Combined ShapeSlice 1Slice 1icon-phone

Plavba na Liparech

Plavba na Liparských ostrovech je vždy dobrodružstvím. Letos v květnu jsme tam měli 4 lodě najednou a vyprávění jedné posádky nás tak zaujalo, že se o něj s Vámi musíme podělit. Udělejte si čaj, pohodlně se usaďte a můžete se pustit do čtení.

Plavba na Liparských ostrovech je vždy dobrodružstvím. Letos v květnu jsme tam měli 4 lodě najednou a vyprávění jedné posádky nás tak zaujalo, že se o něj s Vámi musíme podělit. Udělejte si čaj, pohodlně se usaďte a můžete se pustit do čtení.

Naše plavba po Liparských ostrovech

Termín:  29. 4. - 7. 5. 2016
Loď: Hanse 531, Jarami
Upluto: 400 NM

 

Pátek 29. 4. 2016

Měla to být flotilová plavba. Posádky ostatních lodí jsme však viděli poprvé a naposledy v přístavu v Salernu. Nutno dodat, že nám to nikomu vůbec nevadilo, zvlášť když jsme se sešli taková partička, 7 bačů a 2 ženy (pochopíte později). Od našeho setkání v Praze až do konce plavby se nás držela dobrá nálada. Začalo to už na letišti, kapitán Hombre vítal svojí posádku s plackou v ruce a takto s ní prošel přes všechny odbavovací procedury až do letadla. Letěli jsme přímo do Neapole, odkud nás předem objednaný vůz odvezl za 100 EUR do 56 km vzdáleného Salerna. S řidičem jsme se domluvili, že nás za 10 EUR odveze do supermarketu na nákup. Nakonec chtěl 20 EUR a vezl nás snad přes půl města, abychom skončili v supermarketu, který nás nejdřív moc nenadchl, ale i tak zde měli parádní výběr sýrů a uzenin.

Řidič byl evidentně zděšen, když viděl naše narvané koše, (museli jsme strategicky proplánovat, jak se vrátíme zpátky, aniž bychom zde museli cokoliv a kohokoliv nechat), a ještě víc se vyděsil poté, co jsme mu oznámili, že ho příští sobotu čekáme ve 4 hodiny ráno. To raději nerozuměl a volal majitele, (který také nakonec pro nás sám přijel). Když jsme se konečně po 2,5 hodinách vrátili k lodi, s velkou uzenou kýtou přes rameno, 30 l vína a 5 l Prosecca, loď ještě nebyla připravená. Kapitán vytřeštil oči, že tohle nesníme a ani nevypijeme, ale to se hluboce mýlil.

Salerno: čekání na lodě

Salerno: čekání na loď. Pečujeme o nakoupené zásoby – ta kýta se prý nesní…omyl.

Samotné předání lodi trvalo další 3 hodiny, neboť personál evidentně viděl tuto loď poprvé v životě. Nejde otevírat zadní zrcadlo (asi závada), servisák někam volá a pak se ukazuje, že se musí vytáhnout pojistka - kolík. Opravdu tu loď viděl poprvé, letos jim ji do charteru půjčil nový majitel. Ostatní lodě z naší flotily odpluly a my jsme je už nikdy neviděli. Po 18 hodině bylo konečně hotovo a my jsme okamžitě vyrazili na noční plavbu směr Lipari.

Moře bylo klidné a naše Jarami se za pravidelného zvuku motoru posouvala tmou s jasnou oblohou plnou hvězd. Okolo 23:00 hodiny se vyřítila velká loď a namířila na nás svoje reflektory. Posádka nás vyzvala k zastavení a předložení lodních dokumentů. Na lodi byl nápis Guardia di Finanza, tedy celní stráž. Zatímco kapitán s doklady přestoupil na jejich loď, čtyři statní celníci posouvali fendery tak, aby se lodě ve vlnách vzájemně nepoškodily. Naše obrovská Jarami, která byla spolehlivě největší v každém přístavu, se stěžněm převyšujícím ostatní o několik metrů, nadskakovala do výšky jak splašená kobyla. Tahle loď měla opravdu svojí hlavu. Zatímco jsme čekali na kapitána, bylo nám jasné, že něco není v pořádku. Trvalo to asi hodinu, když se konečně vrátil na loď a celníci zmizeli ve tmě. Šlo o nějaké chybějící razítko na dokladech, což byla chyba charterové společnosti, která za to, jak jsme se později dozvěděli, zaplatila pokutu 2 700 EUR. Nicméně celníci byli slušní, uznali, že to není naše vina a pouze nás požádali, abychom protokol poslali charterovce, což jsme hned druhý den ráno udělali.

