Combined ShapeSlice 1Slice 1Fill 9icon-phone

Sportovní plavba ve Skotsku 2.díl

2. díl článku o sportovní plavbě ve Skotsku, který pro nás napsal náš super kapitán Láďa Krška.

2. díl článku o sportovní plavbě ve Skotsku, který pro nás napsal náš super kapitán Láďa Krška.

Čtvrtek 19. 05. 2016

Ráno se probouzíme do hodně větrného a deštivého dne. Vylézám na palubu a rozhlížím se kolem nás, a co nevidím – kousek od nás stojí vyvázaní na bójce naši známí Češi.

Sportovní plavba ve Skotsku

Nejspíš připluli někdy nad ránem, protože když jsme šli kolem 1h ráno spát, tak tam ještě nebyli. Jejich odhodlání doplout na St.Kildu se po cestě nejspíš také vytratilo – až se prospí, pojedu na návštěvu a zeptám se, jak probíhala plavba. Vyrážíme na pevninu – prohlédnout si vesničku a místní pamětihodnosti. V silném větru a dešti se dostat gumákem na břeh je fakt dobrodrůžo. Na strážní hrad, který hlídá přístav, se nedostaneme, protože v tomto počasí tam turisty nevozí.

Sportovní plavba ve Skotsku

No nevadí, koupíme nějaké souvenirs, dáme jedno točené a pak se vrátíme na loď. Jelikož Jirka Zindulka chce posílat nějaká videa a fotky na svoje FB stránky rozhodujeme se v hotelové hospůdce zůstat, mají tady totiž free wifi.

Sportovní plavba ve Skotsku

Wifi sice mají, ale Lubo jim musel přes telefon heknout router a restartovat ho, jinak bychom se nepřipojili. To se sice podařilo, ale wifi je tak pomalá, že posílání videa trvá 5 piv a stojí mě to 20 ₤. Když odeslaná data dosahují 95 % telefon mi nahlásil, že dochází baterie a je potřeba ji dobít – beru telefon a jdu za slečnou na recepci pro kabel. Ta ho sice měla a půjčila, ale v momentě, kdy jsem pohnul telefonem, se přerušilo spojení a posílání dat začalo znova – v tu chvíli jsem myslel, že telefon poletí do moře – i když za to nemohl, to spíš to jejich blbé připojení.

Obecně, datové připojení ve Skotsku je příšerné!!!! V tomto jsou sto let za opicemi. Další pokus jsem vzdal a vyrazil jsem s Lubem na gumák a na loď. Po cestě jsme se zastavili u našich českých kolegů s kpt. Janečkem, abychom vyzvěděli jejich zážitky.

Dozvěděli jsme se, že při pokusu doplout na St.Kildu obepluli nejjižnější cíp Hebryd a pluli ještě nějaké dvě hodiny – potom vítr utichl a vlny zůstaly – ideální stav na krmení žraloků. Rozhodli se vrátit a nejlepší jako útočiště jim vyšel Castlebay. Připluli někdy po 2h ráno – naše rozhodnutí, vzdát to, se ukázalo jako správné (vše zlé je k něčemu dobré). Jejich plány jsou – odpočinout si a zkusit to ještě jednou – polovička posádky se proti tomuto rozhodnutí bouří, a jak se později dozvídám, tři lidé opustili loď a předčasně se vrátili domů – škoda. Ve Skotsku to holt není každého.

Popřejeme jim hodně štěstí a vracíme se na svou loď – St.Kildu už pokoušet nebudeme, neb máme ještě pár cílů, které chceme vidět a takto bychom to nestihli – St.Kilda někdy příště. Vyplouváme před 17h na noční plavbu k hradu Ellien Donan, který leží na rozhraní tří lochů za ostrovem Sky. Fouká SE 15 – 20 Kn. Vytaženou máme pouze genu – hlavní by nám brala vítr, nebo bysme museli halzovat, a to se nám nechce.

