Combined ShapeSlice 1Slice 1icon-phone

Regata Jabuka 2014 na FARR 80

24. 11. 2014

Regata Jabuka 2014 na FARR 80

Poprvé jsem plul Jabuku před 5 lety a hned jsem si ji zamiloval. Na jednom ročníku, kdy foukala silná Bura, jsem vymrznul tak, jak se mi to nepodařilo ani při jachtingu mezi ledovými krami. Vždy jsme se umístili velmi dobře. Jednou jsme skončili v handicapu na druhém místě a loni jsme skončili na druhém místě v absolutním pořadí asi 200 m za vítěznou lodí Pogo 40 OLA. V letošním ročníku jsem chtěl plout na lodi, se kterou zvítězíme.

S naším chorvatským kormidelníkem Nikolou jsme hledali vhodnou loď a pak Nikola navrhnul FARR 80. Nejprve jsem se ho zeptal, jestli jsem správně rozuměl, jestli opravdu myslí FARR 80 a on zopakoval, že ano. To mne nadchlo. Pokud nám tuto loď půjčí, tak jdeme do toho. Flotila lodí FARR 80 byla postavená pro monotypové závody kolem světa, pak ale byly tyto lodě vyhodnoceny jako nevhodné, protože jsou příliš náročné na ovládání a na závody kolem světa nikdy nevypluly. Nikolův bratr Jure na této lodi již několikrát závodil a tak domluvil s jejím majitelem pronájem.

Když jsem uslyšel cenu, tak jsem si řekl, že je to nesmysl. Když jsem to ale rozpočítal na posádku, tak už mi to takový nesmysl nepřišel. Řekl jsem Nikolovi, že mu dám do týdne vědět, ať loď zarezervuje. Pokud bychom na Jabuku startovali s touto lodí, naše šance na vítězství by byly velmi vysoké. A zážitek z plavby by byl nezapomenutelný. Posádka je 22 lidí. Potřebuji tam mít 5 profíků, kteří si budou koordinovat své lidi. Nikola dohodnul další 4 špičkové jachtaře, které jsem znal z dřívějška a věděl jsem, že jsou opravdu dobří.

Obvolal jsem pár kamarádů a nabídnul jim plavbu. Když jsem zjistil, že se jim to hodně líbí a hned souhlasili, že se mnou poplují, získal jsem pocit, že o plavbu na této lodi bude zájem. Okamžitě po tom, co jsme dali plavbu na naše stránky, se začali hlásit zájemci a za dva dny byla posádka kompletní ještě asi se 20 náhradníky.

Byl jsem nadšený, jaký je o akci zájem. Bude to poprvé v historii českého jachtingu, kdy na závodní maxi jachtě, dlouhé 25 m, popluje 17 českých a slovenských jachtařů. Domluvil jsem detaily celé akce a už jsem se nemohl dočkat.

Několik dní před začátkem regaty mi zavolal Nikola, že během středy, kdy se má loď dopravovat do Vodice, bude foukat hodně silné Jugo a loď nestihne včas připlout. Posádka bude muset přijet do Puly a z Puly poplujeme všichni a během plavby budeme trénovat a chystat se na regatu. Museli jsem všechny účastníky přesměrovat do Puly a zajistit převoz aut z Puly do Vodice. Bylo to organizačně dost náročné, ale vyšlo to. Do Puly jsme přijeli asi ve dvě hodiny ráno za silného deště.

Naše loď jménem ROSS I se nedala přehlédnout. Přijeli jsme k lodi a vystoupili z auta. Čekal jsem, že bude obrovská. A ona fakt obrovská byla. Stěžeň je vysoký 36 m. Vylezl jsem na palubu a prošel se po ní. Paluba je úplně plochá a než člověk dojde ze přídě na záď a zpět, tak se docela projde. Ovládat tohohle obra bude pěkná fuška.

