Combined ShapeSlice 1Slice 1Fill 9icon-phone

Jabuka 2015

Jak probíhal dramatický závod mezi dvěma Volvo Open loděmi, si můžete přečíst v tomto článku.

Jak probíhal dramatický závod mezi dvěma Volvo Open loděmi, si můžete přečíst v tomto článku.

Přestože se snažíme vyhrát regatu JABUKA již po šesté, není to v žádném případě opakování téhož. Každý rok je to originál. V roce 2014 jsme v konkurenci 96 lodí vyhráli na závodní maxi jachtě FARR 80 ROSS I a tak by se mohlo zdát, že se již nemáme kam posunout. Vždy je ale možnost, posunout se dál a tak jsme si pro ročník 2015 vybrali závodní maxi jachtu Volvo Open 70 E1 (ERICSSON 1). Tato loď se zúčastnila v roce 2005-2006 závodu Vendee Globe kolem světa. Nebylo jednoduché si ji pronajmout, ale díky našim chorvatským přátelům se to podařilo.

Loni poprvé jsme pluli bez našich osvědčených bratrů Kršanacových, kteří v té době vyplouvali na závody ARC přes Atlantik. Jelikož loď byla velmi drahá, tak účast v regatě vyšla na hodně vysokou částku 1800 EUR/osobu. A to je za jednodenní závod a 3 dny tréninku opravdu dost. Na druhou stranu to bylo poprvé v historii českého jachtingu, kdy se česká a slovenská posádka zúčastnila regaty na takovéto lodi. A to za to stojí přeci!

Na regatu se přihlásilo násobně více lidí, nežli se na loď vejde a tak jsme museli mnoho zájemců odmítnout. Většinu posádky tvořili osvědčení jachtaři s předchozích ročníků a pár nových tváří. Na palubě se nás výsledně sešlo 20, z toho byly v profi části 4 Chorvati a jeden Slovinec a v amatérské části 13 Čechů a 2 Slováci. Na lodi jsme se všichni sešli ve středu v 10 hod. dopoledne ve Vodici ve starém přístavu. Naše loď byla jednoznačně identifikovatelná a v žádném případě jsme si ji nemohli splést se žádnou jinou.

Posádka chystala loď a já jsem se seznámil s kapitánem Davorem a jeho týmem. Na moři nefoukalo a tak jsme se domluvili, že si dáme kávu v kavárně na nábřeží a počkáme si na vítr. V kavárně byla vystavená putovní trofej, kterou vítěz dostane. My jsme ji vyhráli v loňském roce a Lukáš z posádky se domníval, že je naše a že jsem ji sem přinesl já. A tak, když jsme šli trénovat, vzal trofej a dal ji do auta, aby ji nikdo nesebral. Tím ale vypukla ve Vodici panika. Organizátoři regaty se lekli, že trofej někdo zcizil a že ji na vyhlášení nebudou mít. Nastalo hysterické hledání trofeje. Na kamerovém záznamu byli identifikovaní viníci, ale nikdo nevěděl, kde je hledat. My jsme se mezitím nalodili a začali trénovat. Trénink ale otevřeně řečeno za moc nestál. Neustále jsem musel připomínat Davorovi, že nám musí vysvětlovat, co máme dělat. Že před každým obratem musí zahlásit, co se bude dělat a kdo co bude dělat. Neustále měl snahu dělat vše pouze se svými lidmi, to ale nebylo při regatě možné, protože to nemohli zvládnout. A my jsme přijeli zvítězit a tomu podřídit vše. Z předchozích ročníků jsme byli zvyklí na jasně strukturovaný trénink, kde každý dostal přidělený svůj úkol, který si musel splnit a za který byl odpovědný.

Vozík otěže hlavní plachty a vinšna otěže hlavní plachty. Hlavní plachta má 190 m2 a síly v otěži jsou gigantické Vozík otěže hlavní plachty a vinšna otěže hlavní plachty. Hlavní plachta má 190 m2 a síly v otěži jsou gigantické

Trénink na E1 byl v duchu, že když chcete trénovat, tak s Vámi tedy budeme trénovat, ale podle nás to nemá moc význam. A to se nám vůbec nelíbilo. Loď byla úžasná a i přes nevalný trénink se nám s ní dařilo seznamovat. Nacvičovali jsme obraty proti větru i po větru, tahali jsme geny a genakry a užívali jsme si rychlost, kterou loď dokázala vyvinout. Do přístavu jsme se vrátili až za soumraku nadšení z lodi a lehce zklamaní z posádky. Kapitán Davor evidentně věděl, co dělá, nedokázal ale práci rozdělit dál a celá posádka byla vázaná na jeho povely a vysvětlování. Neprobíhala tam to souhra beze slov, na kterou jsme byli zvyklí. Nicméně jsme si den užili a já jsem pochopil, že musím trénink vzít více do vlastních rukou.