Byl jsem zrovna v lodi, když Míša s Janem začali manévry s vytažením hlavní plachty – vítr trochu změnil směr a zeslábl. Nápad dobrý, ale v lanech na palubě dost bordel – takzvaná hadí šukačka. Říkám jim, aby si v tom udělali pořádek – uděláme si ho, až vytáhneme tu hlavní, zněla odpověď. OK, jak chcete, zněla moje odpověď. A samozřejmě jsem měl pravdu. Při vytahování hlavní plachty se to najednou zaseklo a nešlo hnout výtahem – při kontrole lanoví Jano zjistil, že nově koupená pytlačka s hromadou háčků, byla uskladněná v takzvané „hadí šukačce“. Samozřejmě se háčky zasekaly do lana a celé se to šprajclo v kladce. Říkám jim – musíte s tím zpátky, jinak s tím nehnete. Místo aby Jano popustil, vytáhl hlavní a vytahal háčky kleštěmi, snažil se je vyrvat násilím a tahem za lano rukama zpět – opět to dopadlo podle předpokladů, Jano si vrazil rybářský háček do ukazováku, a to tak, že mu skoro koukal na druhé straně!!! Výborně, teď abych hledal nějakého doktora. Jano se s tím ale nepáral, a řekl, že se to musí protlačit opravdu až na druhou stranu a pak ucvaknou druhý konec háčku a celé protáhnout skrz. Ještě že jsem měl multi tools, jinak jsme ten háček ani neměli čím ucvaknout – při výbavě nářadím jaké bylo na lodi. Asi to bolelo jako ďas, ale nedal to na sobě moc znát – rána se polila ginem a zalepila. Teď už jim pořádek v lanech nebudu muset připomínat.

Pokračujeme v plavbě na Castle Donan – jako odměna za úspěšně skončenou operaci se nám ještě před přídí předvádějí delfíni. Je potřeba dobře spočítat čas připlutí do kanálu mezi ostrovem Sky a pevninou, protože tady dokáže téci proud až 8 Kn a je potřeba aby tekl naším směrem.

Pátek 20. 05. 2016

Vše se zdařilo, spočítáno jsme měli dobře, takže i když nám loď jede na motor kolem 5 Kn v úžině jsme letěli rychlostí 11,5 Kn. U hradu jsme zakotvili kolem 5h ráno – jdeme spát, celou noc jsem byl zase na palubě a kluci se střídali za kormidlem.

Po krátkém spánku vyrážíme na prohlídku hradu – je fakt úžasný - po zjištění, že ho lord McRoy znovu za dvacet let vybudoval z ruin a za vlastní peníze !!!! do této podoby, ho musíme obdivovat ještě více.

Sportovní plavba ve Skotsku

Náš výlet skončil někdy kolem 12h – zhruba hodinu po tom, kdy bychom potřebovali vyplout zpět do úžiny. Zrovna v tuto chvíli se začíná měnit směr proudu proti nám – no nedá se nic dělat, musíme 6h počkat až se proud zase otočí. Rozhodujeme se doplout k mostu na ostrov Sky a tam u mola vyvázat loď a jít na exkurzi do místní hospůdky. Po cestě z Donanu k mostu (což je asi 7 Nm) jsem vymyslel, že bychom to mohli zkusit úžinou. Proud se teprve začal otáčet, takže nebude asi ještě tak silný.

No, pokud to neklapne a nebude se proti tomu dát plout, tak to otočíme a s proudem to sfoukneme k tomu mostu – zdržení max 1-2h. Pokud se ale podaří úžinou proplout, zašetříme 6h, a to se počítá. Všichni nadšeně souhlasí. Vplouváme do úžiny a pomalu přidáváme plyn, plujeme ale stále pomaleji – kolem nás se začínají tvořit víry, jak se začíná proud zrychlovat. V nejužším místě máme motor na plné otáčky – kolem 3000 ot/min – a přesto plujeme rychlostí 1 – 1,5 Kn. Byl to docela zážitek, ale podařilo se. Kdybychom to zkoušeli o hodinu později, tak už bychom neměli šanci.

Po proplutí peřejemi a víry v úžině nás čeká ještě trochu boje ve vlnách, které se tlačí do úžiny přímo proti nám. Vítr pomalu klesá a vlny také, takže jedeme na motor do 50 Nm vzdáleného Tobermory – malebné městečko na ostrově Mull – samozřejmě s palírnou whisky. Abychom si skotského počasí užili dostatečně, začalo pršet, a postupně přecházel déšť ve slejvák. Do Tobermory doplouváme asi ve 21:30 a to už je docela blbé, protože se blíží desátá a to je konec alkoholu.

