Combined ShapeSlice 1Slice 1Fill 9icon-phone

Zlomené kormidlo

1. 1. 2010

Zlomené kormidlo

Takový konec kurzu námořního jachtingu jsem ještě nezažil. Nedá se říci, že by se během 7denního kurzu u mne adepti jachtingu nudili, ale řešení nouzových situací ve většině případů probíráme pouze teoreticky. Tentokráte došlo na praktickou ukázku. Poslední den kurzu nám v pátek fouká nádherné Jugo. Od rána sílí z původních 4 Bf až na 7-8 Bf.

Vypluli jsme z Murteru a plujeme ve větru o síle 5 Bf na zadobok pod plnými plachtami. Vlny jsou mezi ostrovy poměrně malé a tak plujeme pohodlně a rychle. Máme naplánovanou zastávku na ostrově Žut, kde si párkrát nacvičíme kotvení a poplujeme dál. Když se blížíme k Žutu, Jugo sílí na 6 Bf a v poryvech jde do 7 Bf. Loď se stává pod plnými plachtami neovladatelná. Beru si kormidlo a narolováváme celou genu. Loď jde opět řídit. Zůstávám u kormidla a na plnou hlavní plachtu pokračujeme v plavbě na zadoboční vítr. Poryvy o síle vichřice nám dávají rychlost až 11 uzlů. Nádherná plavba, ale trochu nebezpečná. Míříme do závětří Žutu na severním konci u zátoky Pinizelič. V závětří ostrova spouštíme celou hlavní plachtu a vyrolováváme genu asi na 50 %. Ke kormidlu jde Jirka a plavba pokračuje. Opět letíme pod malou kosatkou ke Kornatu.

V tomhle počasí bude na otevřeném moři úžasně a tak se ptám posádky, zda se tam chtějí podívat. Jirka, Milan, Míra a Tomáš souhlasí. Plout nechce Pepa, kterému není dobře, a Jana. Vysadíme je u restaurace „Mare“ ve „Velké Provarse“ a až se budeme asi tak za 2 hodiny vracet, vyzvedneme si je. Blížíme se k Velké Provarse, nahazujeme motor a narolováváme genu. Úžinou mezi ostrovem Kornat a ostrovem Katina teče silný proud způsobený bouřlivým Jugem. Opatrně proplouváme a držíme se v linii náměrových kuželů určujících oblast největší hloubky. V nejmělčím místě máme pouze 1 m vody pod kýlem. Proplouváme Velkou Provarsou a Jirka přistává v silném větru bokem u mola. Podařilo se mu to bezpečně a přesně. Vysazujeme Janu a Pepu, připravujeme si 2. ref na hlavní plachtu (v tomto větru by unesla 3. ref, ale na plachtě není) a odplouváme od mola. Hned vytahujeme zarefovanou hlavní plachtu a vyrolováváme tak 30 % geny. Vypínáme motor. Loď se naklání a rozjíždí. Fouká stabilních 7 Bf , v poryvech 8 Bf. Křižujeme mezi ostrovy a pomalu se prodíráme proti větru. V silných poryvech je loď i při takto malých plachtách neovladatelná a tak ještě zmenšujeme genu. Je to tak lepší a pokračujeme v plavbě. Mám v úmyslu vyplout na moře, trošku se pohoupat, ať posádka vidí, jaké moře umí být, a vrátit se zpátky.

Křižujeme mezi Kornatem a ostrovem Dragunara, abychom nastoupali do úžiny, kudy vyplujeme na moře. Při dalším silném poryvu se loď ještě víc naklání a snaží se stočit proti větru. Náhle slyším tlumenou ránu a loď se okamžitě stáčí proti větru a dělá obrat. Přehazujeme genu a já točím kormidelním kolem na druhou stranu. Nabíráme vítr, nakláníme se a téměř okamžitě točíme proti větru, přestože točím kormidlem proti. Křičím na posádku, aby okamžitě shodili hlavní plachtu a zcela narolovali genu. Nahazujeme motor. Kormidlo nefunguje! Volám na Milana, ať otevře pravou batystu (úložný prostor pod lavicí v kokpitu) a podá mi nouzovou pínu (kormidelní páku), protože se domnívám, že došlo k přerušení lanového vedení mezi kormidelním kolem a kormidelním listem. Nadzvedávám sedačku v zadní části kokpitu, pod kterou je ukryta osa kormidelního hřídele se čtyřhranem, na který se nasazuje nouzová kormidelní pína. Milan mi podává pínu, já ji nasazuji, přidávám plyn a snažím se otočit kormidlem loď proti větru. Loď se rozjíždí a nezávisle na mém kormidlování se otáčí proti větru a hned se staví druhým bokem na vítr. Tady je jediné vysvětlení. Upadl nám kormidelní list!

