Combined ShapeSlice 1Slice 1Fill 9icon-phone

Regata Jabuka 2012

15. 10. 2013

Regata Jabuka 2012

Každoroční regata Jabuka nemohla ani letos zůstat bez naší účasti. Na jednu loď se nás sešlo moc a tak jsem tentokrát rozdělil posádku na dvě lodě. První loď byla jasná. V loňském roce se osvědčila IMX 45 s chorvatskými bratry Nikolou a Jurem, kdy jsme dojeli v handicapu na druhém místě a zvítězili jsme ve své nabité třídě. Ale druhá loď byla oříškem. Měl jsem jednu preferenci, ale ta byla obsazená. Tak jsem nakonec vzal novou Salonu 38.

Předpověď slibovala slabé větry a tak jsem to považoval za dobrou volbu. Jako bych nevěděl, že předpověď pro Jabuku obvykle nevychází:-) Všechno jsem naplánoval a týden před odjezdem jsem ke svému překvapení zjistil, že tento rok je start ve čtvrtek v noci místo standartního pátku. Trochu nám to zamíchalo karty s tréninkem. Menší část posádek si nestačila přizpůsobit program tak, aby mohla odjet již v úterý a aby mohla od středy trénovat a tak na trénink nebyly ještě posádky kompletní. Tým na IMX jsem měl hotový a tak hledal jsem kormidelníka na Salonu 38. Nikola mi poradil svého kamaráda Ivana a ukázalo se to být velmi dobrá volba.

Jabuka 2012

Jabuka 2012

Ve starém městkém přístavu ve Vodici, kde nás čekaly lodě, jsme se začali sjíždět v úterý večer. Ve středu ráno začala příprava lodí, především Salony 38. Vyndat všechno zbytečné, přestěhovat to nutné tak, aby to pomáhalo a ne překáželo, trochu poladit stěžeň a očistit lodě pod čárou ponoru. Na Saloně 38 bylo vidět, že za sebou již má celou sezónu a bylo na ní poměrně hodně práce. Po přípravě jsme začali trénovat. Foukalo kolem 20 uzlů a to je na začátek celkem dost. Nezkušená posádka zápasila se spinakrem, ale postupně se začala učit své role. Během tréninku jsme nic nezničili na rozdíl od druhé posádky na IMX 45, která první den roztrhala jeden ze svých tří spinakrů. Logicky to posádku trochu demoralizovalo a kapitánovi Nikolovi to zkazilo náladu. Po návratu následovala večeře a spánek. Ve čtvrtek jsme trénovali hned dopoledne a díky slabšímu větru jsme vyladili to, s čím byl předchozí den problém. Posádka už byla kompletní a po skončení tréninku také pěkně sladěná. Odpoledne jsme ještě poladili spíry v hlavní plachtě a vyměnili jsme spinakrový peň, protože náš byl trochu naprasklý. Odpoledne jsme se zapsali na regatu, vyřídili veškeré formality a na skiper tréninku jsme se dozvěděli, že letos bude start ve 22.30 a na startu bude celkem 70 lodí. To bude zase masakr:-) Přednosti jsou v noci pouze levá a pravá, aby se zabránilo zbytečným protestům.

Startovalo se na zadobok a tak jsme již startovní čáru protnuli se spinakrem. Foukalo kolem 16 uzlů a vítr postupně sílil na 20 uzlů a stáčel se víc z boku. Několik mil jsme pluli se spinakrem a pak po dvou částečných spinoutech jsme ho vyměnili za genu a až na první točný bod ostrov Komorica jsme pluli s genou. Bylo to správné rozhodnutí, protože jsme předjeli několik lodí, jejichž posádky se praly se spinakrem. Za Komoricou šel spinakr opět nahoru a čekal nás rychlý úsek na zadní vítr až na Jabuku kolem 39 mil. Pluli jsme velmi rychle, standartně kolem 8 uzlů, chvílemi 10 až 12 uzlů. Postupně se začaly zvedat vlny a kormidlování a trimování spinakru se stávalo obtížnější. Plavba to ale byla nádherná. Pomalu jsem se vzdalovali od hlavního pole lodí a s mírnými obavami jsme očekávali každou další halzu. Obraty po větru ve vlnách a ve 20 uzlovém větru nejsou se spinakrem žádná sranda. Během obratů žádný problém nenastal, ale při jednom poryvu se nám otevřel šekl na otěži geny a uletěl nám návětrný roh spinakru. Podařilo se nám ho chytnout a šekl jsme opět nasadili. Nebylo nám jasné, jak se mohl otevřít, když byl zajištěný stříbrnou páskou. Chvíli jsme pokračovali v divoké jízdě a s jedním z dalších poryvů nám prasknulo uchycení downfuckeru (stahování spinakrového pně) a peň se vznesl do výše. Následovala další oprava, během níž jsme nandali starý spinakrový peň a nový jsme sundali. Let po vlnách pokračoval dál až do chvíle, kdy opět povolil šekl na návětrné otěži spinakru a spinakr znovu uletěl. To už opravdu bylo k vzteku. Přivázali jsme otěž přímo ke spinakru dračákem a věděli jsme, že to už nepovolí. Přestože jsme si se všemi závadami poradili velmi rychle, přesto jsme ztratili minimálně 10-15 min, kdy jsme nemohli plout na plný výkon. Náš chorvatský kormidelník Ivan skvěle kormidloval a při každé další závadě také pěkně klel.

