Combined ShapeSlice 1Slice 1icon-phone

Sportovní plavba ve Skotsku 1.díl

Chcete vědět, jak to vypadá na takové sportovní plavbě ve Skotsku? Náš kapitán Láďa Krška sepsal článek, který stojí za to si přečíst.

Chcete vědět, jak to vypadá na takové sportovní plavbě ve Skotsku? Náš kapitán Láďa Krška sepsal článek, který stojí za to si přečíst.

Plavba Skotsko 14. - 24.05.2016

Loď: Grand Soleil 43  „Boarding Pass 1“  z roku 2005 -  hl. plachta klasika celospíra, rolovací genua + bouřková kosatka (oproti Chorvatsku vše ve velmi dobrém stavu)

Posádka: kpt. Hombre + prima parta z Vrbového na Slovensku – Míša, Lubo, Laco a Jano

Upluto: cca 550 Nm - počasí od sluníčka, bezvětří a 17°C až po průtrž mračen a 5°C – tedy klasické skotské počasí

Mapa Skotsko - sportovní plavba

Sobota 14.05.2016

Po tříhodinovém letu z Budapešti do Glasgow a jízdě taxíkem do Largs, jsme konečně v 9:30h v marině. Po cestě z letiště jsme udělali menší nákup potravin. Alkohol (včetně piva) se nám bohužel koupit nepodařilo, v supermarketu na nás čekalo nemilé překvapení – alkohol se ve Skotsku prodává od 10:00h  do 22:00h a to i v hospodách !!

Převzetí lodi od „Flamingo Yacht Charters“ trvalo asi půl hodiny a proběhlo v příjemné atmosféře – loď byla na své stáří, 11 let, v dost dobré kondici.

Po nákupu piv v přilehlém městečku „Largs“ (asi 25 min pěšky) vyplouváme z mariny kolem 12:30h. Plán je doplout pod „Culzean castle“ na západním pobřeží zálivu, pokud možno si ho prohlédnout a skončit na noc v přístavu „Dunare“ – trasa cca 35 Nm. Po vyplutí nám příjemně foukal vítr SW 10 Kn, takže se seznamujeme s lodí a křižujeme ven z Hanterston Channel. Bohužel zhruba po 2h přestává foukat, takže měníme plány a plujeme přenocovat na ostrov Arran k vesnici Lamlash. Na bójce se vyvazujeme kolem 19h. Kotviště vypadá jako v Chorvatsku o prázdninách – spousta lodí – ve Skotsku už začala sezona :)

Následuje montáž přívěsáku na člun a cesta na břeh - na večeři. Našli jsme příjemnou hospůdku s živou muzikou a podařilo se nám ukořistit i 5 míst u stolu, přesto, že uvnitř bylo nacpáno, jako kdyby točili pivo zdarma. To bohužel nebyla pravda – točené pivo 3.5 £. Všichni jsme si dali večeři a po druhém pivu a plných žaludcích se nám začali klížit oči – já jsem za poslední dvě noci naspal asi 6h dohromady a kluci taky moc odpočatí nebyli – rozhodujeme se jít do postelí na loď.

Neděle 15.05.2016

Dnešní plán – doplout do Port Ellen na ostrově Islay, kde je 11 palíren single malt scotch whisky. Nejkratší cestou je to zhruba 70 Nm a s křižováním proti větru asi 100 Nm. Včera, před ulehnutím do postelí, jsem si spočítal, že s vyplutím nemusíme nijak pospíchat. V North Channel (nejužší místo mezi Skotskem a Irskem) poteče až do 17h proud 2,5 – 3 Kn proti nám, v 17h se začne otáčet a po 18h už poteče s námi. Do kanálu to máme cca 30 Nm.

Skoro nic nefouká, a na motor stačí, když vyplujeme kolem 12h. Na bójce nás to ale už nebaví, takže před 10h vyplouváme na motor kanálem mezi ostrovem Arran a ostrovem Holy. Vytahujeme plachty a za slabého vánku 3-4 Kn plujeme rychlostí 1,5 – 2,5 Kn – to by mohlo vyjít.

Jenže vítr začíná sílit a naše rychlost roste na průměrných 6 Kn, v North Channel budeme moc brzo. Rozhodujeme se, že si dáme přestávku na ostrově Sanda a 2h počkáme, až se proud v North Channel otočí správným směrem. V 15:30h jsme spustili kotvu v zátoce, pod nádherným majákem, na Sanda Island. 