Vybavuje se mi podivný zvuk, který jsem před chvílí zaslechl. Tím se s námi loučil kormidelní list na naší zcela nové lodi. Nevydržel námahu při plavbě ostře proti bouřlivému větru a upadl, což by ovšem dělat neměl, neboť nám tím připravil poněkud nepříjemnou situaci, která by snadno mohla skončit zároveň s touto lodí. Stoupám si na schůdek na zrcadlu, jednou rukou se držím zadního stěhu a vykláním se ze zádi, abych viděl do vody pod loď. Kormidelní list tam vskutku není. Přichází vlna a na stvrzení tohoto nového faktu mne celého zalévá. Moc mne to nepotěšilo. Ztroskotat? Budiž, ale proč ještě k tomu musím být mokrý?

Zatím driftujeme s větrem a máme před sebou ještě asi 1 NM volné vody, což je dost času, abychom vymysleli, jak z toho ven. Plachty už máme dole, posádka to skvěle zvládá bez jakéhokoliv mého zásahu. Volám na Jirku, aby oddělal spinakrový peň a na Tomáše, ať připraví dřevěnou lávku. Musíme vyrobit nouzové kormidlo. Skáče ke mně Míra a křičí na mne, že si dělám srandu a že kormidlo funguje. Fakt jsem netušil, že mne má za takovýho srandistu. Nechávám ho jít ke kormidlu, bere kormidelní páku, dává plný plyn a otáčí loď proti větru. Křičí „Vidíš, že to funguje!" Trochu jsem znejistěl. Že bychom opravdu kormidelní list neztratili? Přiznám se, že bych byl radši. Pozorně se zadívám na Míru a vidím, že loď se sice otáčí, hnána pod plným plynem, ale obráceným směrem, nežli kormidluje. Volám na něj, ať ubere plyn, aby nepřehřál motor, trochu mu to vysvětlím a pak jdu pomoci s výrobou nouzového kormidelního listu. Pevně přivazujeme lávku na jeden konec spinakrového pně. Protahujeme lano okem spinakrového pně a po jeho našponování a zavázání máme lávku na pni zafixovanou tak, aby se neprotáčela.

Před zavěšením nouzového kormidla se znovu ujišťuji, že lávka je opravdu pevně přivázána. Podsouváme nouzové kormidlo pod levou částí záďového koše a já z lana vyrábím kormidelní závěs a přivazuji peň ke koši. Kormidlo je připraveno a snad i Míra už věří, že je to v současnosti jediné kormidlo, které máme. Chápu se nouzového kormidla a pokouším se loď řídit. Moc to nejde. Volám na Míru, ať dá menší plyn a snažím se řídit loď vpřed bokem k větru. Loď se pohybuje směrem, kterým chci, i když samozřejmě s mnoha výhradami. Vítr s námi stále zmítá, ale my máme jakžtakž loď pod kontrolou. Musíme se dostat do závětří výběžku Suhi Rat a tam hodit kotvu. Když budeme mít štěstí, kotva vydrží a získáme tak čas zavolat o pomoc. Pomalu se přibližujeme k výběžku ostrova. Stojím v kokpitu na lavici, svírám spinakrový peň a snažím se řídit loď. Každý poryv se mnou smýkne a já si připadám jako na KON TIKI. Je na mne asi veselý pohled a tak volám na Milana, ať vezme foťák a vyfotí to. Důležité je dokumentovat. Pokud se nám podaří loď zachránit, začne druhé kolo boje a to dokázat charterové společnosti, že jsem jim loď nezničil, ale naopak zachránil při mnou nezaviněné technické závadě a že tudíž mají být vděční oni mně za záchranu lodi a ne být naštvaní za to, že jsem jim loď poničil. A přitom se mi fotografie hodí.