Moje první kroky po přistání, tedy vedou, do mě už známé hospůdky, (nejsem tu totiž poprvé). V tom největším slejváku se vřítím k baru, v červeném  jachtařském oblečení se žlutou kapucí, (vypadal jsem jako kosmonaut), a moje první slova po pozdravu jsou: "Do kolika hodin máte otevřeno a do kolika naléváte alkohol?" Odpověď hospodského mě opravdu potěšila: "V restauraci máme otevřeno do 23h a do té doby také naléváme, ale vedle máme šenk - tam je otevřeno a nalévá se až do rána." Sláva pívo.

S touto nádhernou informací jsem se vrátil na loď. K výletu na točené jsem posádku nemusel vůbec přemlouvat. V hospůdce byla příjemná atmosféra a super muzika – po několika točených se na lodi krásně usínalo. Večer před zalehnutím nás na lodi ještě navštívil místní kocour (s obojkem) – asi slyšel, že máme zapnuté topení a chtěl se přitulit. Ale nepochodil, nechali jsme ho trochu ohřát a vyprovodili jsme ho.

Sportovní plavba ve Skotsku

Sobota 21. 05. 2016

Spočítali jsme si, kdy a jaké budou proudy, (kdy je nejlépe vyplout) a vyrazili jsme na prohlídku městečka a místní palírny „Tobermory“.

Sportovní plavba ve Skotsku

Po návratu na loď dobíráme ještě naftu a ve 13h vyplouváme směr „Crinan kanal“ – je to zkratka přes poloostrov u North Chanel, který jsme obeplouvali druhý den při plavbě směrem na ostrov Islay. Je to jeden z cílů této výpravy – proplout tímto kanálem a vyzkoušet si plavbu přes zdymadla, kterých je v tomto kanálu 15.

Máme před sebou plavbu necelých 50 Nm. Po cestě se ještě zastavujeme na chvilku, (proudy nepočkají), na východním cípu ostrova Mull, na prohlídku hradu „Duart“.

Sportovní plavba ve Skotsku

No a pak už letíme k vjezdu do kanálu. Letíme, je správný výraz, protože jsme proudy spočítali dobře a naše lodička v nich letí rychlostí 11,5 Kn. Po cestě si děláme ještě jednu kulturní vložku a plujeme do průlivu mezi ostrovy Jura a Scarba – Laco někde přečetl, že je tady, (když se sejdou všechny podmínky), druhý největší vír na světě. Prý tam zkoušeli hodit figurínu se záchrannou vestou a vysílačem GPS. Figurínu vír vtáhnul, přesto že měla záchrannou vestu, a vyplivnul jí až po 7 Nm. My jsme štěstí neměli – vír zrovna nevířil na maximum – pomalu končil příliv a proudy přestávaly téct, ale i tak tekl v průlivu proud 5 Kn a víry budily respekt.

Pak už jen plavba na motor k ústí Crinan kanálu – tam se vyvazujeme kolem půlnoci na bójku.

Neděle 22. 05. 2016

Crinan kanál se otvírá v 8:30 a je v provozu do 17h. Naše loď, po domluvě vysílačkou s office, stojí v 9h ve startovních blocích před první plavební komorou. Před námi do komory vplouvá 14 m Irský dvoustěžník – krásná dřevěná loď s partou lidí (stáří 35 – 70 let), kteří si udělali šestitýdenní výlet z Irska, přes Fayerské ostrovy do Skotska a končit měli v Belgii – fajn výlet.

Sportovní plavba ve Skotsku

Po zaplacení poplatku za proplutí (11 ₤/m délky lodi) a za bójku (20 ₤), na které jsme stáli přes noc, vyplouváme z první komory vstříc vnitrozemské skotské přírodě. Obsluha zdymadla nám řekla, že se dá proplutí zvládnout za 1 den. Za cenu, kterou jsme zaplatili, máme ovšem pobyt v kanálu na tři dny, takže žádný stres a času dost, loď vracíme v Largs až v pondělí večer. První dvě komory a poslední jsou s obsluhou, dalších třináct si obsluhujeme sami. To znamená otvírání a zavírání vrat – ručně, přes páku a otvírání a zavírání šoupat vpustí vody, pomocí kliky a hřebenových převodů. Krásná, stará a jednoduchá technika. Kanál byl vybudován před 200 lety.