Ukázalo se to jako super rozhodnutí – nejenom že je to krásné místo, ale na ostrově jsme objevili kolonii tuleňů a nafotili jsme i papuchalky.

Po výletu na ostrov a pozdním obědu vyplouváme směr Port Ellen na ostrově Islay. V North Channel už teče proud správným směrem, ale fičí 20-25 Kn přímo proti nám. Křižujeme s druhým refem na hlavní a genou zarolovanou k první značce, proti větru a 3m vlnám, proud nám pomáhá, abychom neměli tak velký drift – aspoň něco. Spočítal jsem, že bychom mohli být do půlnoci v přístavu, ale to za ideálních podmínek se správným větrem. Takhle se to ovšem prodlužuje někam ke 3h ráno. Je 23h a mi to stále máme 20 Nm do cíle. Míšovi je dost blbě a Jano se také necítí nejlépe, je mi jich líto, proto se rozhoduji, že nastartujeme motor a doplujeme to přímo do cíle za cca 4h.

Ale ouha, motor nestartuje a při pokusu ho nastartovat zhasnou všechny přístroje a světla. Ty sice hned po ukončení startování zase naskočí, ale je to jasné – baterky jsou v pr..li. Co budeme dělat, ozvalo se od kormidla, u kterého v tu dobu stál Lubo. No co, pohodová jízda na motor se nekoná a pokračujeme v křižování proti větru a vlnám. Až se budeme blížit k Port Ellen, tak stáhneme genu a pomalinku, pouze na hlavní, budeme křižovat před přístavem a čekat až se rozední, pak tam vletíme na plachty. Následovala otázka - a to jde? A moje odpověď – hlavní motor plachetnice jsou plachty, takže to jde. A jak řekli tak udělali. Míša s Janem si šli lehnout, jelikož jim nebylo moc dobře, a zbytek posádky včetně mne, pokračoval v křižování.

Pondělí 16.05.2016

Po celonočním křižování, kdy jsme se za kormidlem střídali Já, Lubo a Laco (naše dvě mrtvolky umíraly v kajutách), jsme se ve 3h ráno přiblížili k Port Ellen. Stáhli jsme genu, a pouze na hlavní, ve slabém větru, který zatím lehl

na 6 Kn, jsme se rychlostí 1,5 Kn blížili před vjezd do zátoky a čekali na rozednění. Rozednívat se začalo kolem 4:30h.

Vytahujeme genu (bez ní to moc nestoupe) a začínáme připravovat loď na přistání. Připravit lana, pověsit fendry a vzbudit mrtvolky – při přistání na plachty bude potřeba každé ruky. Napadlo mě, že v zátoce hodíme do vody člun s motorem, a když bude potřeba, bude nám pomáhat při přístavních manévrech na plachty – dobrý nápad – gumový remorkér.

U mola, před marinou stojí trajekt a já se modlím, aby nechtěl vyplouvat – vítr klesl na nějaké 2-3 Kn, já nemám možnost manévrovat a on by měl přednost – když nemám motor, mohl jsem si zavolat asistenci a zaplatit, ale to se mi nechtělo. Další nápad – připojím gumový remorkér na záď naší lodi, stáhnu plachty a on nás může, skoro za bezvětří, tlačit a i brzdit.

V marině jsou plovoucí mola (jako prakticky všude v přílivových oblastech) a hned naproti vjezdu je jedno volné místo akorát pro nás – jako na objednávku. Přistáváme přídí a gumový remorkér nás dobrzďuje, vyvazujeme loď, jako bychom měli vlastní motor – paráda.

Je něco před 7h ráno, noční vachta jde spát a Míša s Janem (mořská nemoc už je ta tam) jdou udělat ranní hygienu do místní (v marině jedné jediné) sprchy, a pak na výlet do vesničky.

V půl desáté mě budí telefon od mé drahé polovičky – něco hrozně důležitého, prý jsem se dlouho nehlásil, to jsem se ale vyspal, po celonoční vachtě, no nic jsem mladej a spánek nepotřebuji. Jano s Míšou se z vesnice vrátili těsně před 10h – chtěli si dát točené v místní hospůdce, ale jejda – doběhla je desátá – alkohol až po 10h …….takže pouze kafe.

No nic, na ostrově Islay jsme hlavně kvůli palírnám whisky, takže dáváme snídani a vyrážíme do nejbližší palírny, tou je „Laphroaig“. Paní na poště nám řekla, že je to slabý kilometr, ale zapomněla dodat „skotský“, takže to byly kilometry tři.

Po dvou dnech na lodi příjemná procházka.