Na lodi již byla chorvatská a slovinská část posádky, tak jsme se s nimi pozdravili a nastěhovali se na loď. Část posádky, která přijela před námi, se ubytovala v hotelech v okolí a tak na lodi bylo pár volných postelí na přespání. ROSS I je sice pro posádku 22 lidí, ale je na něm pouze 12 postelí. Místa je na lodi spousta, ale v lodi není skoro nic. Malá kuchyňka, jeden záchod, navigační kout a to je vše. Jinak pouze sklady na hromady plachet. ROSS I váží 28 tun, je dlouhý 24,5 m a má ponor 4 m.

Ráno jsme vstávali v 7 hod. ráno a vypluli jsme z Puly. Foukal slabý jižní vítr, ideální na první trénink. Rozdělili jsme posádku do skupin na záď, do kokpitu a na příď. V kokpitu jsou tři klikové stojany grindy a na ně jsme vybrali 6 silných mužů. Začali jsme tahat hlavní plachtu, která má 190 m2. V polovině tahání plachty jsem si za jeden grind stoupnul, roztočil jsem ruce a makal jako čert, aby plachta byla nahoře. Za chvíli jsem toho už měl plné brýle a plachta nahoře stále nebyla. A já už jsem skoro nemohl. Podíval jsem se na ostatní grindery, ale všichni makali a nebylo na nich nic vidět. Věděl jsem, že se nesmím nechat zahanbit a tak jsem dál točil rukama a doufal jsem, že plachta někdy dosáhne vrcholu. Když ho dosáhla, tak já taky. Byl jsem úplně splavený a stačilo mi to. Ostatní měli stejné pocity. Nebude to jednoduchá práce ani pro naše nejsilnější muže. Poté, co vyletěla nahoru naše hlavní plachta, šli jsme na přední plachtu.

Offshorová regata Jabuka 2014

Vytahali jsme s Alekem (slovinským skiperem, který se o loď stará) několik složených plachet na palubu (vytáhnout z podpalubí na palubu složenou přední plachtu je práce pro 6 chlapů). A Alek vybíral, která plachta půjde nahoru. Vybral Fok II (Gib II). Nainstalovali jsem otěž, připravili plachtu a plachta šla nahoru. Na tahání hlavní plachty jsou potřeba všechny tři grindy a na přední plachtu stačí pouze 2, tzn. pouze 4 chlapi točí rukama. Gena vyjela za chvíli a my jsme vyrazili.

Poprvé v životě jsem plul rychleji, nežli fouká vítr. Foukalo 6 kn a my jsme pluli 8 kn. Když vítr zesílil na 10 kn, my jsem zrychlili na 12 kn a Alek začal napouštět vodní balast. Loď má ještě 4,5 tuny vodního balastu. Tanky se napouští velmi výkonným čerpadlem, které pohání agregát. Plné balastovací tanky se poznají tak, že voda začne vytékat z odvzdušňováků na palubě a to pořádným proudem. Jelikož jsme to nevěděli, měli jsem otevřená okýnka do kokpitu a voda nám začala mohutným porudem téci okýnky do lodi. Po naplnění balastovacích tanků se loď narovnala a plula téměř rovně, přestože jsme již pluli rychlostí 13 uzlů.

Pocit vnímání rychlosti je úplně jiný, nežli na jakékoliv lodi, kde jsem se dosud plavil. Plujete 13 kn a musíte se ujišťovat pohledem na rychloměr, že to je pravda. Vůbec Vám to nepřijde. Nacvičili jsme několik obratů po větru, kdy grindeři přitahují a opět povolují otěž hlavní plachty. V kokpitu je 8 obrovských navijáků a všechny jsou pomocí kardanů propojené se všemi grindy. Vždy se zapojí ten naviják, který je potřeba a připojí se k němu tolik grindů, aby to stačilo. Ty největší navijáky mají 4 rychlosti. Vítr trochu zeslábnul a tak jsme vytáhnuli genakr číslo 2 a sundali fok.