Trasa plavby s nouzovým kormidlem, Kornati-Provarsa

Dostáváme se za výběžek Suhi Rat a Tomáš je již připravený u kotevního vrátku. Pomalu připlouváme k závětrnému břehu. Hluboce ponořeným nouzovým kormidlem se snažím držet loď proti větru a Jirka citlivou manipulací s plynem přibližuje loď ke břehu. Na hloubce 8 m hážeme kotvu, necháme se snášet větrem a vypouštíme všechen řetěz (asi 50 m). Snad bude kotva držet. I v závětří za výběžkem ostrova padají silné poryvy a řetěz je jako struna. Máme chvíli čas, než uvidíme, zda držíme či nikoliv. Jirka si nasazuje plavecké brýle a dívá se pod vodu do místa, kde bylo kormidlo. Vyndává mokrou hlavu a volá, že je tam pouze kousek nerezové hřídele – osy kormidelního listu. Já beru telefon a volám do charterové společnosti, aby sedli do nějakého motoráku a koukali nás jet zachránit. Když jsem se dovolal šéfovi firmy, chvíli trvalo, než pochopil, o co jde. Stále nevěřil, že jsme ztratili kormidelní list.

Rozmluva probíhala asi takto. „Ulomili jsme kormidelní list.“ – „A jak jste ho ulomili?“ – „Při plavbě proti větru v tomto Jugu prostě upadl.“ – „A kde jste teď?“ – „Na kotvě u Velke Provarsy.“ – „A jak jste se tam dostali?“ – „Dopluli jsme tam s nouzovým kormidelním listem.“ – „A kde jste vzali nouzové kormidlo?“ – „Vyrobili jsme ho ze spinakrového pně a z lávky.“ – „A jak jste ho vyrobili….?“. Asi někde v této fázi hovoru bylo již zcela evidentní, že kotva nedrží a že splouváme a blížíme se k návětrnému břehu. Řekl jsem šéfovi, že kotva nedrží, že zavolám později, a hovor jsem rychle ukončil. Míra si mezitím stoupnul k nouzové píně a mohutnými záběry otáčí loď proti větru. Jirka ovládá plyn a Tomáš s Milanem vytahují kotvu. Posádka se chová skvěle. Přemýšlím, co dál. Kotva nás neudrží a pokud se místo kotvy přivážeme na břeh dlouhým lanem, tak v případě otočení větru budeme na břehu i s lodí.

Asi 500 m daleko je molo, kde jsme vysadili Janu s Pepou. Napadá mě, že pokud se nám podaří přistát tam, bude loď zachráněna a my v bezpečí. Nečeká nás ale jednoduchý manévr. Vítr naši loď potlačí směrem na molo a my nejsme schopni žádného rychlého manévru. Volám na kluky, že poplujeme k molu. Souhlasí a Míra říká, že si to taky myslel.

Pomalu se blížíme směrem k molu. Vytahuji rezervní čtyřramennou rozkládací kotvu a na asi 10metrovém laně ji přivazuji na hlavní pluhovou kotvu. Posádka připravuje fendry a vyvazovací lana na levobok. Jsou to činnosti, které tento týden dělali mnohokrát a probíhají automaticky. Manévrujeme proti větru a asi 40 m nad molem na hloubce cca 6 m spouštíme nejprve rezervní kotvu a za ní hážeme hlavní kotvu. Tomáš ovládá kotevní vrátek a já jdu k nouzovému kormidlu. Střídám Míru, který se svléká, protože bude muset skočit s dlouhým lanem do moře a doplavat k molu, neboť se nám asi nepodaří dostat tak blízko, abychom lano na molo dohodili. Když jsme 15 metrů od mola, Mírovi dochází trpělivost, skáče do moře a plave s lanem k molu. Podává lano Pepovi (člen posádky, kterého jsme zde asi před hodinou vysadili před vyplutím na moře), ten ho váže kolem pacholete a začíná přitahovat příď k molu. Jirka se pomocí motoru pokouší ulehčit napnutému lanu, já nechám teď již zbytečného zmítání kormidlem a jdu pomoci Milanovi s lanem. Už máme vyhráno. Tomáš popouští kotvu, my hážeme druhé lano ze zádi a přitahujeme se bokem k molu. U mola je silné vlnobití a tak napínáme kotevní řetěz a odtahujeme příď od mola. Voda hnaná větrem podél mola tak odtlačuje bok lodi od mola a loď stojí asi ve vzdálenosti 0,5 m od mola. Instalujeme springová lana a vypínáme motor. Nouzovou situaci posádka zvládla velmi dobře.