Exkurze v palírně byla zajímavá, ale rozepisovat se o ní nebudu, kdo má zájem, pojeďte s námi do Skotska na loď. Po návratu do mariny (zase jeden skotský kilometr pěšky) vaříme oběd a rozhodujeme se, že nemá cenu plout na noc – přespíme tady a večer si zajdeme do místní hospůdky – ale musíme to stihnout do 22h – už nás nedoběhnou. Mimo jiné jsme tu potkali další českou loď, která vyplouvala z Obanu, pronajatá také od Zindulka s.r.o. s kapitánem Janečkem. Našli jsme super hospůdku s perfektní muzikou a ještě lepším pivem – na vývěsním štítu bylo velké „T“ – mysleli jsme, že jako u teplýho, ale T je značka místního piva.

Těsně před 22h se nás přišel hostinský zeptat, jestli si dáme ještě pivo (i když jsme měli ve sklenici víc jak půlku).

Ze začátku nám to nedocvaklo, ale rychle jsme se zorientovali – po desáté už nic nedostaneme, ale co budeme mít na stole, to už nám nikdo nevezme. Takže každý ještě jedno.

Úterý 17.05.2016

Z Port Ellen vyplouváme kolem 9h, po hygieně v místní sprše a příjemné snídaničce. Za marinu neplatíme – nikdo se neukázal – platíme pouze za toaletu a sprchu do přichystaných kasiček vedle dveří.

Náš další cíl je ostrov „Iona“, s nejstarším opatstvím ve Velké Británii, vzdálený nejkratší trasou 70 Nm. Rozhodujeme se, že poplujeme kanálem mezi ostrovy Islay a Jura. Dle pilota by tam mělo téci max. 1 - 1,5 Kn, takže neřeším nějaké počítání kdy tam doplout – plout proti 1 Kn zas není taková tragédie. No ale soudruzi udělali někde chybu – v kanále teče uzlů 5 – 6 !! No zaplať Pán Bůh správným směrem, to znamená s námi. Prší a je zima – klasické Skotské počasí.

Kanálem proplouváme za slabého (5 – 10 Kn) větru rychlostí 10 – 11 Kn. Za kanálem vítr ze začátku zeslábl na 5 Kn a pak začíná pomalu zesilovat na SE 10-15 Kn a později na 15-20 Kn. Na bójce, před Ionou, se vyvazujeme okolo 19h – parádní rychlostní průměr 7,5 Kn. Sedám si k navigačnímu stolu a počítám odliv – vyšlo mi, že při odlivu nám pod kýlem zbyde 20 cm vody – to je docela málo, když přijdou vlny tak bychom si mohli kýlem bouchnout o dno. Odvazujeme se tedy a jedeme dále na větší bóji, na kterou se nám poprvé nepodařilo vyvázat, neb je velká, těžká a nešlo s ní hnout, abychom ji přizvedli. Tentokrát jedou dva kluci na gumáku k bóji, provlíknout lana a podat nám je na loď. Vše se povedlo – jsme bezpečně vyvázáni a jedem na břeh udělat si prohlídku opatství – světlo je tu až skoro do půl jedenácté.

Najednou koukám, k bójce, z které jsme se před chvílí odvázali, se blíží loď – a jsou to naši známí z Port Ellen. Chvíli krouží kolem, a jelikož je to jediná volná bójka a oni umí také počítat přílivy a odlivy, odplouvají kus dál a házejí kotvu. Na opatství jsme se sešli a společně jsme si prohlédli krásně zrestaurované starobylé stavby a pokecali o zážitcích z plavby.

Kluci z druhé lodi odcházejí do hospůdky a pak na loď, s kterou odplouvají do nějaké zátoky, protože tam kde stojí,

to není moc kryté a na kotvě se jim tam stát nechce. My se zdržujeme v kostele opatství, jelikož jsme si všimli, že bude zrovna začínat mše a chceme se alespoň části zúčastnit. Zdrželi jsme se hoďku – bylo to fakt krásné, ale déle jsme zůstat nemohli, protože byla 21h a zase nás začínala dohánět desátá – pivoooo. Opustili jsme probíhající mši a vydali se do místní občerstvovací stanice. V hospůdce jsme se dozvěděli, že u nich nalévají alkohol až do 23h ???

Asi výjimka, protože mše skončila v 22h a věřící se chtěli také občerstvit – minimálně polovina se jich tam po 22h ukázala.