Jabuka 2012

Jabuka 2012

Plavba byla nádherná, nad námi nebe poseté hvězdami a co chvíli nějaká hvězda spadla. Když jeden meteorit proletěl jako světlice někde přímo před námi, Ivan vtipně podotknul, že nám málem zapálil spinakr. Ostrov Jabuka jsme točili kolem půl páté ráno za úplné tmy a začal pro nás nejnáročnější úsek téměř přímo proti větru a vlnám na 29 mil vzdálený ostrov Blitvenica. Vždycky obdivuju, jak se někomu podařilo naplánovat takto dlouhý up and down. Regata na Jabuku obvykle vypadá jako okruhový závod, akorát že jeden okruh má kolem 100 mil. Během etapy na Blitvenicu jsem se na základě loňských zkušeností obával zimy. Letos ale taková zima nebyla. Asi po 2 hodinách křižování se vítr stočil víc k východu a my dokázali plout bez dalších obratů na jednom boku až k Blitvenici. U Blitvenice volal Ivan Nikolovi na IMX 45 a zjistili jsme, že jsou tak necelou hodinu před námi. To nás velmi povzbudilo, protože jsme čekali, že budeme mít výrazně větší ztrátu. Za Blitvenicí ale naše šťastná hvězda tohoto závodu začala pohasínat. Na severu Žirje vítr zeslábnul a z dálky moře jsme začali vidět lodě plující na stabilní vítr na volném moři. Mezi Kaprijí a Kakanem vítr zcela umřel a z moře se blížily první 4 lodě. Jejich posádky dobře viděli, kde jsme zaparkovaní a vzali to na sever víc k pobřeží.

Ivan klel a nadával a já jsem nařídil ulít Neptunovi za všech lahví, které jsme na lodi měli, aby nám poslal vítr a zahájil jsem boj proti trudnomyslnosti posádky tím, že jsme si dali lekci jachtařské chorvatštiny. Snažili jsme se zachytit každý záchvěv větru, ale moc nás to neposunulo. Spinakr střídal genu, zisk byl ale velmi malý. Podél břehu na sever od nás se pomalu propracovávaly vpřed 4 plachetnice a z moře se jich blížilo dalších dvacet. Náš dvouhodinový náskok se postupně rozplynul. Když už to vypadalo, že mé metody boje proti trudnomyslnosti přestanou fungovat, došel slabý závan větru i k nám. My jsme se pohnuli a začali jsme opět bojovat. Do cíle jsme měli již necelé 2 míle a ještě se nám podařilo jednu loď předjet. V cíli jsme dojeli na celkovém 11. místě a za námi v malých rozestupech dojelo asi 30 lodí, na které jsme jako správní džentlmeni počkali kousek před VodicíJ.

Výsledně jsme ve skupině skončili na 4. místě a v handicapu také na 4.místě. Zůstali na nás dvě bramborové medaile. Druhá naše loď IMX 45 doplula celkově na pátém místě a ještě se jim podařilo doplout za posledního slabého větru. Svou skupinu vyhráli a v handicapu skončili na 2.místě. Nejlepší česká posádka na lodi Fulcrum II. Pod vedením Marka Chatrného skončila celkově na 4.místě a na 2.místě ve skupině. Bojovný výkon opět předvedl Míra Jakubčík na lodi Marina 36 SABRE, který s posádkou o třech členech vyhrál svou skupinu a celkově obsadil 13. místo.

Jabuka 2012

Jabuka 2012

Poslední roky začala regata Jabuka připomínat setkání českých a slovenských jachtařů. Letos se na startu sešlo celkem 21 českých a slovenských posádek, což je téměř třetina všech účastníků.

Posunutí startu z pátečního večera na čtvrteční lehce snížilo počet lodí na startu, zato ale umožnilo organizátorům uspořádat povedený sobotní večírek.

Letošní ročník se povedl a já věřím, že příští rok budeme mít trochu víc jachtařského štěstí a přivezeme medaile na všech lodích, na kterých poplujeme. I tak byly obě posádky nadšené a hodně se toho naučily.

Autor: Jiří Zindulka

 

Sledujte nás