Kormidlo Provarsa III

Děkuji posádce a volám do charterové společnosti. Rozmluva pokračuje. Opět vysvětluji, co se stalo a pak šéfa společnosti uklidňuji a říkám mu, že jsme už v bezpečí přistáli. Nevěřícně se mě ptá, jak to, že jsme bez kormidla přistáli? Vysvětluji mu, že jsme si vyrobili nouzové kormidlo a pomocí něj jsme přistáli. Ujišťuje se, zda místo kormidla máme opravdu jenom „inox“- nerezový zbytek osy kormidla a nechápavě se ptá, jak jsme si vyrobili nouzové kormidlo. Vysvětluji mu, že jsme ho vytvořili ze spinakrového pně a z dřevěné lávky. Překvapeně se ptá, jak jsme to udělali. Sděluji mu, že jsme lávku přivázali na spinakrový peň, to celé jsme přivázali na zadní koš a pomocí motoru jsme přistáli. Zdá se, že tomu moc nerozumí, ale chápe, že jsme v bezpečí. Celá rozmluva probíhala anglicky v ne příliš používaných výrazech a s velmi mizerným signálem. Ani se nedivím, že mi moc nerozuměl. Opět ho ujišťuji, že jsme my i loď v pořádku a že stačí, když pro nás pošle jinou loď, která nás odtáhne do mariny, až zítra. Navíc se už setmělo, vítr neslábne a plavba sem v tomto počasí by byla velmi nebezpečná. Šéf souhlasí a slibuje pomocnou loď na zítřek. Noc proběhla v klidu. Jugo sice nezesláblo a vlny jdoucí na molo jsou taky pěkné, ale naše vyvázání je bezpečné a tak jsem při nočních kontrolách ani nic neopravoval a neměnil.

Večer mi zavolal kamarád Vlasta ze své lodi, který byl asi 12 NM od nás na IŽI a chtěl nám okamžitě připlout na pomoc. Dalo mi dost práce ho přesvědčit o tom, že jsme v bezpečí a že plavba za tmy v tomto počasí by pro něj byla opravdu hodně nebezpečná. Domluvili jsme se, že připluje ráno a odveze moji posádku do mariny, protože v sobotu měl tento kurz končit. Ráno vítr foukal s neztenčenou silou a šéf charterové společnosti mi volal, že v tomto počasí k nám nemůžou plout. Požádal jsem ho, ať se postará o moji další posádku, která v sobotu měla mít nalodění, a čekal jsem, až přijede kamarád Vlasta se svou lodí. Připlul asi ve 2 hod odpoledne a vzdálenost 12 NM proti větru plul 4 hod. Bylo jasné, že v tomto větru a vlnách nás nemůže bezpečně táhnout do maríny a tak si alespoň naložil moji posádku a odplul s nimi.

Osaměl jsem na lodi a rozhodl jsem se, že připravím kormidlo tak, aby jeho avizovaná výměna za nové proběhla velmi rychle. Loď byla dobře vybavená nářadím a tak jsem vše potřebné brzy povolil. Mám dost času a tak podrobuji důkladné prohlídce celou loď. S hrůzou zjišťuji, že ani jediný vant a stěh nemá zajištěné napínáky. Babystag (přední krátký stěh) drží asi na třech závitech a téměř jistě by upadl při další plavbě na plachty a s ním by asi upadl celý stěžeň. Hle, štěstí v neštěstí! Kdyby nám neupadlo kormidlo, tak by nám upadl stěžeň. A v tom případě by škoda byla mnohem větší. Všechny napínáky jsou schovány pod plastovými kryty, které brání tomu, aby se o ně neodírala lana. A brání také tomu, aby na ně bylo vidět. Moje chyba však je, že jsem si to před plavbou nezkontroloval. Obzvláště u zcela nové lodi jako tato. Během dne mi ještě několikrát volá šéf charterové společnosti, ujišťuje se, že je vše v pořádku, a sděluje mi, že má náhradní kormidelní list, a nechá mi ho přivézt a vyměnit na místě. Bude to ideální řešení, které mne připraví o nejméně času. Večer si sedám k počítači a sepisuji první část „Zlomeného kormidla“.