Loď Guardia di Finanza - celní správa

Loď Guardia di Finanza, která nás kontrolovala první noc, jsme potkali ještě poslední den v Agropoli.

 

Sobota 30. 4 .2016

V pozdních odpoledních hodinách spatřujeme obrysy Stromboli. Výstup jsme ale odložili na jiný den, neboť bylo asi 18 hod. a posádka je po celonočních vachtách trochu unavená. V následujících dnech by počasí na výstup nemělo být vhodné, zato na jachting ano - vítr a déšť, takže se na Stromboli vrátíme až ve středu. Naší první zastávkou je ostrůvek Strombolicchio, kde větší část posádky postupně vyskáče z lodi a po strmých schodech vystoupá k majáku. Ostrov s plochou 0,35 ha je neobydlen, má výšku 49 m a v roce 1991 zde byla vyhlášena přírodní rezervace se vzácnými druhy rostlin a živočichů. Zajímavé místo. Noc se rozhodneme strávit na kotvě u ostrova Panarea. Začínají vtipy s bačou a Zdeněk Izer. Jeho kultovní rozhovor na salaši o životě tradičních pastevců aneb „sadni si, k…. drevený,“ nás pak provází po celou plavbu. Brzy je na lodi každý chlap bača. Ten kdo podniká je velkobačiar. Pokud ale někdo zavolá „Bača?!“, je přirozené, že volá kapitána, neboť na lodi máme kapitánské zkoušky asi všichni, ale kapitán je jen jeden.

Strombolicchio

Strombolicchio

Tak jeden z nejoblíbenějších, myslím, že by se dal dobře využít i v manažerské praxi:

„Bača, ja by som velmi sůrně potreboval požičat stokorunačku, nemožeš?“

„Vieš čo?“ „Keď ti požičam, budem nasratý, hej, keď ti nepožičiam, budeš nasratý ty – spravíme kompromis: choď do p.č.!“

 

Neděle 1. 5. 2016

Odpoledne připlouváme na ostrov Lipari. Z přístavu se vydáváme na prohlídku města, pevnosti a katedrály. Těšíme se na dobrou večeři v některé z místních restaurací, ale jsme zklamáni, když nám donesou rozmraženou pizzu ze supermarketu. To si tedy na lodi připravujeme jiné dobroty. Další místní speciality v téhle restauraci raději neriskujeme a vracíme se na loď. Zůstáváme na noc v marině. Sice zde není ani základní vybavení jako WC a sprchy, ale alespoň se Jarami moc nevrtí a nemusíme vstávat na noční vachty, takže se konečně pořádně vyspíme.

Čekání na ostatní členy posádky

Lipari – číhání na ostatní členy posádky a lákání do míst, kde cesta končí. Přišli všichni. Cesta dál ale nevede.

 

Pondělí 2. 5. 2016

Dopoledne se přiblížíme k ostrovu Vulcano. Necháváme Jarami na kotvě a vyrážíme na vrchol kráteru. Prý spící sopka… nahoře to vypadá spíš jako v pekle. Navíc se rapidně mění počasí, zvedá se silný vítr a vydatně prší. Neustále sledujeme Jarami, která je z kopce na dohled. Nahoře měníme své rozhodnutí obejít celý kráter dokola a prcháme zpátky. Musíme proběhnout fumaroly, kterými na povrch vystupují sirné páry, podle informací horké až 1000 °C. Připadám si, jako když běžím ohněm, dusím se a nohy se mi boří do vařící lávy. Skáču jako kamzík s obavami, abych se neopařila nebo neudusila a představuji si, že takhle to může vypadat ve velkém pekelném kotli, kde se hříšníci kají ze svých hříchů. Spustil se silný déšť, ale kameny kloužou tak, že se musíme dolů pohybovat velmi pomalu. Volíme s kapitánem příkrou stezku lávou mimo cestu, což je sice rychlejší, ale jsme tak špinaví, že opravdu vypadáme, jako bychom prošli peklem.

