Combined ShapeSlice 1Slice 1icon-phone

Sportovní plavba v Bretani

Máme pro Vás článek ze sportovní plavby v Bretani. Pokud chcete začít taky něco podobného, můžete se ještě také přihlásit na jednu z našich sportovních plaveb.

Máme pro Vás článek ze sportovní plavby v Bretani. Pokud chcete začít taky něco podobného, můžete se ještě také přihlásit na jednu z našich sportovních plaveb.

Sportovní plavba v Bretani duben 2016

V sobotu 16. 4. se v Saint Malo sešlo 9 nadšených zájemců o plavbu v Bretani. Při přebírání lodě se opět projevila francouzská laxnost, takže jachta Feeling 416 Athos nebyla v moc dobrém stavu. Je to daň za to, že výběr velkých jachet se sklopným kýlem je hodně omezený.

88.jpg
Pevnost před Saint Malo

S první možností proplout při přílivu nad prahem mariny jsme vypluli ze Saint Malo a nabrali jsme směr Isle of Scilly, nádherné ostrovy vystrčené do Atlantiku západně od Anglie. Předpověď slibovala protivítr o síle okolo 20 kt, a to se taky potvrdilo. Tou dobou ještě nikdo netušil, že ostrá stoupačka za docela silného větru se stane pravidlem této plavby. Míle přibývaly, ale celkový postup nebyl nic moc. Posádka byla unavená a trochu nalomená mořskou nemocí a tak pozdě večer padlo rozhodnutí plavbu přerušit a trochu se vyspat.

10-(3).jpg
Odpoledne po velké vodě na Trescu, Isles of Scilly

Za tmy jsme zakotvili v zátoce před Lézardrieux a dali si 6 hodin posilujícího spánku, nežli se otočil proud naším směrem. Ráno jsme okolo 6 vypluli a díky proudu byl tentokrát postup výrazně rychlejší. Naše radost z rychlé plavby ale trvala jen do odpoledne, kdy vítr lehl, a nastalo 24 hodinové motorování do Saint Mary´s na Scillách. Ostrovy nás přivítaly krásným slunečným počasím. Připluly jsme brzo, a protože jsme se chtěli zdržet přes noc, kapitán naplánoval navigační plavbu mezi ostrovy.

Za klesající vody jsme obepluli ostrov Tresco. Severně od něj už bylo vody jen těsně nad normu, takže přesná navigace zaměstnala celou posádku, zvláště když kapitán dal na obrazovku plotru kryt. Odměnou byla večeře v Saint Mary´s. Druhý den ráno se vrátil vítr, tentokrát ale z východu. Protože jsme při plavbě zpět nechtěli křižovat ve frekventované plavební dráze, levá stoupačka nás zavedla už severně od Cape Cornwall, odkud jsme se probíjeli proti větru k Land´s Endu, nejzápadnějšímu mysu Anglie. Po překonání vlnění u mysu nám začal pomáhat proud. K St. Michael´s Mount (anglické obdobě Le Mont San Michel) jsme připluli za nízké vody, takže jsme jako náhradní řešení zvolili jediný přístav v oblasti, do kterého lze za nízké vody vplout, Newlyn.

22-(1).jpg
Plujeme k Land´s Endu

95-(1).jpg
Mont Saint Michel

Ráno nízké mraky a silný vítr nevěstily nic dobrého. Naším cílem byl Falmouth. S hodně zarefovanými plachtami jsme vypluli. Vlny rostly a vítr sílil, z 20 na 25, potom na 30, 35, a když dosáhl v maximu 42kn, bylo jasné, že náš dnešní cíl je nedostižně vzdálený. Tou dobou už jsme měli napluto 36 mil, ale od Newlynu jsme byli vzdáleni jen 8 mil, a kdyby byla lepší viditelnost, mohli jsme ho vidět. Plout v těchto podmínkách za tmy a proti proudu je obtížné a nebezpečné, zvláště když nemusíte, protože máte časovou rezervu. Proto jsme na noc zastavili v Porthlevenu. Posádka si zde poprvé s lodí za odlivu sedla na dno a poučila se o důležitosti manipulace s vyvazovacími lany při změnách výšky hladiny vody.

Ráno se vítr utišil na stabilních 23 kts, tak jsme vypluly do Falmouthu. Zpočátku byla plavba rychlá, ale u mysu Lizard nastal učebnicový příklad, co se stane, když jde proti vám silný vítr i proud v maximu. Křivku plavby, kterou vykreslil plotr, provázely jen udivené pohledy posádky. Zakotvily jsme tedy na východ od mysu, a při kávě počkali něco přes hodinu, až proud zeslábne.

Další plavba už proběhla v pohodě, a když nám začal proud pomáhat i docela rychle. Ve Falmouthu na nás čekala odměna v podobě horké sprchy, bohužel objem bojleru zde mají malý, takže se posádka sprchovala přes celou noc, vždy když se voda ohřála. Ráno byla taktická porada. Předpověď byla vítr 20 – 25 kt z východu až severovýchodu. Nakonec jsme se rozhodli vyplout, zkusit pravou stoupačku a podle kurzu, který budeme schopni držet zvolit další cíl. Kdyby byl vítr z východu, plulo by se do Plymouthu, když spíš ze severovýchodu, na Guernsey.