V neděli ráno mne budí nějaké zvuky u lodi, vstávám a jdu se podívat, co se děje. V noci přestalo foukat a tak na druhé straně mola právě přistála loď s mechaniky. Hned se dávají do práce. Jeden povoluje starou osu kormidla, potápěč se obléká a potápí se pod záď. Stará osa je za chvíli venku a další dva nesou nové kormidlo. Přivazují ho na lano a spouštějí do vody. Ve vodě se kormidelního listu chápe potápěč a nasouvá jej do kluzného ložiska ve dnu a prostrkává osu kormidla až do kokpitu, kde je okamžitě kormidlo uchyceno. Celá výměna trvala asi hodinu. Neuvěřitelné pracovní vypětí na chorvatské poměry a ještě k tomu v neděli. Potom jsem společně s mechaniky loď krátce projel a vyzkoušel. Kormidlo funguje perfektně. Vyjmenovávám pár závad, které chci opravit, především nezajištěné napínáky, a loučím se s nimi.

Volám Vlastovi, který ke mně pluje s novou posádkou, a ten mi říká, že je u Žutu. Domlouvám se s ním, že mu popluji naproti. Odvazuji loď, proplouvám Velkou Provarsou, vytahuji plachty a ve slabém severovýchodním větru se pěkně rozjíždím. Už vidím Vlastovu „MISSISSIPIAN“ a pluji směrem k nim. Stahuji plachty a přirážím bokem. Moje posádka se od Vlasty přesouvá ke mně, loučíme se a vyplouváme dohnat zameškaný čas. Přistávání, odplouvání, kotvení, odkotvování, stahování a vytahování plachet a to vše pořád kolem dokola. Večer už má posádka dost a vracíme se do mariny. Její věci jsou na lodi, kterou zatím dostala jako náhradní ubytování. Ještě tam jednu noc přespí a ráno se už opravdu nalodí ke mně.

Ráno po probuzení vycházím na palubu a na molu vidím stát šéfa společnosti. Pokud tam čekal, až se vzbudím, tak už tu může stát dost dlouho. Jdu k němu, on mi podává ruku a děkuje za záchranu lodi. Oddechl jsem si, že se mi to nepokouší hodit na krk jako moji vinu. Ptám se ho, zda-li osa nového kormidelního listu je z jednoho kusu a ne jako ten předchozí, který byl svařen ze dvou kusů. Říká mi, že v loděnici vyrábějící tyto lodě ho o tom ujistili. Věřím mu, nemám však přílišnou důvěru ve slova loděnice. Když už jednou přišli na takový super zlepšovák, jakým je osa kormidelního listu svařená ze dvou kusů, proč by od něj tak rychle upustili? Domlouvám se se šéfem, že o nějakých kompenzacích pro mne se domluvíme po mém návratu z další plavby. Ještě si nechám uklidit loď a po poledni vyplouváme.