 

Vulcano - vrchol kráteru

Vulcano – na vrcholu

Vulcano - vrchol kráteru

Dole skáčeme do proslulého bahenního jezírka, kde se léčí různé nemoci. Nikdo tam není, neboť stále silně prší, ale i tak platíme vstupné 3 EUR. Strháváme ze sebe promočené a špinavé hadry a vrháme se do smrduté a slizké louže. Téměř okamžitě cítím silné pálení v očích. Po chvilce skoro nevidím a na radu ostatních se přesouvám umýt se do moře. Kapitán jde přede mnou a zatím co si vymývám oči mořskou vodou (moc to nefunguje) a třesu se zimou, kouká na loď a říká, že se mu to nelíbí, vítr sílí, že se raději vrátí na loď a přejede s ní do přístavu, kde nás naloží.Okamžitě vybíhá a zbytek znám spíše z vyprávění, neboť bolest v očích byla tak silná, že mne úplně paralyzovala. Část posádky okamžitě vyrazila na člunu pro Jarami, neboť hrozilo, že se utrhne z kotvy a vyrazí na volné moře. Jenže sotva vyjeli, přestal fungovat motor u člunu. Naštěstí posádka jiné lodi přispěchala na pomoc. 

Zatímco probíhalo odkotvení a převoz lodě, zbývající část posádky nemohla nic dělat a tak jsme zůstali namočení v té břečce, pršelo na nás, ale „voda“ byla alespoň trochu teplá. Byla nám hrozná zima, věci na břehu jsme měli promočené a mohli jsme jen čekat. Já jsem opravdu trpěla – byla mi taková zima, že jsem se třásla i v horkém prameni, natož vylézt ven, ale stále se zhoršující řezavá bolest v očích byla nesnesitelná. Konečně přišel pokyn, abychom běželi na druhou stranu k molu. Tam už čekala další část posádky, chlapi mne zahřívali a balili do promočených bund, naštěstí Jarami se rychle blížila. Okamžitě jsme přeskočili z mola na loď a vyrazili vpřed. Oči mi rozkapali nějakým roztokem, ale ostrá bolest se mi občas vracela ještě asi 2 dny. Počasí bylo divoké, foukal silný vítr a vlny se zvedly asi na 3 metry. Když se spustila průtrž mračen, ozvala se silná rána – prasklo lano u geny… Ten den byl opravdu náročný a tak jsme zamířili na noc do přístavu Salina. Celý večer se vyprávěly vtipy o bačovi:

Bača přijde nalitý po Silvestru, zavře se k ovcím, jednu si vybere, kouká na ní:

„Tak počůvaj, moja. Ako si to želáš?

A: Pomaličky, něžně, aj s bozkáním. Alebo

B: TVRDO, že se ti nohy podlomí?“

Ovce se otočí a „Bééé“

Nejlepší „vtip“ ale byl, když můj parťák na vachtě, velkobačiar Honza, který jel na člunu k Jarami, vyprávěl, jak posádce, která jim přispěchala na pomoc, dal jako poděkování nějaká piva a lahev. Zastříhala jsem ušima: „Jakou lahev?“ „No to Prosecco, co stálo tamhle!“ „To ale byla prázdná lahev, nic v ní nebylo, tu jsme vypili s Lenkou už v přístavu v Salernu!“

Odměna

Odměna…

 

Úterý 3. 5. 2016

Ráno se probouzíme v přístavu Salina. Protože mám s sebou turistickou mapu Liparských ostrovů zakoupenou již v Praze, navrhuji pěší výlet do asi 2 km vzdálené laguny. Procházka to byla příjemná, nicméně lagunu jsem si představovala trochu jinak. No nic, zvedáme plachty směr Stromboli. Noc trávíme na kotvě s nočními hlídkami.

Stromboli

Stromboli

 

Středa 4. 5. 2016

Počasí za nic nestojí, poprchává a nad sopkou Stromboli leží hustý tmavý mrak. Je jasné, že nahoře nebude vidět vůbec nic. I tak se vydáváme na výstup, zatímco kapitán již nehodlá loď opustit a zůstává na kotvě. Přiblíží loď k molu a my postupně vyskakujeme. Promokneme hned ve vesnici dole. To je tedy začátek. Jdeme ve 2. skupinách – říkáme si vrcholový tým 1 a vrcholový tým 2. Dorozumíváme se mezi sebou vysílačkami, včetně spojení s lodí. Někteří z týmu odpadávají cestou, hlásíme to kapitánovi, aby je mohl posbírat. Všechno bylo fajn, stoupali jsme nahoru a zpívali jsme si oblíbený bačův song „Keby ma j.b.o, nečudoval bych sa!“ Nahoře počasí pěkně přitvrdilo, lezli jsme po čtyřech a bylo vidět tak na 5 metrů. Když jsem zjistila, že jsem sama a nikoho nevidím a neslyším, docela jsem se lekla. Žádná cesta už tam nebyla, jen kameny a láva. Zjistila jsem, že jsem nebezpečně na strmém kraji a na krátkou chvilku se mne zmocnila panika. Brzy jsem však dohledala zbytek našeho vrcholového týmu 2. Statečně jsme někam vystoupali, ale nic jsme neviděli. 