Regata Jabuka 2014 Foto: Petr Brinčil

Regata Jabuka 2014 Foto: Petr Brinčil

Plavba ještě zrychlila. Skutečný vítr byl ze zadoboku, ale zdánlivý lehce zepředu. ROSS I pluje tak rychle, že už má vítr skoro pořád zepředu a nebo z boku, i když pluje na zadoboční vítr. Když vítr téměř ustal, sundali jsme genakr a dál pluli na motor. Musíme být večer ve Vodici a spěcháme. Procházeli jsme si loď a seznamovali se s ní. Když se setmělo, tak jsem se šel natáhnout a trochu si odpočinout. V následujících dnech toho moc nenaspíme.

Do Vodice jsme připluli v 11 hod v noci. S touto lodí není nic jednoduché, ani přistávání. Má ponor 4 metry a potřebuje hodně vody. Nikola zařídil stání na konci mola a nechal nainstalovat na mooringy další lana, na která jsme se měli přivázat. Na lodi není jediný vazák na lana a tak se všechna lana musí táhnout na navijáky do kokpitu. Přijel k nám člun pořadatelů, nasadil Ivana z posádky, ten vytáhnul z moře mooringové lano a to lano nám podal na příď. Provléknuli jsme lano šeklem na přídi, pak kladkou na palubě a běželi s ním do kokpitu. Lano se hodilo na navijáky a grindeři začali makat a lano napínat. S druhým mooringovým lanem to byla stejná situace. Uklidili jsme loď a přesunuli se do restaurace, kde nás již čekala objednaná večeře. A šli jsme spát.

Ráno jsem se podíval z okna apartmánu, kde jsme byli ubytovaní, na přístav. Stěžeň naší lodě čněl nad městem jako rozhledna a byl vyšší, nežli kostelní věž. Volal mi Nikola, že viděli, že loď je trochu zarostlá a tak jsem objednal potápěče na očištění dna. Posádka byla ráno v 8.15 na lodi, připravili jsme loď a vypluli trénovat. Vyzkoušeli jsme postupně vytáhnout a stáhnout několik předních plachet a genakrů, obraty po větru i proti větru a kolem druhé jsme se vrátili do přístavu, aby mohl konat svou práci potápěč.

Regata Jabuka 2014 Foto: Petr Brinčil

Regata Jabuka 2014 Foto: Petr Brinčil

Zkontrolovali jsme všechny plachty a připravili si na palubu plachty na závod. Odpoledne jsme se šli přihlásit do regaty. Když viděli náš crewlist se 22 lidmi posádky, tak se nás s úsměvem ptali, jestli nejsme Jadrolinija (trajekt). A když jsem řekl, co jsme zač, tak nám vzali startovní čísla se slovy, že je nebudeme potřebovat, protože nás každý pozná.

Start byl naplánovaný na 22 hod., a tak jsme si ještě skočili na večeři a v 9 hodin jsme vypluli z přístavu. Předpověď slibovala na celou noc slabý vítr ze severovýchodu až východu. Předpokládali jsme, že budeme startovat z okraje startovní čáry, protože jsme se nechtěli s naším kolosem motat ve startovním poli 96 lodí. Moře před Vodicí se zaplnilo červenými, zelenými a bílými světýlky. Připomínalo to vánoční stromeček.

Nejprve jsme manévrovali pouze na hlavní plachtu a pak jsem vytáhli Fok I. Loď ve větru o síle 5 kn plula 6 kn. O něco dříve nežli minutu před startem jsme se přesunuli na startovní čáru a pluli jsme podél ní s předností před ostatními. Byli jsme ale tak rychlí, že jsme se museli vyhýbat lodím před námi. Byli jsme sice po větru, takže v krytí, ale při výšce našeho stěžně nám krytí od ostatních lodí zase tak moc nevadilo. Start se nám povedl a zamířili jsme k ostrovu Prvič. Krátce po startu jsme tahali genakr. U Prviče vítr zeslábnul a my jsme museli obrátit a plout na druhém boku napříč startovním polem. Lodě, které jsme přikryli, se ve slabém větru zastavily. Pak jsme ještě jednou točili a nabrali kurz k prvnímu točnému bodu majáku Komorice. Krok s námi držely pouze závodní 40 (Poga a Milenium) a lehké Sea Scapy 27. Postupně jsme se dostávali dopředu. Asi 2 NM před Komoricí jsme vytáhli největší fok a sundali genakr. Nežli jsme genakr opět připravili na vytažení, tak jsme točili Komoricu a genakr šel znovu nahoru.