Kýl vyklopený do návětří. Kýl je možné vyklopit na jednu stranu až 38 stupňů a je to opravdu nezvyklý pohled na kýl kousek pod nohama Kýl vyklopený do návětří. Kýl je možné vyklopit na jednu stranu až 38 stupňů a je to opravdu nezvyklý pohled na kýl kousek pod nohama

Druhý den dopoledne bylo opět skoro bezvětří a tak jsme připravovali loď a na moře jsme vypluli až kolem poledne. Vytáhli jsme drifter a zjistili jsme, jak je tato 400 m² velká plachta úžasná. Na předoboční vítr to na něj neskutečně jelo. Na vítr o síle 7 kn jsme pluli téměř 12 kn a to už je slušná rychlost. Po drifteru následovaly genakry, ale žádný nám neučaroval tak, jako driftr. Do přístavu jsme opět dorazili se soumrakem a já jsem si říkal, že naše profi posádka opravdu nechce nebo neumí vysvětlovat, jak se co dělá. Celý trénink byl dost chaotický… 

V pátek ráno jsme se přihlásili do regaty a opět jsme nedostali startovní číslo. Prý si naši loď nemají rozhodčí s kým splést. Po přihlášení jsme vypluli na poslední trénink. Snažil jsem se tomu dát řád a trpělivě jsem vysvětloval naší profi posádce, že pokud chceme být úspěšní, tak musíme postupovat systematicky a přidělovat všem jednoduché úkoly, které každý zvládne. Tento poslední tréninkový den to konečně nabralo jakous takous formu. Cvičili jsme, jak vypadá plavba s driftrem, genou 2 a se staysailem. Poprvé jsem viděl tolik vytažených plachet najednou. Měli jsme tam 750 m² a to už je pořádná plocha. Potom příprava lodi, trénink a odpoledne odpočinek. Na poradě kapitánů jsme se dozvěděli čas startu, který byl stanovený v noci na 11:13 dne 13.11.2015.

Právě jsme po kratším match race dostali před našeho největšího soupeře Volvo Open 60 Veliki Vrhnik a vedeme Právě jsme po kratším match race dostali před našeho největšího soupeře Volvo Open 60 Veliki Vrhnik a vedeme

Na 20 hodinu jsme se sešli v naší oblíbené restauraci na večeři, ale již za půl hodiny bylo jasné, že tato večeře nevyjde. Museli jsme vyplout ve 21:30 a příprava večeře probíhala chorvatským tempem. Říkal jsem majiteli, že musíme ve 21.30 odejít a on asi zrychlil, ale málo. Před půl desátou jsme se zvednuli a odešli na loď. Sebou jsme si nesli krabičky, kde byla část večeře, která již byla hotová. A těsně pře vyplutím přijel vystresovaný majitel restaurace na kole a přivezl nám zbytek večeře v krabičkách. V noci jsem pak rozdával krabičky posádce a každý si snědl, co dostal. Krabičky s masem kolovaly po přední palubě a rukama jsme si k tomu nabírali salát a brambory. Super servírovací prostředí. 

Start v noci před Vodicí nebyl ani extra dobrý, ani špatný. Díky naší rychlosti se nám podařilo prokličkovat hustým startovním polem a získat trochu místa kolem. Hodně lodí bylo před námi a během plavby na první točný bod nás dost lodí předjelo při plavbě podél ostrovů. Po otočení Komorice zamířily tři rychlé lodě, včetně našeho největšího soupeře na lodi Volvo Open 60 Veliki Vrhnik, hodně na jih. My jsme se drželi nejkratší spojnice a ukázalo se, že plavba na jih byla dobrý nápad, protože Veliki Vrhnik točil Jabuku s náskokem 6 NM a další dvě lodě v těsném závěsu za ním. Nám nahrávalo, že vítr měl sílit a tak by mohla rozhodnout naše vyšší rychlost. Ale ztráta byla hodně velká. Naše noční výměny plachet probíhaly chaoticky, nebyly dobře koordinované a trvalo nám to. Ukázala se nedostatečná příprava a neschopnost profi posádky nás systematicky naučit, co bylo nutné. Byl jsem hodně rozčilený a po dohodě s kapitánem jsem si již sám zkoordinoval činnosti, aby to lépe fungovalo. Ještě při otočce Jabuky se nám nepovedl obrat a při stahování genakru jsme ho trochu roztrhli.