Sportovní plavba ve Skotsku

Vše to je super zážitek (trochu jiné Skotsko). Až k posledním čtyřem zdymadlům proplouváme společně s Irskou lodí – je to trochu jednodušší, protože naše posádka obsluhuje levou stranu vrat zdymadla a Irové obsluhují pravou stranu – dělba práce, nemusíme přecházet z jedné strany komory na druhou.

Asi bychom stihli kanálem proplout, ale před posledními komorami se rozhodujeme, že přenocujeme u mola v kanále, protože po vyplutí na moře stejně budeme hledat nějaké vhodné místo na přenocování, a tahle nám zbyde ještě spousta času na hospůdku. Irové propluli poslední komorou a zůstali nocovat u mola za posledním zdymadlem, takže jsme se ještě jednou potkali na ulici v místní vesničce, při naší cestě do hospůdky. V hospůdce jsme dali kulečník, půjčili si kytaru a zabékali slovenské a české národní písně. Skotské osazenstvo bylo shovívavé a některým se to dokonce líbilo – asi těm otrlejším.

Pondělí 23. 05. 2016

Kolem 9h ráno už jsme po snídani a vidíme, že z komory, před kterou stojíme, vyplouvá loď. Dávám rozkaz k rychlému odvázání a vyplutí. Komoru si sice ovládáme sami, ale těsně před ní je most a ten nám musí otevřít obsluha. Jelikož už je most otevřený, pro tu loď co vyplouvá, tak by bylo dobré nečekat a hned jak ta loď vypluje vplout do komory, dokud je most ještě otevřený. Vše se povedlo na výbornou až na to, že při té rychlosti s jakou jsme se odvázali a odpluli nikdo nezavřel boční vlez, kterým jsme vstupovali z mola na loď.

A to se mi vymstilo.

Při nahazování lana na vyvazovací hák v komoře jsem se natáhl a chtěl jsem se opřít o reling, ale ouha ten tam nebyl, jelikož vchod zůstal otevřený. Na poslední chvíli jsem zahodil vyvazovací lano a chytil se relingu vedle vchodu, ale to už jsem byl z lodi venku. Jelikož moje reakce byla tak neuvěřitelně rychlá, zůstal jsem viset na boku lodi a vykoupal jsem se v ledové vodě pouze po kolena. Na loď jsem se dostal trochu vlastními silami a trochu s pomocí ostatních členů posádky, dobrá kulturní vložka a hlavně ponaučení, stále vše kontrolovat.

Pak už vše proběhlo normálně a v poklidném tempu. Propluli jsme zbylé tři komory a na motor, (nefoukalo tak, že i dým z komínů stoupal rovně k nebi), jsme zamířili do našeho domovského přístavu v Largs. V Largs jsme ještě dotankovali naftu a kolem 18h jsme zase v přátelské atmosféře předali loď. Ještě závěrečná večeře a několik lahví vína v krásné přístavní restauraci a jde se do hajan. Zítra ráno v 8h místního času odlétáme domů a tím končí naše skotské dobrodružství.

Úterý 24. 05. 2016

Skotské dobrodružství sice skončilo, ale to by bylo, aby nebylo – po příletu na letiště v Budapešti, kde jsme měli auto, si pouze Laco pamatoval, kde ho máme zaparkované. No a Laco se nám na letišti ztratil. Logicky zamířil k autu a čekal, že se tam sejdeme. A to se tedy zmýlil – ani jeden z nás nevěděl kde to auto je. Půl hodiny jsme bloudili po parkovišti a ne a ne ho najít. Dopadlo to tak, že se kluci spojili telefonem s Lacem. Po deseti minutách vysvětlování to Laco vzdal (nejdříve si myslel, že si děláme legraci) a řekl „Počkejte, kde jste, já si pro Vás dojdu“.

A tím už opravdu naše dobrodružství končí – už pouze cesta autem domů. 

Nečetli jste 1. díl? Můžete si jej přečíst zde.

Sledujte nás