhoda se zopakovala asi ve třech, rychle po sobě jdoucích cyklech, nežli jsem na Miloše houknul, ať se zvedne a jde zvracet na záď. Ten se rezignovaně zvednul a lehnul si na záď za kormidelníka, kde tiše trpěl, mrznul a zvracel. Bylo mu příšerně špatně a strašně moc se těšil, až tato povedená regata skončí.

V kuchyni jsme měli připraveno plno sendvičů a čaje v termoskách, ale nikdo nejedl ani nepil. Představa, že budeme muset jít na záchod (na lodi žádný nebyl) přes palubu, budeme muset sundat ty hromady oblečení a něco ze sebe vypustit, byla tak hrůzostrašná, že jsme raději trpěli hlady a žízní. Já jsem se občas napil, ale pak jsem musel na malou a jelikož jsem byl víc a víc nastydlý, tak jsem musel častěji. A to bylo fakt děsný. Na zádi ležel náš kamarád postižený mořskou nemocí, který vše ještě ztěžoval. Když šel na záď močit Marcel, tak mu s takovou rezignovanou škodolibostí pomočil holinky, jako by se mu chtěl odvděčit za to ohození před chvílí. Prostě to byla taková veselá plavba. Její světlé chvíle byly pouze při vyvažování na pravoboku, kdy na nás svítilo slunce. Kolem 11 hod jsme točili poslední točný bod maják Blitvenica a za naší zádí se k nám sice pomalu, ale velmi neúprosně přibližovala další IMX 45. Křižovali jsme, vyvažovali jsme a dokonce i Miloš, když viděl blížícího se soupeře, opět vysednul na bort, aby napomohl větší rychlosti lodi. Nechápal jsem, jak můžou plout rychleji. Později mi Nikola vysvětlil, že jich bylo na lodi 13 a měli tak větší hmotnost na vyvážení, a mají těžší kýl, což je v tomto silném větru výhoda. Posledních několik mil už to byl match racing mezi našimi dvěmi loďmi. Nikola ale už si nenechal vzít vítězství ve skupině a dojel do cíle asi s 20sekundovým náskokem.

Připluli jsme na neuvěřitelném celkovém 5. místě, druzí v ORC a zvítězili jsme v naší nejsilnější skupině. Huráááá. Poslední naše obraty vypadaly, jako že si na výlet vyplul domov důchodců. Po osmi hodinách vyvažování bez pohybu jsme byli zcela prokřehlí a ztuhlí. Při povelu připravit na obrat jsme se pokusili nějak nadzvednout, ale tak, abychom si při tom nezpůsobili ústřel a aby nám nevypadlo koleno. Při povelu obrat jsme se rychlostí šneka přeplazili přes nástavbu a tvrdě jsme se svalili zpátky na palubu. Prostě pohled k popukání. Škoda, že to nikdo nenatočil. Upluli jsme 108Nm za 13hod. a 06min. Loni jsme to pluli o 10 hodin déle. Po doplutí jsme se najedli a šli jsme spát. Oslava jak se patří. Večer se část posádky vzbudila, najedli jsme se a šli spát:-)). Ale mimo spacáku nás hřálo pomyšlení, že jsme odvedli opravdu dobrý výkon a obsadili jsme skvělé místo. Před námi byly pouze samé závodní speciály a za námi celá řada vynikajících jachtařů. Všichni jsme byli nadmíru spokojení a když jsem rozmrzli, dohodli jsme se, že to příští rok se sejdeme opět ve Vodici.

Autor: Jiří Zindulka

Mějte vždy aktuální informace!

Registrujte se do našeho newsletteru a my Vás budeme informovat o aktuálních nabídkách, novinkách a akcích.