Nebyli jsme spokojení s naším výkonem, ale stále jsme věřili ve vítězství. Vydali jsme se pronásledovat Veliki Vrhnik, který zamířil hodně k pobřeží. Předpověď ale předpokládala, že silnější vítr přijde z moře a tak jsme udělali obrat a opět jsme se drželi nejkratší cesty na cíl. Naše obraty se s příchodem světla zrychlily a i výměny plachet byly bez problémů. Ukázalo se, že plavba nejkratším směrem byla tentokrát dobrý nápad, protože u posledního průjezdného bodu Blitvenice jsme se s naším soupeřem opět setkali. Byli jsme kousek před ním a tak naše šance na vítězství byly velmi velké.

Nad ránem se blížíme k Jabuce. Kdo nemá, co dělat pospává, moc nefouká. Nálada není moc skvělá, protože před námi jsou 3 lodě Nad ránem se blížíme k Jabuce. Kdo nemá, co dělat pospává, moc nefouká. Nálada není moc skvělá, protože před námi jsou 3 lodě

Blitvenici ale Veliki Vrhnik minul před námi, protože lépe udělal poslední obrat. Za Blitvenicí jsme vytáhnuli veliký drifter a pluli jsme o trochu rychleji, nežli Veliki Vrhnik s genou 1. Vsadili jsme vše na to, že i s driftrem se nám podaří nastoupat natolik, abychom mohli točit Žirje bez dalšího obratu. A velmi těsně se nám to podařilo a dostali jsme se těsně za našeho soupeře. Bylo to pekelně napínavé, adrenalin z nás přímo cákal. Náš kapitán Davor začal ostřit nad Veliki Vrhnik, zrychlili jsme a kapitán soupeře udělal tu chybu, že nás tam pustil. Dostali jsme se před Veliki Vrhnik a trochu jsme odpadnuli. Davor vypadal, že se konečně probudil. Jeho povely měly logiku a byly jasné. Vydal povel k vytažení staysailu. To proběhlo bleskurychle a ukázalo se, že více plachet neznamená vždy nutně větší rychlost.

Veliki Vrhnik se dostal na naši úroveň a snažil se nás předjet v návětří. Vyostřili jsme a zrychlili. Staysail šel dolů a Davor zavelel Genakr 2 nahoru. Opět to proběhnulo bleskurychle. Vše nám pod tlakem šlo perfektně. Trimovali jsme genakr a začali jsme se vzdalovat soupeři. Byly to riskantní manévry, když jsme byli v těsném vedení, ale přinesly své ovoce. Davor to nazval uměním vítězů. Já bych to nazval konečně správným rozhodnutím a závoděním tak, jak má být. Pozorně jsme sledovali vzdalující se loď a trochu jsme se uklidnili. Ještě nic nebylo vyhráno, ale náš náskok se zvětšoval. Soupeř nejevil žádnou snahu dát genakr, sázel na jistotu a na to, že se nám něco nepovede. Doufali jsme, že se nám podaří dojet až do cíle s genakrem, i když to nebylo moc pravděpodobné. A taky to nevyšlo a kousek před Vodicí jsme shodili genakr 2 a vytáhli genu 1, se kterou jsme protnuli cílovou čáru 4 minuty před Velikim Vrhnikem.

Teď to z nás spadlo a uvědomili jsme si naplno, že jsme jako první posádka v historii českého jachtingu závodili na lodi Volvo Open 70 a ještě k tomu jsme zvítězili. Opravdu nádherný pocit. Všech 20 lidí na palubě bylo zcela plných tímto zážitkem.

Část vítězné posádky Jabuka 2015 Část vítězné posádky Jabuka 2015

Zaujala Vás Jabuka 2015? Chcete zažít taky adrenalin spojený s touto úžasnou regatou? Máte možnost obsadit poslední místa na lodi.

Chci se přihlásit na Jabuku

Sledujte nás