Posádce jde vše velmi dobře a tak v úterý souhlasím s tím, že se podíváme do Itálie. Odbavujeme se na celnici a vyplouváme na otevřené moře. Fouká slabé Jugo S 3 Bf a plavba příjemně probíhá. Během noci se musíme vyhnout několika flotilám rybářských lodí a posádka má příležitost si procvičit světla lodí. Rybáři je mají velmi složitá. Míjíme také plynové vrtné plošiny asi 15 NM od Italského pobřeží a dopoledne se blížíme k přístavu Gulianova. Leje jako z konve, viditelnost tak 3 NM a Jugo trochu sílí. Přistáváme v malé marině za toho největšího slejváku a děda, který obsluhuje marinu, je již připraven na molu a pomáhá nám s přistáním. V Chorvatsku se mi snad nikdy nestalo, aby obsluha mariny fungovala v takovéto průtrži mračen. Přistáváme levobokem na molo a chceme si zapojit elektřinu. Na el. stojanech je však jiná zásuvka, nežli na našem prodlužováku. Říkáme to dědovi z mariny, ten jde ke své lodi, odpojuje ji, bere redukci a přináší nám ji. Zapojujeme elektřinu a ptáme se dědy, kde je nějaká hospoda, kde se můžeme najíst. Osobně nás dovedl do jedné na kraji přístavu. Z chudé nabídky si dáváme boloňské špagety, pivo a capuccino a vracíme se zpátky na loď. Zaplatit marinu se mi nepodařilo, neboť děda nám řekl, že 2 hod. stání jsou zdarma. To, že jsme tam 4 hod. mu vůbec nevadilo. Jugo mezitím zesílilo asi na 6 Bf a tak připravujeme na hl. plachtě 2. ref.

Uklízíme loď a kolem 3. hod. odpolední se loučíme s přístavním dědou a odrážíme od mola. Hlavní plachtu na 2. refu a na 50 % zarolovanou genu taháme už v přístavním bazénu a vyplouváme na moře. Na mělčinách před přístavem se zvedají velké vlny a pořádně to s námi houpe. Za chvíli již vidím boloňské špagety běhat po palubě, jak je někdo z posádky neudržel za zuby. Plujeme asi 4 NM na předoboční vítr až k velkému poli rybářských sítí. U sítí přitahujeme plachty a křižujeme podél nich proti větru. Loď je teď trochu přeplachtěná, ale 3. ref na hlavní plachtě není a další zmenšení kosatky by nás příliš zpomalilo. Tak držíme loď hodně nakloněnou a ta je v silných poryvech neudržitelná. Chvíli to ještě vydržíme a pak už vystoupáme na horní hranici sítí, povolíme plachty a lodi se uleví. Pozvolna se blížíme ke konci sítí, když náhle cítím ránu, a loď dělá sama obrat proti větru. Hned je mi jasné, co se stalo.

Kormidlování s nouzovým kormidlem v Itálii

Jsme bez kormidla. Po pěti dnech opět nemám kormidlo a nacházíme se asi 4 NM od přístavu. Plachty dolů, motor nahodit, spinakrový peň a lávku oddělat a rezervní kormidelní list vyrobit. Posádka to zná z podrobné instruktáže, kterou jsem jí po zkušenostech z minulé plavby dal a tak bezchybně funguje. Moře nás unáší podél sítí a akutní nebezpečí nehrozí. Instalujeme rezervní kormidelní list a nechávám kluky kormidlovat. Jedeme na malý plyn na motor, ale loď jde řídit jen velmi obtížně. Velké vlny si s ní dělají, co chtějí a náhradní kormidlo, zdá se, nestačí. Před pár dny jsme sice měli silnější vítr, zato výrazně menší vlny. Beru si konec pně do ruky a zkouším to sám. Je to opravdu velmi velmi obtížné. Každá vlna, která přichází, se snaží stočit loď bokem k vlně a musím s ní hodně bojovat. Občas mi musí pomoci posádka a bojujeme s kormidlem ve třech lidech. Díky citlivé práci s plynem a kvedlání nouzovým kormidlem se nám nakonec daří odplout zpět do přístavu a dokonce přistát bez jakéhokoliv škrábance. Přistávání zvládáme hlavně díky účinné pomoci přístavního dědy a jeho kamarádů. Je středa kolem 17. hod. a téměř přesně touto dobou jsem před pěti dny přišel o kormidlo poprvé.

V loděnici kecali a dali mi stejný zmetek, jaký jsem měl předtím. Dopustili se trestuhodné chyby, když osu kormidelního listu svařili z více kusů, místo aby ji vyrobili z jednoho kusu hřídele, jak předepisuje technologický postup. Při plavbě ostře proti větru je u přeplachtěné lodi většina síly v plachtách přenášena na kormidelní list a osa kormidelního listu je extrémně namáhaná v krutu. A ve svarech musí hřídel prasknout. A tak taky praskla.