41-(1).jpg
První pozdrav z Channel Island, maják Les Hanois u Guensey

Rozhodnutí padlo na variantu B a následovala pořádná jízda. Vítr 22 kt. Z přímé vzdálenosti asi 102 mil, se vlivem křižování stalo 176 mil, čas plavby 24 hodin, rychlost s ohledem na proudy různá, celkově ale výborná. Ve skvělé náladě jsme připluli do St. Peter´s portu na Guernsey. Jediné, co nevyšlo, byl čas připlutí, protože na nás z vody koukal asi metr prahu ve vjezdu do mariny. Voda už šla nahoru, a protože je zde stoupání hladiny hodně rychlé, posádka si spočítala čas, kdy budeme moci vplout a mezitím jsme si dali odpočinek na tranzitním molu. Ve spočítaném čase jsme si dalekohledem ověřili hloubku na vodočtu u prahu, a odvázali se.

48-(1).jpg
Práh v St. Peter Port, Guernsey

Už po pár metrech začaly problémy. Motor začal vibrovat a loď bylo špatně ovladatelná. Naštěstí jsme byli v přístavu v závětří, tak jsme na minimální otáčky dopluli dovnitř mariny k molu. Začalo hledání příčiny. Motor byl v pořádku, takže už od začátku bylo podezření, že máme něco na šroubu. Voda byla studená, v časové tísni jsme nebyli, tak jsme se rozhodli využít veškeré dostupné techniky na palubě. GoPro kamerou na selfie tyči jsme šroub natočili. Než se ale vše přetáhlo do notebooku, kapitán to už nevydržel, vzal brýle a z člunu se na to podíval osobně. Na šroubu jsme měli namotaný chomáč tenkého nylonového lana. Zprvu to vypadalo na potápění s nožem, ale jeden člen posádky s podobnou zkušeností z plavby ve Skotsku dokázal vyprostit lano ze šroubu z člunu pomocí háčku. Všichni si oddechli, a večer jsme událost zapili v jedné z místních restaurací.

Další den se předpověď radikálně změnila. Mělo foukat z boku, málo a nakonec vůbec. Kapitán naplánoval další navigační cvičení okolo Hermu za klesající vody. Úžina mezi Guernsey a Hermem připomíná prudkou řeku, a to jsme pluli v době, dokud se neobjevily zdejší nebezpečné peřeje. Vymezení snosu proudem dělalo 60 stupňů a všechny překážky se musely hodně nadjíždět. Při plánování plavby jsem se dočetl na stránkách místní záchranné služby, že loni v září ztroskotala na těchto skalách polská jachta a bylo jen velkým štěstím, že nikdo nepřišel o život.

Naše posádka všechny nástrahy místních vod zvládla na výbornou, takže jsme propluli bez ztráty květinky. Pod Hermem jsme měli vítr hodně zezadu, tak přišla příležitost vyzkoušet spinakr, který jsme měli na lodi. Pro část posádky to bylo nová zkušenost. Vítr ale postupně slábl, takže udržení nafouknutého spinakru ve velkých vlnách bylo čím dál složitější. Nakonec šly plachty dolů a na motor jsme dopluli do zátoky u St. Aubin na Jersey. Zde jsme zakotvili na 2 kotvách, zvedli kýl a čekali na odliv.

72.jpg
Cvičení se spinakrem

80.jpg
Noc na pláži u saint Aubin, Jersey

Asi 30 minut po půlnoci se loď poprvé dotkla dna pláže a asi po 20 minutách už jsme se mohli v klidu projít po pláži a zkontrolovat, jak se nám kotvy zaryly do písku. Následoval klidný spánek, kotevní hlídky byly naprosto zbytečné, protože na to, aby se loď hnula, by byl potřeba jeřáb. Okolo páté nám moře jemným ťukáním vln o dno dalo vědět, že se voda vrací, a když jsme ráno vstávali, bylo už okolo 5 metrů hloubky. Při odplouvání se nám vlastní nepozorností dostalo lano od záďové kotvy do šroubu. Předchozí zkušenosti se nám nyní náramně hodily. Posádka sice byla bleskurychle v plavkách a těšila se na koupání L Měla k tomu připomínky, že kapitán hodil lano do vrtule schválně z důvodu výcviku, to ale nic neměnilo na tom, že se podařilo lano v krátké době pomocí háčku uvolnit (nebylo na hřídeli utažené, protože se ihned po zpozorování problému vypnul motor).

Do St Helier, největšího města na Jersey, jsme vpluli jen pro natankování bezcelní nafty, pršelo a nás čekala ještě dlouhá plavba. Při ní jsme proplouvali navigačně obtížnou oblast Iles Chausey. Za odlivu je to čtverec skal 5 x 3 míle, za přílivu zůstává nad vodou jen pár ostrovů. Plavbu nám ztěžovaly dešťové přeháňky, při jedné klesla viditelnost natolik, že bylo nutné plavbu zpomalit do té doby, dokud se zase neukázaly navigační znaky.

Večer jsme se vyvázali na boji kousek před Cancale, a vyrazili na místní pověstné ústřice. Ústřice byly výborné a darů moře byl nakonec plný stůl. Poslední den jsme věrni tradici opět křižovali proti silnému větru do Saint Malo. Vzdálenost byla malá, takže jsme v pohodě stihli proplout na prahem do mariny dříve, než voda klesla. Tečkou za plavbou byla laxnost Francouzů, kteří nás nečekali, a nebyli schopní dojet na přebrání lodě dříve než za pár hodin.

PS: až u mola v Saint Malo jsme zjistili, že nám asi vlivem úderů vln do přídě upadl plech, který chrání příď před odřením od kotvy.

Chcete taky zažít vzrušující plavbu v Bretani? Více informací se dozvíte zde.

Mějte vždy aktuální informace!

Registrujte se do našeho newsletteru a my Vás budeme informovat o aktuálních nabídkách, novinkách a akcích.