Měli jsme před sebou 38 NM dlouhý úsek na Jabuku. Před námi byly 4 lodě a dvě se nám dost vzdalovaly. Vítr slábnul a tak jsme po chvíli vytáhli top genakr, který má 460 m2. Spolu s hlavní plachtou jsme měli vytažených celkem 650 m2. Zrychlili jsme a začali stahovat náskok prvních lodí. Vítr slábnul a my jsme se chvílemi plazili rychlostí 2 kn. Nikola čaroval a kluci na grindech neustále makali. Neustále se trimovalo a my pořád jeli, přestože většina lodí stála.

Asi 10 NM před Jabukou jsme vytáhli velkou kosatku a spustili genakr. Museli jsme ostře stoupat. Před námi již byla pouze jedna loď. Začalo svítat a slibované Jugo začalo pomalu sílit. Otočili jsme Jabuku a top genakr šel opět nahoru. Postupně jsme se dotahovali na loď před námi a v 8.30 jsme dohnali Milenium 40. Předjížděli jsme ji na její návětrné straně a tak se téměř zastavila. Dál už jsme pokračovali sami.

Jugo zesílilo na 10 -11 kn a naše rychlost se ustálila na 12 kn. Načerpali jsme několik tun vodního balastu, loď se srovnala a dali jsme menší genakr. Byl to super pohled na prázdné moře před námi. Slunko pěkně hřálo a za námi se zatahovaly mraky. Náš náskok se postupně zvyšoval a i lodě za námi se začaly ztrácet. Trochu mne mrzelo, že Jugo není silnější. Pokud by foukalo 20 kn, tak bychom byli schopní plout kolem 22 kn a to by nám plavba ubíhala ještě rychleji.

Regata Jabuka 2014 Foto: Petr Brinčil

Foto: Petr Břinčil

Maják Blitvenica jsme minuli ještě dříve, nežli se k němu dostal člun kontrolující průjezd. Kousek za Blitvenicí šel nahoru Fok I a genakr šel dolů. Pokračovali jsme k Vodici na předoboční vítr. Lodě za námi již nebyly vidět.

Krátce po 13. hodině jsme protnuli cílovou čáru před Vodicí s náskokem 33 minut před druhou lodí Pogo 40 OLA, která zvítězila v předchozím ročníku, když připlula asi 200 m před námi. Na molu nás čekaly kamery a novináři.

Foto: Petr Břinčil

Poskytnuli jsme několik rozhovorů pro TV a tisk a pustili se do přípravy lodi. Jugo sílilo a lodě, které ještě pluly, si užívaly skutečného jachtingu. Škoda, že přišlo tak pozdě, když už jsme byli v přístavu. Připravili jsme loď a Alek kolem 16. hodiny s několika členy posádky odplul směr Itálie, aby využil vhodného větru do zad. Zbytek posádky šel na večeři a do postele. V neděli v poledne jsme si převzali cenu za nejrychlejší loď a putovní pohár, na kterém je již jméno naší lodi. Putovní pohár váží asi 30 kg a jeho součástí je kus skály z Jabuky.

Chcete taky zažít tuhle super regatu? Můžete. I tento rok se Jabuky zúčastníme a na lodi Volvo Open 70 Green Dragon budeme určitě na stupních vítězů. Buďte u toho s námi.

Podívejte se na regatu 2016

Autor: Ing. Jiří Zindulka

Mějte vždy aktuální informace!

Registrujte se do našeho newsletteru a my Vás budeme informovat o aktuálních nabídkách, novinkách a akcích.