Loď s nouzovým kormidlem

Z přístavu jsem opět zavolal šéfovi společnosti. Jakmile mne uslyšel, hned se ptal, kde jsme, jako by něco tušil. Ve zkratce jsem mu to popsal a uklidnil jsem ho. Vysvětlil mi, že po našem odplutí volal do továrny, která lodě vyrábí a tam zatloukali a tvrdili, že u nich je vše v pořádku. Poté zavolal konstruktérovi lodi a když mu řekl, že osa kormidelního listu je svařena ze třech kusů, tak konstruktér řekl, že to je kriminální nedbalost a proti technologickému postupu. Potom zavolal do továrny konstruktér a pak už to šlo rychle. Vedoucí výroby lodí skončil, na jeho místo nastoupil jiný, všechny lodě ten rok vyrobené šly z vody a u všech se kormidelní list vyměnil. Se šéfem společnosti jsem se domluvil na kompenzacích pro sebe i pro posádku a získal jsem mezi chorvatskými techniky pověst „nejlepšího kapitána na Jadranu“. Na tomto typu lodě jsem od této příhody naplul dalších několik tisíc mílí a už se žádná podobná příhoda neopakovala.

My jsme si na kormidelní list museli počkat až do soboty, kdy nám ho dva technici přivezli trajektem, a v sobotu odpoledne jsme vypluli zpět do Chorvatska. Dobu strávenou čekáním na nové kormidlo jsme strávili výukou teorie a seznamováním se s domorodci, rybáři a místními nočními podniky.

Při stání v Itálii jsme během čekání na opraváře měli dost času na experimenty a tak jsme se pokusili zkonstruovat kormidlo, které by fungovalo efektivněji a dalo by se s ním i couvat. Na těchto obrázcích je vidět, jak jsme to udělali. Fungovalo to velmi dobře na klidné hladině přístavního bazénu a při couvání. Na moři byla naše předchozí nouzová páka efektivnější.

Řešení problému

Z učebnic jachtingu vím, co dělat v takovéto situaci, ale musím kriticky říci, že většina rad uváděných pro tuto situaci je zcela neúčinná. Starší lodě s dlouhým kýlem měly velmi dobrou směrovou stabilitu a při nouzovém kormidlování šlo vždy především o to, dokázat s nimi zatočit a vychýlit je ze směru, který drží. Moderní lodě s hlubokým a úzkým kýlem a kormidlem mají velmi malou směrovou stabilitu. Znamená to, že špatně drží směr, ale velmi dobře se s nimi manévruje. Jakmile dojde k ulomení kormidelního listu, loď je okamžitě neovladatelná, protože plocha kormidelního listu je jen o málo menší, nežli plocha kýlu a když o tuto plochu laterálu přijdete, loď již nemá téměř žádnou směrovou stabilitu a okamžitě se otočí tam, kam ji vítr nebo vlny tlačí. Nějaké zatáčení pomocí kýblů vysunutých do boku je opravdu čistě jen hypotetické. Jedinou možností je vytvořit co největší pádlo, to zanořit za záď a pak se pokoušet na co možná největší páce udržet loď v nějakém směru. Zkoušeli jsme to i při plavbě na malou kosatku, ale to vůbec nešlo udržet. Síla v plachtě byla příliš velká a loď byla neovladatelná. U moderní lodě s upadlým kormidelním listem jde tedy především o to, dokázat udržet loď v přímém směru.

Poučení

V případě, že vyplouváte na zcela nové lodi, na které před Vámi ještě nikdo neplul, věnujte jejímu převzetí maximální pozornost a zkontrolujte opravdu vše, včetně zajištění napínáků vantů a stěhů. A buďte připravení, že přes veškerou obezřetnost se Vám téměř jistě něco pokazí, obzvláště, když loď vystavíte horším podmínkám, nežli je plavba na motor za bezvětří. A nejste-li zkušení jachtaři, přenechte tuto první plavbu někomu jinému.

Autor: Zindulka Jiří

 

 

Sledujte nás