Sestup ze Stromboli

Sestup ze Stromboli

Poté, co jsme sestoupali dolů, skočili jsme do lodi a vyrazili na 135 NM dlouhou noční plavbu zpátky na pevninu. Pořádně foukalo, vlny se zvedly a některým členům posádky se zvedly i žaludky. Nejhůř na tom byla evidentně Lenka, která v pravidelných intervalech „krmila rybičky“. Možná tím přilákala i hejno delfínů. Vyskakovali do výšky jako by si s námi chtěli hrát.

Nový model jachtařských brýlí

Nový model jachtařských brýlí měl v deštivém počasí úspěch

 

Čtvrtek 5. 5. 2016

Po dlouhé a divoké noční plavbě dorážíme v odpoledních hodinách do Salernského zálivu a navštěvujeme Agropoli. Procházíme si městečko, večeříme v příjemné hospůdce s překrásným výhledem na záliv a unaveni a zmoženi zážitky se vracíme na loď. Bača Robert ještě smaží kotel palačinek, které budou k snídani. Těším se na ně celou noc, je to totiž moje nejoblíbenější jídlo. Plánujeme si budíček v 6:00 a výlet vlakem za památkou Paestum.

Agropoli

Agropoli

 

Pátek 6. 5. 2016

Kupodivu vstala celá posádka, nicméně na výlet nás vyráží pouze 5 včetně kapitána. Zažívám obrovské zklamání, neboť palačinky zmizely. Naštěstí se ukazuje, že si ze mne jen udělali srandu. Běžíme s plnými břichy na vlak a zdá se, že to nestihneme. Jaké štěstí, když přímo naproti nám jede autobus s cedulí Paestum. Máváme na něj, řidič zastavuje, aniž by zde byla zastávka a ochotně nás nabírá. Je velice přátelský, vysvětluje, že se otevírá až v 9 a jak se dostaneme zpátky. Paestum je původní antické město, stojí zde zbytky chrámů pocházejících z pol. 6 stol. př. n. l. Když se tak procházíme okolo, zjišťujeme, že všechno vidíme dobře a není nutné čekat na otevření a platit vstupné. Zpátky se vracíme vlakem, což je také dobrodružství, neboť mašina nám nechce vydat lístky. Vlak jede za 5 minut a do akce „lístky“ se zapojují i ostatní cestující. Zjišťujeme, že problém je v tom, že automat nevydá lístek na vlak jedoucí za 5 minut, ale pouze na ten další. Tak kupujeme ten a prcháme do vlaku, který již stojí na zastávce. Naštěstí to nebyl problém, ale průvodčí to pro jistotu na lístky poznamenal, asi pro případ, že bychom se chtěli svézt ještě jednou.

Odpoledne se přesouváme do Salerna, cestou se s námi ještě přišli rozloučit delfíni. Předáváme zpátky Jarami, myslím, že v lepším stavu, než jsme ji dostali a vyrážíme na skvělou večeři do města. Ještě noční procházka a šup do spacáku. Na Jarami jsme mohli zůstat až do soboty, přestože už došlo k předání.

 

Sobota 7. 5. 2016

Taxi má přijet ve 4 ráno, ale už ve 3 vylézá z kajut posádka a dobaluje věci. Plni obav čekáme, zda taxi dorazí, protože 4 hodina ranní musí být, zvláště pro Itala, frustrující zážitek. Nakonec dorazil a tak vyrážíme do Neapole, kde nás čeká let do Milána a následně do Prahy.

Kapitán Hombré

Kapitán Hombré

Byla to výborná akce. Hodně jsme se naučili a máme spoustu zážitků, na které asi budeme vzpomínat celý život. Ze svého pohledu můžu říct, že se tady sešla parta pohodových fajn lidí, kteří si vyšli vstříc, na všem se v klidu domluvili, předali si mezi sebou spoustu informací a vědomostí, problémy řešili s humorem a nadsázkou a ještě se u toho všeho dobře bavili. Jsem za to vděčná. 

Mějte vždy aktuální informace!

Registrujte se do našeho newsletteru a my Vás budeme informovat o aktuálních nabídkách, novinkách a akcích.