Nějaký hodný místňák se nás ještě v hospůdce zeptal, jestli je to naše loď uvázaná k té bóji, a po kladné odpovědi nás upozornil, že tam už nebyl 30 let měněný řetěz a nikdo neví jak je to bezpečné.

Jelikož bylo bezvětří, bóje byla veliká jako 1/3 naší lodi, skoro stejně těžká a byla tam už 30 let tak jsme to riskli.

Středa 18.05.2016

Ráno, při odplutí, jsme měli jednu malou, úsměvnou, kulturní vložku. Kluci odpluli po desáté, udělat menší nákup do místního obchůdku. Při návratu na loď mi nejprve hodili lano, podali nákup a potom jeden po druhém začali vystupovat z člunu. Lano jsem podal Míšovi a nechal posádku, ať se postará o zbytek. Jano zůstal v gumáku, a demontoval přívěsný motor, který následně podal, aby ho kluci přidělali na zadní koš. Vzal vesla a podal je Míšovi – ten usoudil, že je to vše, vzal vesla a lano od gumáku, které do té doby držel, hodil Janovi, který v tom gumáku stále byl. No dopadlo to tak, jak muselo – jelikož Jano, kromě holých rukou, už neměl nic, čím by ovládal člun, odnášel ho vítr bezmocného s vykulenýma očima směrem na mělčinu.

Vypadalo to hodně směšně – ale vyhlásil jsem poplach k nouzovému, rychlému opuštění bóje a záchranné akci. Kdyby Jana vítr odnesl na mělčinu uprostřed průlivu, mezi ostrovy Ionou a Mullem, nevím, jak bychom ho zachránili.

Plavat ve vodě 12-14°C studené se moc nedá a s naším ponorem se tam nedostaneme. Asi bychom museli čekat, až se vítr obrátí, nebo požádat místní rybáře – to by byla ostuda. Záchranná akce se zdařila a můžeme začít plnit další bojové úkoly – plán je doplout na St. Kildu - nejzápadnější (60 Nm západně od vnějších Hebryd) skotské ostrovy s ruinami nejstaršího skotského osídlení.

Po cestě se chceme ještě zastavit na malém ostrůvku Staffa – atypický, čedičový útvar v moři – vypadá jako Panská skála na Českolipsku, akorát 50x větší (Panská skála je k vidění v pohádce Pyšná princezna).

Jak naplánovali tak udělali – tedy alespoň první část (návštěva ostrůvku Staffa). Tam jsme se z Iony dostali asi za 1h. Kluky jsem vysadil na gumáku a sám jsem zůstal na lodi, protože není kde zakotvit. Po prohlídce vyplouváme směr vnější Hebrydy a dále na St. Kilda. Obědváme a po obědě vytahujeme plachty. Do té doby na autopilota a motor, abychom se v klidu najedli. Vítr začíná pomalu zesilovat – z 10 - 15 Kn na 20 – 25 Kn, v poryvech i 30 Kn. Vychází to na ostrou stoupačku, druhý ref na hlavní a genua zarolovaná k první značce, těsně pod nejjižnější cíp vnějších Hebryd. Sluníčko svítí, vítr fouká a vlny dosahují ke 3m – paráda, co víc si můžeme přát. Potvrzuje se nám pravdivost rčení, nikdy není tak hezky, aby nemohlo být hůř – a také, vše zlé je pro něco dobré. Někde na půl cesty mezi Staffou a nejjižnějším cípem vnějších Hebryd, i po požití prášků, se udělalo Míšovi blbě a začal krmit. U Jana prášky fungují, ale také mu není zrovna nejlépe.

Odhodlání doplout na St. Kildu se začíná vytrácet. Po mé informaci, že nejkratší cestou je to do cíle ještě 85 Nm a pokud nebudeme křižovat, a to budeme, to bude ještě 12 – 14 hodin, probíhá diskuse o cíli naší výpravy. Dopadlo to tak, že mě kluci poprosili, abych našel nějaké nejbližší místo na přenocování. Vybral jsem Castlebay, na ostrově Barra – ale i tam to máme ještě nějakých 20 Nm. Ještě nějaké 2h plujeme v krásném větru a vlnách a poté stahujeme plachty a na motor, ve větru, který pomalu lehá, plujeme do Castlebay. V Castlebay se vyvazujeme na bójku kolem 24h.

Ve čtení můžete pokračovat ve 2. díle, který naleznete zde.

Mějte vždy aktuální informace!

Registrujte se do našeho newsletteru a my Vás budeme informovat o aktuálních nabídkách, novinkách a akcích.